Jak se žije na ovčí farmě? Den začíná i končí ve chlévě

​Smilovice - malá obec ležící na úpatí svahů Goduly v masivu Moravskoslezských Beskyd. Její obyvatelé se historicky zabývali zemědělstvím, pastevectvím a salašnictvím na okolních kopcích.

Zde, v krásném a tichém prostředí, se nachází ovčí farma. Její majitel pan Prokeš ctí tradici a pokračuje tak v řemesle typickém pro místní kraj.

Farma oficiálně započala svou činnost v roce 1999, kdy si majitelé domů přivedli první ovečky. Stádo se postupem času rozrostlo a v současné době má dva kusy beranů a osmdesát kusů bahnic masného plemene Suffolk a jednoho berana a 80 dojnic dojného plemene Lacaune.

Tyto dva druhy se na první pohled poznají podle barvy. Ovce plemene Suffolk mají černé hlavy, ovce plemene Lacaune mají „klasicky“ světlé hlavy.

Po příjezdu na farmu se setkávám s pravou rukou pana Prokeše, s jeho paní sekretářkou. Ta mě zve na prohlídku farmy i okolních pastvin. Obrovské zelené louky ve zvlněné Smilovické krajině jsou pro stáda ideálním prostorem k životu.

Kromě ovcí je zde i pár koní, pes a věřím, že by se zde našla i kočka či drůbež, tak jako na většině farem, kde se to zvířectvem jen hemží. Sám pan majitel je dnes bohužel pryč, práce je kolem farmy spousta každý den. Rozhovor s ním o jeho začátcích a o jeho každodenní práci tedy vzniká až o pár dní později:

Jak jste se k farmaření dostal. Proč zrovna ovce?
Když jsem byl malý, měli jsme doma asi deset ovcí. Pak ale byla pár let pauza a tak jsem si řekl, že si nějaké pořídím sám. Koupil jsem jich pět, berana jsem si půjčoval od sousedů. Tehdy mi bylo čtrnáct. Postupem času jsem se rozhodl, že bych chtěl mít čistokrevný chov. Tak jsem ve dvaceti letech nakoupil čistokrevná zvířata a už to začalo být vážnější. Každopádně jsem k těm ovcím měl vždy blíže než třeba ke skotu.

Jak se stala ze záliby obživa?
Každý v životě dospěje k momentu, kdy se musí rozhodnout, čemu se bude věnovat. Aby chov ovcí za něco stál, musí se dělat pořádně a to vyžaduje hodně času. Já se tedy rozhodl pro ovce. Při zaměstnání už se to nedalo stíhat, bylo toho příliš.

Jak vypadá takový den farmáře?
V průběhu dne toho je hodně. Ráno začínáme vždy krmením. Každá skupina má svoji krmnou dávku. Mladí beránci, jehničky, jehnice, dojné ovce. Poté se připravujeme na dojení. Pak je pauza a porada, kde rozdělíme úkoly na zbytek dne. Dle ročního období odpoledne vyrážíme buďto ke sklizním, nebo zajišťujeme navážení krmiv a chystáme krmné dávky nebo vyklízíme hnůj, probíhá nějaká údržba pastvin, ohrad, zabýváme se veterinárními kontrolami, kontrolami užitkovosti, stříháním, apod. Večer je opět ve znamení krmení a dojení, stejně jako ráno.

Co vám dělá největší radost?
Největší radostí je pro mě vidět výsledek práce. Zdravá zvířata, výsledky z kontrol užitkovosti, no a samozřejmě spokojení zákazníci, kteří se rádi vracejí.

Co je naopak nejnáročnější?
Jednoznačně byrokracie.

Chováte masné a mléčné plemena ovcí. Nabízíte ještě nějaké produkty kromě masa a mléka? Co třeba sýry, vlna...?
Na sýry se chystáme od příštího roku, chtěli bychom mít oficiální výrobnu. Letos jsme měli na sýry a mléčné výrobky takový zkušební rok. Vlnu prodáváme už nyní. Nabízíme také různé služby pro okolní farmáře jako třeba lisování balíků sena, slámy, senáže, máme také cisternu na odvoz odpadních vod, takže se snažíme, aby farma mohla fungovat.

Ovčí farma Prokeš ve Smilovicích nabízí maso, mléko, vlnu, a chystá se i na další mléčné výrobky, hlavně na sýry. V případě zájmu nabízí také chovné kusy ovcí.

Farma se nachází na adrese Smilovice 112, 73955 Smilovice u Třince a pro kontakt můžete využít telefon +420 604 251 142 nebo email info@beskydskeovce.cz.

Více informací o farmě i o chovu ovcí obecně pak naleznete na webu www.beskydskeovce.cz.