Společnost
02/05/2017 Tomáš Svoboda

Fotbalový glosář: Baník vítězí i bez baníkovců. Opava spoléhá na euforii

Mimořádně důležitý zápas v boji o postup do první ligy zvládl o víkendu ostravský Baník. Na stadionu obávané Viktorie Žižkov vyhrál 1:0, aniž by přitom potřeboval pomoc svých odchovanců. O čem tento paradoxní jev vypovídá?

Nový Jičín – Sparta Praha, Příbram, Znojmo, Šaľa – Bohemians Praha, Banská Bystrica, Slavia Praha – Sparta Praha, Košice, Znojmo.

To jsou města a kluby, v nichž vyrůstali hráči, kteří nastoupili v základní sestavě Baníku na Žižkově. Během hry to byli ještě střídající Slováci Štefan Pekár a Karol Mondek, takže zbývá dopsat Prievidzu a Trenčín.

Ostrava jakožto dříve vyhlášená líheň talentů chybí. Částečně ji zastupuje jedině brankář Petr Vašek, který profesionální kariéru rozjížděl v Opavě a kterého dnes už fanoušci považují za „kovaného baníkovce“.

„Byl bych rád, aby mužstvo stálo především na odchovancích. V Baníku to tak vždycky bylo díky dobré práci s mládeží,“ říkal Vlastimil Petržela po svém jmenování do funkce kouče Baníku. Aby toho nebylo málo, přidávali se i jiní.

„Věřím, že se povedlo dát dohromady tým fotbalových odborníků, kteří budou ti praví pro sestavení nového perspektivního mužstva Baníku z vlastních odchovanců. To je do budoucna jediná možná cesta,“ doplnil v jednom ze svých prvních vyjádření majitel klubu Václav Brabec.

Soudě podle dneška, budování perspektivního mužstva ještě nezačalo. Vlivem okolností ani nemohlo. Baník totiž platí daň za úspěch. Dlouhodobější cestu rozvoje kvalit mladých hráčů poměrně záhy vyměnil za pragmatickou jistotu rychlého postupu zpět do první ligy.

Nejen pánové Petržela a Brabec dobře vědí, že navzdory náklonnosti fanoušků i médií, by si pár let čekání na návrat mezi elitu jen stěží obhájili. A tak sestavili mužstvo z přespolních a vesměs zkušených hráčů, kteří stanovený úkol plní.

A to na 100 %. Jak ukazuje náročný finiš sezóny, jsou to fotbalisté ani ne tak s vynikajícími dovednostmi, ale spíše s dobrým charakterem, kterým lámou zápasy, z nichž poslední dobou bolí oči. Za modrobílý dres se rvou, což lidé vidí rádi.

Jaká je ovšem pro Baník perspektiva hráčů, jako je Tomáš Zápotočný, Tomáš Hučko či Petr Nerad? To není otázka těchto dní. Baníkovská rodina cítí, že už za pár týdnů je bude oslavovat jako hrdiny, tak proč hloubat nad výzvami budoucnosti.

Ty se ovšem, jak už to mají ve zvyku, dostaví hned po oslavách. Šéfové Baníku tuší, že rozdílových fotbalistů potřebných pro solidní účinkování v první lize je na trhu minimum a že vlastní výchova zatím adekvátní zboží neprodukuje.

Na přestupovém trhu manévrují a dělají kompromisy tak, aby peníze movitého majitele byly použity efektivně. Jde to. Přivedli třeba šikulu Roberta Hrubého, dříče Marka Hlinku či zatím spícího střelce Alexandra Jakubova.

Škoda jen, že vlastní odchovanci jako Denis Granečný, Matěj Helešic, Josef Celba či Dan Ožvolda vedle nich sbírají fotbalovou praxi v lekcích kratších, než se čekalo. Další jako Martin Honiš nebo Marek Szotkowski zase zachraňují kolegy z Vítkovic, kterým se jejich elán určitě náramně hodí.

Samostatnou kapitolou v příběhu o ústupu baníkovců je poslední srdcař Tomáš Mičola, který až příliš často „skřípe zuby“ na lavičce. Také jeho další působení bude jedním z horkých posezónních témat.

Pokud ovšem vyloučíme katastrofické scénáře, bude se na „postupovou“ partu kouče Petržely jednou hezky vzpomínat. Vždyť pomohla „Baníčku“ ve chvíli, kdy to nejvíc potřeboval. Pomůže ale taky vyrůst „mladým puškám“, ve kterých se skrývá tolikrát omílaná úspěšná budoucnost klubu?

