Nejnovější zprávy: ​Opět je zde Závišický pedál - cyklovýlet pro rodiče s dětmi i náročné bikery! Slezan osmička není kulturní památkou. Budovu čeká nové využití

Sport

Fotbalový glosář: Krásné loučení? Kdepak, Baroš má velké trápení. A to není fér…

Bezradnou tvář ukazuje Baník pod tlakem bídných podzimních výsledků. Vytoužená výhra, na kterou čeká dvanáct kol, byla daleko i v sobotním zápase proti Mladé Boleslavi (0:1). Nic na tom nezměnil ani kapitán Milan Baroš, jenž se místo krásného loučení s Ostravou dál trápí.

Možná, že tehdy měl jen velkou kliku, ale trenér Radim Kučera vystihl takřka ideální složení současného Baníku hned v prvním kole, kdy jeho tým vyhrál v Brně 3:1.

Zápas, ve kterém od začátku nastoupily útočné „mlátičky“ Jakub Šašinka a Tomáš Poznar, nakonec rozhodl právě Baroš, který do remízového děje vtrhl po 60 minutách jako čerstvý uragán a zkušeně využil nepozornosti v unavené obraně soupeře. Tohle byla trefa do černého!

Avšak držitele patentu za originální nasazení stále velmi ničivé ofenzivní zbraně musíme hledat mimo Ostravu. V rámci české ligy s ním jako první přišel autoritativní kouč Karel Jarolím, který měl baníkovskou legendu na starosti v Mladé Boleslavi.

Přestože tam dal „Barymu“ jen šestkrát (!) šanci v základní sestavě a patnáctkrát jej využil jako žolíka, nedočkal se potupné defenestrace, ale odměnou mu bylo celkem šest útočníkových gólů, které týmu pomohly ke čtyřem výhrám.

Co se týče úspěšnosti, podobně tomu bylo i na další štaci v Liberci, kde mladší, ale také velmi přísný trenér Jindřich Trpišovský postavil Baroše do základu osmnáctkrát a jen šestkrát jej poslal do hry až v jejím průběhu. Výsledek? Pět branek, z kterých Severočeši vytěžili tři výhry a jednu remízu.

Jak je možné, že charakteru, potřebám a efektivnímu použití Milana Baroše lépe porozuměli v jiných klubech?

Zásadní je bezesporu to, že k jednomu z top českých fotbalistů novodobých dějin přistupovali bez falešného obdivu a pokrytectví, které je, bohužel, typické pro ostravské prostředí.

„Udělali jsme dobře, když jsme počkali. Jak řekl sám, nabili bychom si hubu oba,“ odpověděl před dvěma lety trefně nejlepší střelec Eura 2004 na dotaz, proč Jarolím dlouho otálel s jeho nasazením do sestavy. Trenérský matador vzal zkrátka férově v úvahu objektivní faktory.

Dřít už by měli jiní

Jestliže má hráč 36 let, sužují jej opakované zdravotní trable a otevřeně prohlašuje, že už více myslí na rodinu, je pro něj určitě velmi náročné připravit se na bitvy, ve kterých si každý protivník sledovanou hvězdu rád vychutná ostrým skluzem nebo srážkou.

Chtě nechtě, Barošův předsezónní plán na krásné rozloučení s kariérou chce každý víkend někdo překazit. Přesto, že nevychází ze stejné startovní pozice, přijmul roli tahouna, který jde v čele tápajícího Baníku, což je obdivuhodné.

„Milan dřel na krev, v jeho věku klobouk dolů,“ rozplýval se nad jeho přístupem trenér Kučera po porážce 2:3 na Spartě. Na jednu stranu hezké, na druhou zarážející, že takhle nevzdává hold výkonům mnohem mladších hráčů.

Nota bene, jen do útoku má Baník k dispozici kromě obou Šašinků a Poznara ještě Alexandra Jakubova. Je přirozené, že s ohledem na budoucnost klubu už někdo z nich měl převzít štafetu a být uveden do pozice „forvard číslo jedna“.

