Společnost
24/11/2016 Tomáš Svoboda

Baník zažil podzimní happy end aneb sólo brazilského tanečníka

Konec dobrý, všechno dobré, říká se třeba v pohádkách a platí to i v životě. Taky v tom fotbalovém, o čemž svědčí poslední podzimní druholigový příběh ostravského Baníku, který potřeboval porazit svého hlavního rivala, lídra soutěže z Olomouce, aby uklidnil fanoušky po předchozí nakládačce v Třinci. Povedlo se, a to především díky skvělému výkonu jednoho malého muže.

Pětadvacetiletý Brazilec Dyjan Carlos de Azevedo opět ukázal, proč ho Ostrava má tolik ráda. Šikovný fotbalista dovede svým pohybem a technickými finesami rozproudit v podstatě každý zápas a navíc na hřišti maká, jako by sem k nám do „údernického“ kraje patřil odmala.

Tak tomu bylo i ve středu večer na Městském stadionu ve Vítkovicích, kde nepolapitelný hračička jediným gólem rozhodl důležité střetnutí.

Fanoušci i trenéři, kterých už v Baníku zažil dost, mu zkrátka věří nejen pro hravost a fotbalové umění, se kterým se prostě musíte narodit. Ač by to jako cizinec mohl mít celkem „na párku“, patří po celou dobu svého působení mezi borce, kteří vždycky odevzdají maximum.

I proto je baníkovcem už skoro tři roky, což je z hlediska zahraniční akvizice velice nadstandardní životnost, a od léta má navíc novou a na tuzemské poměry velmi lukrativní smlouvu.

Stal se z něj postrach Olomouce

Kluboví bossové si nakonec mohou poplácat ramena, že na „Carlose“ před sezónou vsadili. Přestože se na podzim kvůli zranění zapojil do hry později a jeho výkony byly trochu rozpačité, což vrcholilo zahozenou penaltou proti Táborsku, dokázal se vzpamatovat.

A to v nejlepší moment, protože většina jeho spoluhráčů se s lepší formou potkala o něco dříve a v závěru podzimu lehkost i kvalita tak nějak scházela. Důkazem budiž vydřená výhra nad „třetiligovým“ souborem z Vítkovic, remíza v Sokolově a porážka 1:4 v Třinci.

Baníku ve finiši docházel dech, ale proti Olomouci ještě jednou zabral naplno a zaslouženě vyhrál, čímž si vysloužil druhé místo v tabulce a odpuštění náročného publika, které chce vítězné emoce každý víkend. K rychlému postupu zpět do první ligy je však po podzimu dobře nakročeno.

Asi nikomu včetně spokojeného kouče Vlastimila Petržely nevadilo, že středeční triumf byl opět hodně vydřený, ostatně jako samotný vítězný gól, při kterém nejprve bojovník Tomáš Mičola předstihl v souboji o míč váhajícího obránce a pak jeho střelu doklepl do sítě právě pohotový „brazilský tanečník“.

„Byl to náš poslední letošní zápas, takže jsme všichni chtěli odevzdat to nejlepší. Tři body byly pro nás hodně důležité, abychom byli po podzimu aspoň druzí v tabulce,“ říkal do televizní kamery De Azevedo, který už je pro Olomouc postrachem, protože ji zásadně gólově „zničil“ už podruhé.

Poprvé to bylo v památném souboji z jara roku 2014, kdy baníkovci na Hané jeho trefou dokonali úžasný obrat z 0:2 na 3:2 a Sigmu de facto poslali do druhé ligy.

Nejen zdatný driblér, ale taky miláček dívek a žen…

Jasně, někdy se zdá, že to usměvavý Brazilec s fintami docela přehání a že by si nejradši při kličkování během hry ještě navrch hodil nějaké to „selfíčko“ s pozadím aplaudujících tribun. Taky od něj jistě všichni čekají více gólů a podobných výkonů, jaké předvádí obvykle proti Olomouci.

Ale upřímně, kdo má rád fotbal, musí mít rád i tohoto chlapíka, kterému to v Ostravě sedí náramně. Těžko říct, co za tím vězí. V zákulisí se vedou debaty, zda mu více učarovalo kouzlo ostravských děvčat nebo spíše výhledy z haldy Ema na všudypřítomný „industriál“?

Ať už je to tak či onak, z oblíbeného „Carlose“ se za tři roky stal jasný miláček ostravského fotbalového publika. Mohutný aplaus, který jej vyprovázel ze hřiště v závěru podzimní derniéry, to jen potvrdil…

Sdílejte článek