Tolik k Baníku. Nyní už pojďme k dalším zápasům, které se tentokrát kvůli odloženému derby mezi Třincem a Frýdkem-Místkem rozprostřely nezvykle od soboty do úterka.

Karviná vs. Hradec Králové 4:2. Domácí měli záchranu víceméně jistou už od počátku března, ale jelikož v dalších pěti zápasech smolně prohráli nebo je prolajdačili, razítko tutově potvrzující prvoligovou existenci pro další sezónu jim scházelo. Nervozita v nedělním duelu proti sestupem silně ohroženému Hradci Králové byla přítomna, ale zmizela poté, co „Karviňáci“ dali dva slepené góly, aniž by si vytvořili gólovou šanci. Prostě klika.

Hosté ještě zvládli vyrovnat, ale po gólu Jana Kalabišky na 3:2 už toho na ně bylo moc. Karvinský stadion se tak po bezmála dvou měsících opět proměnil ve „vítězný Ráj“. No, a místní borci se mohou těšit na klidný máj, který bude gradovat 12. května, kdy přijede pražská Sparta.

Žižkov vs. Baník 0:1. To bylo zase rozruchu! Baník hrál na pražském Žižkově v čase 10:15 poprvé od mistrovské sezóny a navíc do „matičky stověžaté“ přijel vlakem, což se kouči Petrželovi údajně nepřihodilo nějakých třicet let. Bezmála tisícovka baníkovských fans může dosvědčit, že ani tyto vnější faktory jeho mužstvo nevyvedly z míry.

Po šťastném odrazu míče od nohy Petra Bredy rychle vedlo a pasáž, kdy to vypadalo, že by se zápas mohl baníkovcům vymknout z rukou, trvala pouhých patnáct minut. Odneslo to sice nalomené břevno po ráně domácího Ondřeje Švejdíka, ale jinak byl klid. Baník měl vyhrát aspoň 2:0. Šance byly a hra se zvedla. Jinak ale pořád platí, že postup je třeba ukopat a je úplně jedno, kdo a jak o něm rozhodne.

Táborsko vs. Opava 1:2. Tým trenéra Romana Skuhravého na hřišti nebezpečného Táborska využil vlny euforie po postupu do pohárového finále a přirozeně se na ní svezl. Sezóna spěje do dramatického a z pohledu klubové historie výjimečného finiše.

Každý chce být u toho a každý si váží místa v sestavě. Opavané, kteří na jihu Čech vyhráli díky už osmému gólu Jana Schaffartzika z penalty, mají pět pokusů smazat pětibodový náskok Baníku a k tomu jako bonus finále Mol Cupu se Zlínem. „Je to masakr,“ komentoval jejich trenér náročný program, který velí jet „na krev“ až do samého konce.

Vítkovice vs. Ústí nad Labem 1:0. Ani velice slušná jarní forma Vítkovic neprobrala jejich sobotního soupeře ze stále trvajícího zimního spánku. Někteří hráči Ústí slovy jejich trenéra Jiřího Skály předvedli výkony „na hranici fungování profesionálního fotbalisty“. To je nemilé. Naopak domácí už jsou možná daleko za hranicí toho, co od nich fanoušci čekali. Makat však musejí dál.

Záchrana je blízko, ale gólů, jaký dal naposled zkušený útočník Vladimír Mišinský, budou ještě pár potřebovat. Jestli se Vítkovicím, které aktuálně ztrácejí jeden bod na čtrnáctý Sokolov, nakonec podaří ve druhé lize udržet, bude to největší senzace celé sezóny.

Třinec vs. Frýdek-Místek 2:1. Další z malých regionálních derby v sobě mělo silný bratrovražedný náboj. Situace v tabulce se vyvinula tak, že poražený Frýdek-Místek zůstává nebezpečně blízko hrozbě sestupu, vítěz z Třince naopak míří vstříc klidnému středu. Kdo před výkopem sázel podle jarní formy, dobře udělal. Zatímco domácí se mohou řadit do lepšího průměru, hosté, kteří na jaře uhráli pouhých sedm bodů, hazardují se svojí druholigovou příslušností. Příští kolo, kdy třináctá „Lipina“ doma přivítá čtrnáctý Sokolov, se ponese ve znamení pověstného zápasu pravdy…

Sdílejte článek