Nejnovější zprávy: Dny NATO v Mošnově navštívilo 220.000 lidí, tedy stejně jako loni Při hromadné autonehodě se zranilo sedm lidí

Filmové návraty

Dýchat nosem, z chemičky jde vše do luftu, vzpomínal Brodský na dětství v Hrušově

Magazín PATRIOT připravil seriál, který přiblíží proslulé i ty méně známé filmy a seriály, které se natáčely v Ostravě a v Moravskoslezském kraji, a také osobnosti spjaté s regionem.

Foto: Archiv Martina Jirouška

Charismatický herec Vlastimil Brodský patří k nejvýraznějším tvářím české kinematografie za poslední půl století. Zejména šedesátá léta mu přála.

Kdo by si byl pomyslel, že jde o rodáka z ostravského Hrušova? Nerad jej vyzdvihoval, dokonce o něm hovořil jako o černé díře někde od Ostravy, která střídavě patřila k Opavě nebo Frýdku-Místku, ale postupem času prozradil, jak mu tento v jeho očích bezvýznamný městys přirostl k srdci.

„Zejména procházky kolem řeky Odry, koblovské ohníčky v polích a romantika hradní zříceniny hradu Landeku,“ mu utkvěly v paměti, včetně dvorku, kde si jako dítě hrával. Pokud k tomu ale mělo dojít, dostal od babičky vždy přesné instrukce: „Odpoledne dýchat jenom nosem, z té chemičky jde všechno do luftu.“

Narodil se tady 15. prosince 1920 do rodiny úředníka. Nicméně oba rodiče po večerech pilně hrávali ochotnické divadlo a ačkoliv jako dítě měl jedináček Vlastimil z podobných podniků panickou hrůzu, jakmile se v jeho čtrnácti přestěhovali do Prahy, bez divadla dlouho nevydržel.

„Ovšem daleko dříve mně učaroval tanec a Fred Astair. V Praze jsme se naučil stepu a jako gymnazista jsem si přivydělával v nočních barech. Nezřídka můj plat předčil příjem rodičů, což jsem jim zamlčel a vylepšoval si tak studentské živobytí, třeba tím, že jsme často jezdil do školy taxíkem,“ svěřil se ve svých vzpomínkách.

V Hrušově pro něj byl určující domek u Knöpfelmacherů a pak první lásky, které ale prožíval paralelně na svém milovaném Valašsku, kam jezdil na prázdniny k prarodičům.

Přesto v Ostravě získával první zkušenosti na nepřístupných filmech a byl tak poblázněný, že mu ani nešla pořádně matematika na gymnáziu v Bohumíně.

Bohumínské gymnázium

„Ve svých dvanácti jsem se dostal na nepřístupný film do kina Palace s Ljubou Hermanovou Děvče s čertem v těle. Uvaděči jsem řekl, že mi je patnáct a on mi jeden rok odpustil, smělo se až od šestnácti. Do Ljuby sem se zamiloval po uši a mělo to pokračování, protože mě ji pak představili v Praze jako začínajícímu elévovi. Souhlasila, že mi pomůže s překladem výstřižků z němčiny a francouzštiny o Chaplinovi, které jsem měl už z doby ostravských let,“ popisoval své první životní zkušenosti.

Od té doby pak natočil přes sto filmů a ztvárnil řadu divadelních, televizních a rozhlasových rolí. Jako dlouholetý člen činohry Divadla na Vinohradech naposledy zazářil spolu s dalšími hvězdami a kamarády své generace, Stellou Zázvorkovou a Stanislavem Zindulkou, ve filmu Babí léto režiséra Vladimíra Michálka. Za herecké výkony získali všichni tři Českého lva.

Často vystupoval v komediích, bližší mu ale byly tragikomické postavy, kde mohl uplatnit výraz posmutnělého klauna s melancholickým pohledem a trpkým úsměvem. V kinech se nejvíce proslavil zřejmě díky filmu Vojtěcha Jasného Všichni dobří rodáci, zaujal adaptací Vančurovy prózy Rozmarné léto, v Hrabalově přepisu Ostře sledované vlaky od Jiřího Menzela a v pověstných komediích Zdeňka Podskalského Světáci a Bílá paní.

Slavný je Škvoreckého Farářův konec. Všechny snímky vstoupily do zlatého fondu české kinematografie a hrušovský rodák přispěl k jejich výjimečnosti.

Zejména u dětí pak proslul coby nezapomenutelný vypraveč Hajaja s každodenní pohádkou na dobrou noc. Jako jediný český herec získal cenu Berlínského mezinárodního filmového festivalu Zlatý medvěd za roli v německém dramatu Jakub lhář (1975).

K dalším oceněním patří například Zlatá nymfa (1984) za Tažné ptáky na MFF v Monte Carlu, dvě platinové desky za jedinečný přednes v oblasti mluveného slova, Cena Thálie (1997), Medaile Za zásluhy (2001) a na karlovarském MFF Cena za mimořádný umělecký přinos světovému filmu (2002) in memoriam.

Svůj bohatý život tento v soukromí poněkud úzkostlivý muž ukončil sebevraždou 20. dubna 2002 na své chalupě v Slunečné u České Lípy, kde je také pohřben. Jako hrušovský rodák se do svého rodiště příležitostně vracel.

Autor je filmový kritik a historik

Foto dne