Centrum Ostravy se probouzí a i my k tomu chceme přispět, říká ředitel sdružení Pant

Od roku 1990 úspěšně podnikal, ale jednoho dne jej přestalo bavit „pouhé“ vydělávání peněz, a tak se rozhodl, že se prostě bude věnovat novým výzvám. Dnes je to už skoro deset let, co Petr Pánek vede občanské sdružení Pant, které svými aktivitami probouzí debaty (nejen) o naší společnosti. V závěru prosince otevřel na ostravské Nádražní ulici kulturní centrum s ambicí oživit dění v samém srdci města.

Jak jste vlastně dospěl k tomu, že bude lepší opustit svět byznysu a věnovat se veřejné sféře?
Původně jsem v roce 1990 začal podnikat a dal jsem dohromady firmu, která se časem rozrostla. Stala se střední firmou a působila v celém středoevropském regionu. Došel jsem však do fáze, kdy jsem jako workoholik, který jde do všeho úplně naplno, začal postrádat nové výzvy. Baví mě něco vymýšlet a posouvat, ale firma se dostala do stadia, kdy to nebylo inovátorské. Bylo to spíše o zaběhnutých principech a o vydělávání peněz, což mě už nemotivovalo.

Kde jste našel novou motivaci?
Postupně jsem si začal stále více uvědomovat, že mě štve, jak se vyrovnáváme s naší minulostí a jak se stavíme k životu jako takovému. Pasivně přijímáme svobodu, demokracii či životní úroveň, na které jsme. Neuvědomujeme si, že žijeme ve světě, který nikdy nebyl tak bezpečný, jako je teď. Tím myslím střední Evropu, která nikdy předtím v historii neměla seniorskou generaci bez zkušeností z války. Toho si vůbec nevážíme, neumíme se k tomu postavit a nedochází nám, že to není jen tak. Je třeba proto něco dělat.

Takže jste se chtěl začít občansky angažovat?
Ano, potřeba angažovat se v tom, aby si lidé některé věci uvědomili, převážila. Proto se snažím například o provázání historie a současnosti. To je nit, která se mým příběhem táhne. Jinak nevím, jak sám sebe v jedné větě definovat. Teď v našem ostravském centru dělám truhláře, zedníka a manažera zároveň. Je třeba dát to podnikatelsky dohromady, protože jde v podstatě o spuštění byznysu, který se musí uživit.

Když se ještě vrátíme zpět, založil jste tedy sdružení Pant, kromě toho také portál Moderní dějiny a věnujete se i řadě dalších činností. Co vás vedlo k tomu otevřít právě v Ostravě centrum Pant?
Základní impuls byl ten, že Pant existuje už deset let a dělá různé projekty po celé republice, na Slovensku i v Polsku, ale nikdy neměl stálé místo. Působili jsme na školách, univerzitách či v knihovně Václava Havla a přišlo nám docela líto, když se nás Ostraváci ptali, co vlastně děláme a kde nás mohou vidět. Potřebovali jsme zkrátka vlastní zázemí, protože jsme fungovali různě po bytech a třeba u mě doma to bylo jako ve skladišti s knihami. Zároveň jsme se však chtěli posunout od historie, které se dost věnujeme, více k reakcím na celospolečenské dění. Tím nemyslím jenom politiku, ale třeba i témata jako vliv člověka na životní prostředí, hospodaření s vodou, práce s krajinou a tak dále. To všechno ovlivňuje náš život a my o tom často máme jen velice chabé informace.

Věříte, že Ostrava bude tím pravým působištěm a podhoubím pro společenskou aktivizaci?
Jelikož jsme Ostraváci a patrioti, tak už to samo o sobě je pro nás silný moment. Další je třeba v samotné poloze Ostravy, v níž se historicky střetávala různá etnika a kultury, což si dnes už ani neuvědomujeme. Její poloha je také výborná pro realizaci mezinárodních aktivit. Když to srovnám s jinými městy, vidím, že v Ostravě mezi sebou různé organizace nebojují tak jako jinde. Prostředí je přátelštější a Ostrava má něco v sobě. Proto nesouhlasím s tím, že Ostraváky nic nezajímá. Společenská angažovanost tady je. Město je živé a aktivní a zaslouží si víc prostorů k debatám, než jaké teď jsou. K tomu chceme přispět, rozšířit nabídku a zpestřit a oživit dění.

