Eva! Autor Špinarky odhalil v rehabilitačním centru v Čeladné svou novou sochu

Spousta lázeňských hostů i běžných výletníků sledovala ve středu odhalení nové sochy v lázeňském parku v rehabilitačním centru v Čeladné. Realistická socha klečící ženy s roztaženými pažemi nese název Eva a odhalil ji autor David Moješčík, přesněji jeho děti.

Bronzová socha stojí před léčebným domem Dr. Storch a v rehabilitačním centru v Čeladné má pravdu skvělou společnost. Stojí tu už totiž plastiky Strůjce svého osudu Albína Poláška či díla Jiřího Myszaka nebo Aloise Popeláře.

Umění pomáhá v rehabilitačním centru léčit pacienty

Odhalení Evy připomínalo zahradní slavnost a sám ředitel Rehabilitačního centra v Čeladné Milan Bajgar ji nazval prvomájovou veselicí, ovšem bez mávátek.

Společnost Okradl sedláka a zabil chlapce, pak skončil na šibenici. Výstava připomíná zločiny a tresty na Bílovecku 30/04/2024

Čepovalo se pivo, jídelna rehabilitačního centra uvařila guláš, a to i pro vegetariány. Skrýt se do stínu před ostrým sluncem umožnily návštěvníkům lavice a lavičky, kryté velkým stanovým přístřeškem. A dobrou náladu rozdával se svou kytarou a písničkami z repertoáru folkových kapel Libor Geier.

„Abychom mohli úspěšně, dobře a rychle léčit naše pacienty, tak potřebujeme tři věci. Dobrou medicínu, krásnou přírodu a dobré umění. Umění je důležité a spoustě lidí pomáhá, aby se uzdravili. Máme v centru spoustu obrazů od českých umělců a snažíme se, aby byly na chodbách a v pokojích. Máme v centru také galerii,“ řekl ředitel Rehabilitačního centra v Čeladné Milan Bajgar.

David Moješčík ředitele zaujal, když viděl jeho Levitaci

„Ještě před druhou světovou válkou sem jezdili přední čeští umělci a většinou za byt a stravu tady malovali. Když jsem však do rehabilitačního centra přišel, tak tu zůstala jen Madona, kterou mám v kanceláři. Kdysi prý patřila panu Adamcovi, bývalému předsedovi české vlády před devětaosmdesátým,“ říká ředitel rehabilitačního centra.

Svěřil se i s tím, proč si pro novou sochu vybral právě Davida Moješčíka, který je znám například svou sochou Věry Špinarové v Husově parku v Ostravě či Památníkem Operace Anthropoid v Praze 8.

Moješčíka poprvé zaznamenal jako autora sochy Levitace u svinovského nádraží. „Ta mne hodně překvapila. Pak jsem viděl jeho sochy Kryla a Leoše Janáčka na Kuřím rynku. A samozřejmě Věra Špinarová, ta vzbudila velký ohlas,“ řekl ředitel Milan Bajgar a přirovnal Evu do stejné „rodiny“ soch, jako je třeba socha Myslitel francouzského sochaře Augusta Rodina či Michelangelův David.

Roztaženými pažemi Eva symbolizuje ochranu a objetí

„Socha Evy má přesah. Ta dáma má roztažené ruce a mně to připomíná svaté obrázky z dětství, kdy anděl nebo Panenka Marie bdí nad dětmi, které si hrají nad strmým srázem, aby nespadly dolů. A David je tady i proto, že moje žena, když jde přes ostravský Kuří rynek, tak vždycky pohladí Davidova Janáčka po hlavě. A to co se dnes děje kolem Věry Špinarové, je neuvěřitelné,“ řekl Milan Bajgar.

Proč Eva? „Chtěli jsme tu mít v parku ženský prvek. Eva má roztažené paže, což symbolizuje něco mezi ochranou a objetím. Ale nemá pupík, takže to je Eva, tedy naše praprapramáti, která má starost, jak to s námi bude,“ dodal ředitel Rehabilitačního centra v Čeladné: „A kdybyste se divili, proč Eva nemá vlasy, tak už z té hrůzy, co na téhle zemi vyvádíme, jí vypadaly.“

Sochy jsou od toho, aby na ně lidé reagovali

Po těchto slovech děti ze sochy, která měří na šířku čtyři metry a na výšku dva, strhly bílé plátno a návštěvníkům se objevila Eva. Sám David Moješčík užívající zkratku Mojda poděkoval za pomoc svářeči, kameníkům a lidem, kteří mu pomohli sochu odlít. A taky kováři a „bronzařům“ v Horní Kalné, kde se socha odlévala. „Chci poděkovat ale i chirurgům, kteří mě dvakrát loni operovali,“ řekl s úsměvem.

Dodal, že sochy jsou od toho, aby se obcházely, aby se na ně sahalo, aby o nich někdo přemýšlel, aby se na ně lidé dívali. „Socha vás může i naštvat nebo něčím vyprovokovat. Důležitá je nějaká reakce na ně, pak pro mne ta věc není zbytečná. Není nic horšího, než když člověk ani neví, co viděl,“ uzavřel autor Evy David Moješčík.

Foto: Petr Broulík