Bitva o Hedviku a v jedné z hlavních rolí unikátní trafika v Kunčičkách!

Magazín PATRIOT připravil seriál, který přiblíží proslulé i ty méně známé filmy a seriály, které se natáčely v Ostravě a v Moravskoslezském kraji, a také osobnosti spjaté s regionem.

Lanovky s uhlím a do toho zlověstná orchestrální hudba pod taktovkou Františka Belfína otevírá úvodní záběry propagandistického dramatu Bitva o Hedviku. Vítejte v době temna, v roce 1972, kdy se na Ostravsku objevuje jedna z prvních vlaštovek mezinárodní koprodukce.

Polský režisér Julian Dziedzina sáhnul po scénáři zkušeného Karla Copa, který si ale vybral jednu z nejhloupějších látek tuhé normalizace, návrat ke kořenům komunistického odboje v době 1. republiky.

Příběh se odehrává na Ostravsku v době hospodářské krize a jeho námětem jsou prý „odstředivé tlaky“ provázející organizaci dělnické stávky na dole Hedvika. Mladá posila, redaktor komunistických novin Krahulík (Petr Svojtka) přijíždí horníkům na pomoc, střetává se však „s arogancí“ sociálně demokratických odborů i s „tragickým osudem“ dělníka Holase (Ivan Vyskočil).

Mladík Holas zvaný Toník, žije s nemocnou matkou (Luba Skořepová), po propuštění z práce propadne zoufalství a zastřelí štajgra, který jej podvedl. Vražda spustí tvrdou reakci vedení dolu vedoucí k násilnému potlačení hornických stávek.

Toník je chycen a odstraněn, komunisté sice ještě nevyhráli, ale vše zlé je dobré pro jejich zocelení.

Filmové téma se skutečně vrací do doby stalinského temna, kdy v našem regionu natáčel zavilý komunista Martin Frič neméně propagandistické Zocelení, o stávce v u Lískovce. Bitva o Hedviku jde v jeho stopách.

Přestože se přitom jedná o další film s dívčím jménem v názvu symbolizujícím důl, nelze ji ani omylem srovnávat s neskonale zdařilejší Lucií z roku 1963, která ukazuje mizérii 50. let, kdy horníci nebyli schopni těžit dostatek uhlí, aby naplnili plán.

Bitva o Hedviku v dnešní době zaujme jedině kvalitním hereckým obsazením a možností srovnání s předchozí tvorbou. Opět se můžeme vrátit k Lucii, protože v obou filmech vystupuje Jaroslav Moučka, jenže pokaždé v jiné pozici.

V Lucii jako havíř flákač, tady jako funkcionář a „záškodník“ s výstražným jménem Knor. Jako člen sociálně demokratických odborů je i nadále na opačné pozici komunistického ideálu, což vzhledem k Moučkovým pozdějším rolím celkem překvapí. Je to právě onen Knor, kdo se zásadně přičiní o zastřelení mladého komunisty Toníka.

Vedle Moučky potěší i legendární Luba Skořepová coby nemocná matka s mizející pamětí, mladý Ivan Vyskočil v roli naivního Toníka a pak překvapivě i známý filmař Vít Olmer, coby herec, který se na Ostravsko vrátí za dalších deset let už jako vyzrálý režisér.

Jako produkční se s Hedvikou na Ostravsko vrací nechvalně známý Ivo Toman, tvůrce známé Tankové brigády a posléze manžel slavné herečky Slávky Budínové, rovněž naší rodačky.

Pro nás je podstatné, že Hedvika obsahuje řadu záběrů z dnes již značně proměněných míst. Navíc je natočena barevně, i když její šedé spektrum dodržuje pravidla dramatické ponurosti. Dost možná se ale blíží dobové atmosféře 70. let, tedy relativně věrohodnému zachycení Ostravy v éře komunistického rozkvětu.

Je nutno si ovšem odmyslit dobový balast a propagandistické zkreslení.

Natáčelo se zejména v Kunčičkách, což dokládá například série záběrů na ikonickou dřevěnou trafiku, kterou můžeme s nadsázkou nazvat jako největší ostravskou hvězdu tohoto hloupého filmu.

Těžkou uvěřit, že se zrodila právě pro komunistickou propagandu, protože právě v ní nažhavený Krahulík získá po příjezdu vlakem první útočiště. A opětovně se k ní vrací v závěru Hedviky, aby pokračoval dál v boji za lepší život!

Ale k vidění je i velké množství jiných dobových budov, zástavba v bývalé kolonii a hlavně ony lanovky.

Natáčelo se na dolech nejen v Ostravě, ale také, jak už to bývá při těchto snímcích zvykem, na Kladně. Hedviku si mimo jiné zahrál ostravský Důl Petr Cingr, který Ostravané dnes znají po jeho původním názvem Důl Michal.

Polský režisér Dziedzina začínal jako loutkoherec , amatérský herec a filmový kritik. Je absolventem legendární Filmové školy v Lodži. Jako filmový režisér debutoval už v roce 1956, kdy do svého snímku Konec noci obsadil takové legendy jako byl Zbigniw Cybulski anebo stále činný kontroverzní režisér Roman Polański.

V roce 1966 se proslavil filmem Boxer. Zdá se, že Bitva o Hedviku se však stala spíš hřebíkem do jeho umělecké rakve. Dnes na ni můžeme skutečně obdivovat pouze zajímavé lokace.

Autor je filmový kritik a historik