Pomůže tomu podle vás i poloha centra Pant, které sídlí na ulici Nádražní, jedné z páteřních ulic?
Věříme, že ano. Právě proto jsme v centru, i když byla nabídka udělat totéž v Dolní oblasti. My ale chceme opravdu oživit centrum Ostravy, které se probouzí. To, že bylo mrtvé, platilo možná před rokem a půl. Teď cítíme, že má smysl sem přijet a něčím se tady zabývat. My můžeme slíbit, že u nás vždy bude minimálně jedna výstava (aktuálně je to „Ztracená paměť? O místech nacistické nucené práce v ČR“, pozn. red).

Jakou roli ve vašem konceptu otevřeného prostoru hraje kavárna, která je součástí centra?
Kavárna to má celé propojovat. Je to zázemí pro akce a taky má ekonomickou roli, protože si na všechno musíme vydělat. Pomůže nám utáhnout režie. Jinak je tady ještě vedlejší prostor, který bude fungovat jako „zašívárna“. Člověk si u nás může sednout, pracovat nebo si dát schůzku. Říkám tomu kavárna bez obsluhy, kde se člověk nebude cítit zle, když si nic nedá.

V čem vidíte hlavní smysl vašeho snažení?
Smysl určitě není v tom dělat byznys a bohatnout, ale věnovat se tomu, co člověka baví. Je to práce s lidmi. Nechci mluvit o otevírání očí, ale chceme tady nastolovat témata a dávat lidem možnost mít, kde debatovat a poslechnout si různé názory. Takové místo mi v Ostravě chybí, přestože se o to někteří už snaží. Je tady Fiducia nebo Cooltour, ale to je málo. Nabídka musí být širší, aby mohla vtáhnout do dění více skupin lidí.

Jaký program si tedy chystáte pro ostravskou veřejnost?
Máme to nastaveno tak, že budeme dělat vlastní program, ale chceme i hostit organizace, které si program udělají samy. Pro veřejné účely jim poskytneme prostory zdarma, pro komerční budeme chtít nějaký nájem. Ale programově to má být otevřené. Když odstřihnu pravicové a levicové extrémy, propagandu a předvolební kecy, vše ostatní, kromě kuchařek o jídle ze zbytků, mě zajímá (směje se). Naše centrum by mělo být i propojovacím místem mezi akademickou sférou a běžnými lidi, mezi různými organizacemi, které se věnují různým aktivitám, ať už v humanitární nebo umělecké sféře. U nás se mohou setkávat, mít tady zázemí a přitom za to neplatit majlant.

Budete se více zaměřovat i na lokální témata?
Nebudeme se bát ani debat politiků, ale nesmí jít o předvolební výkřiky. Myslím si, že debaty o lokálních tématech, jako je třeba projekt lanovky, jsou velmi významné. Je třeba se jim věnovat, což třeba dělá Fiducia, ale pokud jich bude více, je to jen lépe. Prostor pro debaty tohoto typu tady je. Měli by však na nich vystupovat nejen lidé odborně kompetentní, ale i ti, kteří přímo nebo potenciálně o něčem rozhodují. Vnímám jako důležité bavit se také s těmi, kteří mají reálnou moc. To si myslím, že se dělá málo. Když budeme znát jejich názory a vědomosti, můžeme se podle toho u voleb zachovat.

Můžete uvést, na jaké hosty a debaty se mohou lidé v nejbližší době těšit?
Jmen je dost díky tomu, že máme za sebou mnoho akcí včetně scény Voices of Freedom na Colours of Ostrava, kde vystupují lidé zcela odlišných názorů, kteří se však uznávají. Dokážu si tak představit třeba debatu Petra Robejška a komentátora Českého rozhlasu Libora Dvořáka o Evropské unii. Vím, že jsou to lidé, kteří mají své argumenty, jsou kultivovaní a mohu se od nich hodně dozvědět. Jinak mohu zmínit, že v lednu by u nás měl vystoupit ekonom Tomáš Sedláček a v únoru politik Petr Pithart.