Jako z pohádky: V Ostravě byl za kopyto, teď je Krmenčík národním hrdinou

Pamatujete? Je to něco přes dva roky, co oblékal dres ostravského Baníku a patřil mezi hráče, kterým jste mohli věřit, že to s fotbalem myslí fakt vážně. Sprintoval, makal, rval se, ale bohužel pálil obrovské šance, což jej záhy stálo místo v sestavě. Utrpělo taky jeho renomé mezi fanoušky, od hráče z „namachrované“ Plzně čekali víc, než v těch časech asi mohl ukázat.

A kdo, že to je? Michael Krmenčík, dříve podle mnohých „kopyto, dřevák či palič“, nyní jeden ze strůjců důležitého vítězství českého národního týmu nad Norskem.

V pátek ze „repre“ nastoupil vůbec poprvé v životě, dal v jejím dresu svůj první gól a taky vůbec první celého týmu v kvalifikaci o mistrovství světa. Výhra 2:1, při které otevřel skóre, drží naděje Česka na postup stále při životě.

Góly nedával ani na tréninku

Na jaře roku 2014 přišel do Ostravy z Plzně jako pátý útočník tamního kádru, takže se od něj moc nečekalo. Jenže v zimní přípravě mu to střílelo nejlépe ze všech baníkovců, a tak i oblíbený kouč František Komňacký spoléhal, že by to mohl být zajímavý hráč do sestavy.

Však to znáte, někdy na hrot, jindy na křídlo, podle toho, co se bude zrovna hodit. Jenže Krmenčík v prvních zápasech zaujal spíše nezvyklým stylem sprintu, při kterém vypadal jako nahrbený robot, než góly. Do šancí se přitom dostával celkem snadno.

„Mrzí mě to, měl jsem tři vyložené šance. Teď se nebudu se za nic schovávat, aspoň z jedné jsem měl dát gól. Musím věřit, že se to jednou protrhne, i když ani na tréninku góly nedávám,“ zoufal si třeba po bezbrankové remíze na Bohemce, kde jeho krize vrcholila.

Když zachraňující se Baník prohrál další zápasy v Liberci a se Slováckem, muselo se něco stát. Poroučel se kouč Komňacký a s ním celkem logicky i Krmenčík, který opustil základní jedenáctku.

Nahradil ho v ní uzdravený Václav Svěrkoš, mimo jiné jeho fotbalový vzor, a s ním i „tančící komety“ Francis Narh a Dyjan Carlos de Azevedo, kteří dostali důvěru od sportovního manažera Radka Slončíka i trenéra Martina Svědíka.

Baník se nakonec díky skvělému finiši v lize udržel. Krmenčík k tomu sice taky pomohl dvěma góly jako střídající žolík, ale to už nikoho příliš nezajímalo. Jeho hostování po sezóně skončilo s bilancí jedenácti zápasů a dvou gólů. Ostravská stopa jeho kariéry byla rozpačitá.

Ty vole, víš, co jsi dokázal?

Následně odešel opět hostovat do pražské Dukly, ale na Plzeň to pořád nevypadalo a na reprezentaci už vůbec ne. Zlom přinesla až letošní sezóna, v níž ve Viktorce dostal i shodou náhod šanci, za kterou se odvděčil důležitými góly jako třeba proti Karabachu nebo Spartě.

S.O.S volající kouč národního týmu Karel Jarolím se rozhodl, že to s ním zkusí, což mohlo vypadat jako z nouze ctnost a třeba v plzeňské kabině tím vyvolal reakce typu „když už jsi v repre ty, tak my končíme s kariérou“. Ohlasy po jeho úspěšném debutu pokračovaly v podobném duchu.

Jak řekl sám Krmenčík novinářům, například od bratra mu přišla opravdu originální gratulace: „Ty vole, víš, co jsi dokázal? Tohle není normální, že ty najednou dáváš tak důležité góly a jsi v reprezentaci.“

Měl pravdu, tohle není normální. Zvláště pro lidi, kteří si pamatovali Krmenčíka z Baníku, kde na hřišti působil hodně splašeně. „Srovnal jsem si priority a fotbalu dávám všechno,“ vysvětloval příčiny svého šokujícího vzestupu, jehož další díl nabídne úterní přípravný zápas proti Dánsku.

Zní to prostě, ale takové už pohádkové příběhy bývají…