Nejnovější zprávy: Colours jsou všude, kam se podíváš. Barvami bude zářit most i radniční věž Mám ještě další sny, říká Václav Varaďa

Filmové návraty

Bobina s ještěrkou z ostravské fabriky aneb Dívka s třemi velbloudy

​Magazín PATRIOT připravil seriál, který přiblíží proslulé i ty méně známé filmy a seriály, které se natáčely v Ostravě a v Moravskoslezském kraji.

Foto: Archiv Martina Jirouška

„Jo, milej zlatej, tenkrát měli havíři moc bídnej život, tenkrát neměli lidi třeba ani jediný boty….“

„Býval kouzelník, má frak a cylindr, a teď je havíř, víš, skoro dobrovolně.“

„Jsem Alfréd Havel, bývalý iluzionista, nyní havíř na Dole Mír.“

Hned tři ikonické věty z „italské“ komedie Dívka s třemi velbloudy od klasika českého poetického filmu Václava Kršky odkazují k ostravské realitě.

Přesto se černobílý širokoúhlý snímek v Ostravě s největší pravděpodobností nenatáčel, ovšem jeho duch, jak kdyby žil starou Ostravou, tou z předválečných činžáků, kde se lidé tísní v nedůstojných podmínkách.

Ostravou, která žila takto nuzným způsobem ještě v 60. letech a měla své nepopiratelné kouzlo, dokud ji z větší části nevyboural komunistický šiml. A navíc Ostravu tady zastupuje jedna z nejobsazovanějších hereček své doby - slavná rodačka Slávka Budínová, dokonce i na krátké zobáky si divák purista v Krškově opusu příjde.

Ostrava tady vyzařuje a pulsuje vnitřním životem.

Příběh šestnáctileté Bobiny (vynikající Zuzana Ondrouchová), která ztratí panenství na mejdanu s montérem odjíždějícím do Alžíru, není nijak konkrétně prostorově ukotven. Může se odhrávat kdekoliv v adekvátně typickém prostředí. Důležitý je pro něj starobylý činžák, stavba, fabrika a pár ulic s prosklenými výlohami.

Důraz na dělnický kontext je nepřehlédnutelný. Bobina maká na stavbě, v montážích, na rozestavěném sídlišti hledá ztracené korále. Přesně tam ji v noci povalil frajer Pepa Bajcura.

Její dědeček byl havíř. Kromě toho ale také pozdější podnájemník Bobininy matky (skvělá Slávka Budínová), bývalý kouzelník Havel (Radovan Lukavský) pracuje na Dole Mír. Je to skutečně ten Důl Mír na Ostravsku, který jiný by to v roce 1967 mohl být?

A nebyl by to Krška, kdyby hornické téma neuchopil zcela originálně, kouzelník - nyní havíř - je potahován soudruhy za zameškané hodiny, nechodí na směny, svádí dámy karetními kouzly, odhodlaně bojuje za Bobinino miminko, až si pro něj přijde vlastní ruka osudu v podobě družky, kterou skvěle hraje Nataša Golová, která se už před pár lety objevila v jiném kvaziostravském snímku Strakatí andělé, anebo také v budovatelské komedii Rychlík do Ostravy.

Secesní architektura je tady v ostrém kontrastu s čerstvě budovanými panely moderního sídliště na okraji města. Dobová problematika bydlení, přerůstající v žánrové klišé, se hornických filmů drží neustále, najdeme ji třeba i v novodobém snímku Dukla 61.

Prostředí zachycené v Dívce s třemi velbloudy reprezentuje danou dobu, zanedbaný činžák, nemocnice se „špinavým“ oddělením, areál montáží, restaurace třetí cenové skupiny, kde se vedle hraje ochotnické divadlo, lákavý svět moderních výloh obchodních domů, módní přehlídka, návštěva galerie s abstraktním uměním, kterému jednoduchá Bobina ani za mák neporozumí.

Příběh o šestnáctileté nastávající matce je v podstatě groteskou, ve které vynikají kontrasty převzaté ze života. Mladá nezkušená dívka sní o velké lásce. Od montérových kumpánů se ale dovídáme: „Jó, Pepan, ten měl ženskou na každý štaci.“ Hořký vtip a živelný esprit nové vlny se ani u Kršky nezapře.

Ostravský element byl pro tento pranýř dobových nešvarů přítomen hned na začátku. Dovídáme se o něm jen tak mimochodem, z místa natáčení. Podle reportáže z novinových zpráv byly všechny scény z bytu Gromových realizovány v ateliérech v pražských Hostivařích.

Naštěstí reportér v článku poznamenal: „Bobina – postava filmu jezdí s ještěrkou v jedné z ostravských fabrik.“ Ostrava jako taková ve svých reálných záběrech zdá se, nebyla pro filmaře podstatná, podobně jako u jiných filmů ze 60. let, které už nebazírovaly na obrazu města jako na rukojmí dělnické třídy, naopak, Ostrava se změnila na obecný pocit, výchozí bod, osudový typ, který nebylo zapotřebí dále rozvádět.

Známým ostravským rodákem z Vítkovic je i tanečník a choreograf René Gabzdyl, zde v roli galeristy, který poučuje Bobinu. Také představitelka Bobiny Zuzana Ondrouchová už za sebou měla jednu ostravskou zkušenost z minula.

Ztvárnila dětskou roli v dramatu Život pro Jana Kašpara, tedy filmu, který se nás snažil přesvědčit, že jedině on je tím správným soudružským řešením. V roce 1967 se naštěstí česká kinematografie nemá zapotřebí vnucovat.

Podobných příběhů, kde film formovala ostravská zkušenost bez nutnosti se prvoplánově zviditelnit, lze najít více. O tom ale zase třeba někdy jindy.

Autor je filmový kritik a historik

Fotogalerie

Foto dne