Ostatně, vždyť i mentorský přínos měl být jedním z cílů „Baryho“ letního comebacku, nebo ne? Po teorii je tady krutá listopadová realita.

Milan Baroš se rve na hrotu útoku sám, a když i on, který Baníku zatím vystřelil aspoň výhru v Brně a bod se Zlínem, postrádá štěstí v zakončení, je konec iluzí o „hrdinech ze Sparty“ a slova o průměrnosti ostatních se vracejí tvrdě zpět jako bumerang.

Místo, aby původně dobře nastartované mužstvo, které se rozhodně může měřit s většinou ligových celků, usměrnil svým vysokým nadstandardem, odchází bez aplausu ze hřiště jako utrápený kapitán.

Zbytečně, protože odpovědnost lze vždycky rozložit mezi více hráčů, stejně jako jim lze vybrat optimální role. S trenérem Radimem Kučerou, který místo profesionálního vztahu vsadil na kamarádství, si teď hubu nabili. A to ke škodě všech, kterým na „Baníčku“ alespoň trochu záleží…

A jak se o víkendu hrálo mimo Ostravu?

Dukla Praha vs. Karviná 3:2. Zatímco kolega z Baníku na lavičce přežije, i kdyby na plac poslal pět chlapů na boso, družební přítel z Karviné Jozef Weber už se musel poroučet. Ztráta vedení 2:0 v závěrečných 30 minutách a výsledná prohra 2:3 svědčí o chabé psychické kondici mančaftu, který se propadl na předposlední místo. Nový impuls je na místě, ale bude to stačit? Zdá se, že v našem regionu nedozrála doba na to, abychom živili dva prvoligové kluby. Jeden bude muset z kola ven.

Hradec Králové vs. Vítkovice 2:0. Výsledek není překvapením, ale zamrzí, protože vzkříšené Vítkovice mohly hrát ve větší pohodě než nervózní domácí. Favorita dokonce měly na lopatě, jenže Vladimír Mišinský pálil za bezbrankového stavu jen do břevna a „Votroci“ pak byli ve svých šancích přesnější. „Škoda, nás by to posadilo na koně a domácí by to podle mého úplně sundalo,“ glosoval po utkání trenér Ludevít Grmela, který může brát porážku jako užitečnou lekci po sérii tří výher.

Příbram vs. Opava 3:1. Opavská totální dominance z loňské sezóny je fuč. Herní projev je sice pořád na slušné úrovni, ale výjezdy na hřiště největších soupeřů ve hře o postup se mění v drsná školení z produktivity. „Buď se z toho posereme a zabalíme to, nebo se budeme dál rvát,“ šel přímo k věci trenér Roman Skuhravý. Na základě jeho nátury bychom měli očekávat rváčskou cestu. Zda to tak pochopí i hráči, se ukáže v následujících těžkých zápasech ve Vítkovicích a doma s Hradcem Králové.

Frýdek-Místek vs. Sokolov 0:0. Malinká naděje svitla, ale na faktu, že je „Lipina“ stále poslední s pouhými osmi body se nic nemění. Jakmile bodují i další ohrožení, jako jsou Vítkovice, Ústí nad Labem a Varnsdorf, je každá domácí remíza velkou ztrátou. Trenér Josef Petřík teď musí zkusit něco vyčarovat během listopadové „repre“ pauzy, jinak asi přezimuje daleko za hranicemi našeho kraje. Statistiky jsou neúprosné, chce to dvouciferný počet bodů, aby na jaře ještě bylo o co hrát.

Vlašim vs. Třinec 2:3. Jakmile začnete příliš často vyhrávat, končí veškerá legrace, zvlášť když do podzimního finiše jdete z prvního místa. Před třineckým trenérem Jiřím Nečkem teď leží těžký úkol udržet mužstvo nadále skromné a pracovité. Právě díky tomu udělalo výkonnostní posun, který nejlépe ilustruje výhra ve Vlašimi. Vždyť tentýž soupeř Třinci loni uštědřil dvakrát K. O. v poměru 1:3 a 0:5. Časy se holt mění. Druhá liga musí vzít potaz, že tohle není zjevení, ale opravdu reálná hrozba.

Foto dne