Nejnovější zprávy: Tragédie ve Štramberku: Řidič srazil ženu, ujel a zemřel po nárazu do stromu Ostravská firma získala světové ocenění za design unikátních zdravotních pomůcek

Proměny kraje

Jsme krajem s největším počtem pěstounů, říká Jiří Navrátil

​Jak si kraj a jeho představitelé vedou v polovině svého funkčního období – po dvou letech od krajských voleb? Magazín PATRIOT připravil sérii rozhovorů s členy nejvyššího vedení kraje.

Foto: Vladimír Pryček

Jiří Navrátil je náměstkem hejtmana Moravskoslezského kraje pro sociální oblast.

„Já jsem odbor převzal po náměstku Recmanovi, který měl zároveň sociál a kulturu. Jsem rád, že se to rozdělilo na dvě části, protože kultura a sociál jsou každý úplně někde jinde. Odbor byl v době, kdy jsem jej přebíral, stabilizovaný, hodně se investovalo, ale výrazně chyběly finance na provoz a rozvoj i jiných, než služeb zřizovaných přímo krajem,“ říká Jiří Navrátil.

Co tím myslíte?
Například na rozvoj kvality sociálních služeb nezřizovaných krajem, ale třeba neziskovkou. Na jejich provoz bylo v roce 2016 vyčleněno necelých 18 mil Kč, což je opravdu málo. Když jsme vstupovali do koalice, dali jsme si podmínku, že na tyto programy budou celé volební období prostředky postupně růst až na sto dvacet milionů korun.

To je velký rozdíl.
Ano. Hned v prvním roce jsme tedy chtěli patnáct milionů korun navíc, a pak aby každý rok přibývalo deset milionů. Což se nakonec podařilo, koalici jsme podepsali, podpořili to partneři z ANO i z ODS. A pro příští rok už máme skutečně v rozpočtu schválených třicet pět milionů korun na rozvoj kvality a téměř neuvěřitelných sedmdesát miliónů korun na podporu provozu neziskovek, které poskytují sociální služby. A opravdu se tyto peníze investují, ať už na nové koupelny, auta, výtahy nebo třeba stravenky pro zaměstnance.

O co všechno se jako náměstek staráte?
Jsou to jakékoliv sociální služby na území Moravskoslezského kraje, ať už to jsou domovy pro seniory nebo handicapované, pečovatelské služby, osobní asistence, ale i azylové domy. Také mám na starost oblast prevence kriminality, pomoc drogově závislým nebo hledání rodin pro děti, o které se nemohou nebo nechtějí postarat jejich vlastní rodiče. O co se však nestaráme, to jsou výplaty, jakékoli záležitosti z Úřadu práce, dávky a podobně, to nám nepřísluší. Kraj toto nemá vůbec ve své gesci, to mají úřady práce. V současné době je na území kraje dvě stě poskytovatelů sociálních služeb, kteří nabízejí více než sedm set služeb.

Tato některá sociální zařízení jsou krajská, jiná ne. Zastřešujete je všechny?
My zastřešujeme úplně všechny. Máme pak celkem dvacet svých příspěvkových organizací, což jsou zejména domovy pro seniory a pro handicapované dospělé i děti, také máme velkou poradnu pro rodiny. Další služby zřizují jako své příspěvkové organizace obce, ostatní služby jsou pak zřizované různými neziskovými organizacemi, jako jsou charity, diakonie nebo různé spolky. Společně tvoří tak zvanou základní síť sociálních služeb, kterou v základu provozně celou financuje kraj. Když jsem odbor přebíral, tak na tyto činnosti byla necelá miliarda korun na přerozdělení, v letošním roce jsme již přerozdělovali miliardu sedm set padesát milionů korun.

Všichni náměstci, se kterými jsem dělal rozhovor, si chválí své rozpočty díky lepšímu výběru daní. Je to u vás také tak?
Určitě můžeme i v oblasti sociálních věcí disponovat větším objemem prostředků proto, že se ekonomice obecně a tedy i příjmům kraje momentálně daří dobře. Tím pádem můžeme navyšovat prostředky na vybavení, na investice, ale i na personální stabilizaci v sociálních službách. Prakticky to například znamená, že uživatelé sociálních služeb mohou využívat nové nebo rekonstruované sociální zařízení. Pečovatelky mohou místo autobusem jezdit za svými klienty autem, což je nejen pohodlnější, ale hlavně se mohou postarat o více lidí. Také je zásadní rozdíl, když k péči můžeme používat různé moderní pomůcky, jako jsou třeba zvedáky, vany nebo sprchovací lůžka. Péče je tak pro klienty bezpečnější a komfortnější. Nárůst peněz v našem resortu poznají také zaměstnanci sociálních služeb na svých platech. Co si budeme povídat, ty platy byly vždycky mizerné. Donedávna brali čtrnáct tisíc korun a museli být rádi. Dnes se platy i v přímé péči posunuly nad 20 tisíc korun. Je to stále málo, ale alespoň nám lidé přestali odcházet do obchodních řetězců.

