​Bývalý ředitel vysokých pecí hledá syna muže, který zahynul při tragické havárii

Když bývalý ředitel Vysokých pecí Josef Luňáček zveřejnil příběh „nešťastného ohřívače číslo 63 a neuvěřitelné smrti muže v noční tramvaji“, ozval se mu syn zabitého muže a chtěl se dovědět další detaily o smrti svého otce.

Domluvili si schůzku, aby synovi ukázal Vysoké pece a místo, které bylo jeho otci osudné. Chtěli se sejít, až skončí koronavirová omezení - článek o osudné nehodě si můžete přečíst zde.

Omezení skončila, přiblížil se čas schůzky, ale přímý kontakt mezi oběma se někam zatoulal. Snad je vinen úklid prováděný v době karantény, nebo hromadné mazání méně potřebných dat v počítači.

Příběh je doslova neuvěřitelný už od samého prvopočátku, kdy 19. září roku 1973 nastal u šesté vysoké pece krátce po půlnoci výbuch, který na ohřívači utrhl ocelovou kopuli.

Ta se nadzvedla, vnitřní tlak dmýchaného větru rozmetal žhavé šamotové zdivo kopule do okolí pece. Jedna cihla letěla vzduchem asi 350 metrů směrem na závod 4.

Přesně „trefila“ a prorazila střechu projíždějící tramvaje, ve které seděli všehovšudy jen čtyři cestující. Letící cihla zasáhla jednoho z cestujících přímo do hlavy. Byl na místě mrtev. V tramvaji, která jela v tehdy nočním režimu jedenkrát za hodinu. Tolik náhod, neuvěřitelné.

„Syn toho bohužel zabitého pána se mi teď po téměř půl století ozval, že vůbec prakticky neví, kde přesně se neštěstí jeho tatínkovi stalo. Slíbil jsem tomu pánovi, že až pominou opatření kvůli pandemii koronaviru, že se zajdeme podívat na šestou vysokou pec a do oblasti koksovny, kde ta cihla letěla vzduchem tři sta padesát metrů a trefila tramvaj,“ líčí bývalý ředitel a dlouholetý pracovník Vysokých pecí Josef Luňáček.

„Moc svědků té události ani není, tak pánovi chci vysvětlit, co se tehdy vlastně technicky stalo, že k výbuchu došlo a kde se stala chyba,“ říká Josef Luňáček, který je ovšem teď v rozpacích, protože kontakt na syna tragicky zemřelého muže stále hledá.

Případ tehdy vyšetřovala tehdejší Veřejná bezpečnost a stranické orgány, protože všichni chtěli vědět, jak mohlo k havárii dojít.

„Lidé si tehdy o případu povídali, všichni v podniku o něm věděli. Ale vyšel jen krátký článek v ostravském Večerníku. Tehdy se moc o takových haváriích nepsalo, protože to nevrhalo dobré světlo na sledování výroby. Mně je jen divné, že syn zabitého muže dodnes neví, kde se to stalo. Možná byl malý nebo mladý a nechtěli mu to říci,“ přemítá Josef Luňáček, který by rád kdyby se muž opět ozval.

"Chtěl bych, aby se našeho případného setkání zúčastnili i zástupci vedení Dolních Vítkovic a tisku. Určitě to může být informace, která rozšíří povědomost o historii Vysokých pecí,“ říká Josef Luňáček.

Magazín PATRIOT pátral po článku v ostravském Večerníku. Kronikář statutárního města Ostravy z ostravského archivu Martin Juřica jej nalezl a redakci poskytl.

V něm stojí, že zabitý muž byl z Bílovce a Josef Luňáček na to reaguje tím, že právě schůzka s jeho synem může řadu věcí v příběhu objasnit.