Fotbalový glosář: Když mistři školí učedníky. Baník letí do ligy na křídlech zkušeností

Chystali se na ně skoro jako na Barcelonu, v neděli přitom do Ostravy k zápasu s Baníkem dorazila „pouhá“ Vlašim. Postrach druhé ligy však nakonec odjel s prázdnou, a to hlavně díky větší porci zkušeností na straně baníkovců, kteří nasadili k možná rozhodujícímu postupovému trháku.

Byl to zápas, ve kterém by se dalo vystopovat mnoho příběhů. Třeba ten o mistru a učedníkovi, v němž hlavní role obstarali kouč Baníku Vlastimil Petržela (63 let) a trenér Vlašimi Martin Hašek (47 let). Střet generace mimořádně zkušené s tou dozrávající či chcete-li také souboj trenéra a jeho bývalého hráče.

Samostatnou kapitolou byla velká motivace na straně vlašimských, které Petržela v minulých letech vedl a jak sám často říká, „nic moc mu tam ke štěstí nescházelo“.

Velice šťastný byl nakonec i po nedělním utkání, které baníkovci podobně jako předtím šlágr s Opavou zvládli díky správně zvolené strategii.

Fotbal to sice ve finále nebyl atraktivní, ani podělaný, ale zkrátka účinný. Baník běhavého soka pragmaticky nenechal rozběhnout, a to hlavně proto, že místo vlastních „rychlonožků“ typu De Azeveda, Mondeka či Stáni, vsadil spíše na fyzické parametry a sílu v podání Urgely, Mičoly či Pekára.

Soubojová bitva o střed pole byla vyhrána, k zabrzdění Vlašimi tu a tam pomohl taktický faul a klíčovým faktorem při výškové převaze baníkovců mohly být standardní situace. A taky, že byly. První gól padl z rohu, druhý z penalty a bylo rozhodnuto.

Tak se holt hraje, když o něco jde. Taktika uspávacího fotbalu slavila úspěch, k čemuž pomohlo i to, že obávaný presink ze strany soupeře se jaksi nekonal. Přestože i kouč Petržela by rád viděl zábavnější Baník, vybral si cestu „urvat body za každou cenu“, což se týmu daří a on může s klidem skládat poklony zklamaným protivníkům.

„Byl to nejtěžší soupeř, který tu hrál,“ polichotil svému bývalému klubu z Vlašimi. Byla na něm patrná velká úleva a radost zároveň. Vždyť „Baníček“ bude mít nyní na druhém místě luxusní náskok sedmi bodů na třetí Opavu a v nejbližších zápasech už de facto může stvrdit svůj postup do nejvyšší soutěže.

A diskuse o síle soupeřů? Těžko říct, zda je na místě. Spíše to vypadá, že pro Baník je největší výzvou zvolit správnou variantu fotbalu, který bude v tom kterém duelu hrát.

Na rozdíl od ostatních se totiž může opřít o zkušenosti šéfa, který svým chlapcům vždy ve správný moment řekne, jak na to, aby byli úspěšní. Dosavadní jaro ukazuje, že od „starého mistra“ se mnozí z trenérských učedníků mají ještě co učit…

A jak se hrálo o víkendu jinde?

Liberec vs. Karviná 2:0. Namlsaný nováček z Karviné předvedl pod libereckým Ještědem jen málo na to, aby mohl pomýšlet alespoň na bod. Gratulace do Liberce, konstatoval po zápase trenér Jozef Weber, který jistě dobře věděl, že tohle prostě nebyl zápas jako stvořený pro jeho tým. Ne že by „Karviňáci“ byli o tolik horší než jejich soupeř, v čele s Milanem Barošem, který nutně potřeboval vyhrát. Ale vlažný úvod utkání už zkrátka nedohnali. Pohodový přístup vyplývající z prakticky jisté záchrany musí pro příště zmizet. Přijede totiž Slavia, a to je další protivník, který má sakra o co hrát.

Olomouc vs. Třinec 1:0. Někdy stačí pár vteřin a můžete celotýdenní taktické plány hodit do nažhavené skartovačky. Třinečtí na sebe vyděšeně hleděli už po patnácti vteřinách, které Olomouci nakonec stačily k rozhodnutí zápasu. „Nejraději bych někoho zabil,“ prohlásil trenér Jiří Neček, který však nakonec přivezl zpátky domů celou výpravu, a to bez vážnější újmy na zdraví. Zdá se, že fotbal je někdy hodně rizikový „job“, avšak v Třinci nebrali konec své šestizápasové série neporazitelnosti jako tragédii. Jak se říká, jedna „holomajzna“ jaro nedělá.

Opava vs. Pardubice 1:2. Slušný apríl chtělo by se říct podle výsledku sobotního zápasu, v němž třetí Opava, která navíc před týdnem postoupila do semifinále poháru, prohrála se zachraňujícím se outsiderem z Pardubic. A tak tady máme další tým, který ve svém kouči vzbudil krvelačné choutky. „Poprvé za tři čtvrtě roku jsem byl s odpuštěním nasraný, protože takhle moje mužstvo hrát prostě nebude,“ hodnotil opavský Roman Skuhravý, jehož svěřenci dali překvapivou nabídku postupového trháku rivalovi z Baníku. A ten ji využil. Sedmibodová ztráta se bude jen těžko dohánět…

Frýdek-Místek vs. Táborsko 1:3. Jména hbitých záložníků soupeře, tedy Džafiče a Mršiče, si budou fanoušci i hráči „Lipiny“ zřejmě dlouho pamatovat. Domácí sice nejprve pokračovali v pozitivní linii z minulých kol a po rychlém gólu bývalého baníkovce Byrtuse měli nakročeno k dalšímu vítězství, jenže pak přišla další z aprílových kalamit. Marná sláva, Táborsko už zase začíná připomínat ofenzivního tygra, na kterého je třeba se o něco lépe připravit. Pro tým Miroslava Nemce je to sice nečekané, ale užitečné poučení, které se může hodit nejen v této sezóně.

Baník vs. Vlašim 2:0. I sebelepší mančaft potřebuje mít ve svém středu frajera, který spolehlivě vyřeší i ty nejhorší průsery. Baník takového našel v brankáři Petru Vaškovi, kterého ironií osudu před časem odepsala konkurenční Opava. Kdyby kouč Petržela tomuhle chlápkovi v nouzi nejvyšší nezavolal, dopadly by asi mnohé zápasy jinak. Třeba i ten poslední s Vlašimí, ve kterém baníkovce Vašek celkem třikrát zachránil, když to bylo jen o něm a střelcích soupeře. Zanedlouho osmatřicetiletý gólman je nejlepším hráčem současného Baníku a dalším důkazem, že zkušenosti rozhodují v jeho prospěch.

Varnsdorf vs. Vítkovice 1:2. „Fantastické vítězství“, hodnotil vítkovický trenér Ivan Kopecký překvapivý výsledek utkání, které už nebylo o aprílu, jelikož se hrálo den po něm. Vítkovice díky němu oživily naděje na záchranu natolik rázným způsobem, že každé jejich utkání sice pořád bude existenční, ale nervozita si podstatně zařádí i v kabinách nejohroženějších soupeřů, mezi které patří Sokolov, Pardubice a stále i Třinec. Jenom nevíme, zda udělal vítkovický trenér dobře, když hráčům přislíbil za odměnu svačinku. Vzhledem k náročným bitvám by to chtělo spíše pořádný steak…