Kterých konkrétních oprav, výstav, akcí, které za ty dva roky byly provedeny, si vy konkrétně nejvíce vážíte?
Dokončili jsme rekonstrukci domova pro seniory ve Vítkově a v Budišově nad Budišovkou, rozšiřovali jsme kapacitu a moderním vybavením výrazně zvyšovali kvalitu zařízení. V Budišově jsme stavěli celé jedno nové křídlo budovy, dokonce se nám podařila změna v projektu, ve kterém byla naplánovaná velká rovná střecha. Díky nám na tomto místě vznikla velká prosklená místnost, taková zimní zahrada, ze které mají klienti krásný výhled. Za největší úspěch pak považuji, že se nám podařilo prosadit výstavbu nového domova pro seniory v Kopřivnici, která je poslední tzv. „trojkovou obcí“ v kraji, která nemá žádnou kapacitu pobytové služby pro seniory. V Kopřivnici to dlouhodobě stagnovalo, domov se nestavěl, i když to snad všechny politické strany měly ve svých plánech. Nám se ale podařilo najít řešení. Město Kopřivnice nám předá pozemky, současnou kuchyň na těchto pozemcích a my vybudujeme nový domov pro seniory jako naši příspěvkovou organizaci.

Myslíte tedy, že ve svém volebním období stihnete přestřihnout pásku?
To asi ne, ale možná zatluču kladívkem na první kámen. Ale je to opravdu velký posun. Kraje fungují osmnáct let a za tu dobu nebyl postaven v našem regionu jediný domov pro seniory, který by kraj postavil sám. Pravda, hodně se rekonstruovalo na významně lepší standard, ale toto bude první dílo, které postavíme jako novostavbu na zelené louce. Věřím, že to bude příklad nejlepší praxe.

Jaká je situace občanů využívajících sociální služby? Jsou v našem kraji místa, kde by služby potřebovaly vylepšení?
Je to spíše tak, že nám chybí lůžka, a to hlavně s tzv. zvláštním režimem, ve kterých pečují o občany s Alzheimerovou chorobou. Obrovsky totiž v dnešní době roste počet nemocných touto chorobou. Představa, že člověka s Alzheimerem nechám doma, zamknu byt a po práci přijdu, je prostě špatná. Jakási centra pro lidi s tímto onemocněním nám chybí. Ale chybí také peníze na investice.

Jaké další projekty byste za následující dva roky chtěl posunout, rozvinout k realizaci?
Máme rozpracovaný projekt na demolici a výstavbu nového objektu v Petřvaldě u Karviné, jedná se o budovu bývalé ubytovny horníků. Tyto objekty dnes zcela neodpovídají potřebám uživatelů a požadované kvalitě péče. Za takový domov se stydím. Na pokojích jsou lidé po dvou, ale koupelny a záchody jsou společné na chodbách. Tento domov zbouráme a postavíme úplně nový. Projekt je už hotový a ladíme, jakým způsobem jej budeme financovat.

Jistě se ve své práci setkáváte s příběhy lidí ve velmi náročných životních situacích. Doléhá na vás tíha těchto situací? Vytvořil jste si obranné mechanismy?
Neřekl bych, že jsem si vytvořil ochranné mechanismy. Nejhůř na mě vždy dolehne před Vánoci návštěva našich zařízení, kde máme děti s těžkým postižením, které nemají rodinu. To je hodně těžký zážitek, například v Domově Benjamin. Na opačnou stranu je příjemná zpráva, že jsme kraj s největším počtem pěstounů v rámci celé České republiky.

A kraj pěstouny podporuje?
Ano, realizujeme celou rozsáhlou kampaň nazvanou Dejme dětem rodinu. V Moravskoslezském kraji máme dva a půl tisíce pěstounů. I díky této kampani se kraji daří každý rok dostat do rodin více než 100 dětí, o které se nemohou nebo nechtějí postarat jejich rodiče ani žádní jiní blízcí příbuzní. Hned v prvním roce jsem se rozhodnul, že pěstounům poděkujeme. Zorganizovali jsme akci, kdy měli pěstouni zdarma vstup do Dolní oblasti Vítkovice, kde byl další připravený program, vystupovali tam také pěstounské děti. Letos probíhal druhý ročník této akce a návštěvnost byla tisíc pět set pěstounů se svými dětmi. Řekl bych, že tím se to dostává mezi veřejnost. Dále je úžasné loučení s pěstouny. To jsem letos zažil s rodinou, která ukončila pěstounství z důvodu věku. Byli to manželé Novákovi. Přemýšlel jsem, jak udělat vtipné, významné rozloučení. Nechal jsem pak navázat kytici ze čtyř červených růží, což znamenalo jejich čtyři biologické syny, dále pět modrých růží pro chlapce, které si vzali do pěstounské péče, a jedenáct bílých růží pro děvčata z pěstounské péče. Tito manželé vychovali jedenáct ,,cizích“ dětí a čtyři své biologické děti.

Váš resort je úplně jiný než ty ostatní. Máte zastání u ostatních náměstků?
Musím říct, že se sešla parta lidí, které jsem dokázal přesvědčit, že jsou sociální služby potřebné. Je to také vidět na rozpočtu, který se rok od roku navyšuje. Velkou podporu mám také v panu hejtmanovi.

Foto dne