Kavárna bez cigaret? V ostravském Minikinu se nekouří už sedm let

Nápis "Zákaz kouření" byste v ostravské Minikino kavárně hledali marně. Její provozovatel Lukáš Bulanda totiž zákazy nemá rád.

Když před sedmi lety provoz první nekuřácké restaurace v centru Ostravy přebíral, známí jej odrazovali, že v tomhle městě je nekuřácká hospoda nesmysl, že nemá šanci se uživit. Nyní už může s úsměvem konstatovat, že proměna nevýdělečného podniku v místo, kde v některých dnech nelze sehnat volný stůl a kde se rozhodnutí nekouřit prosadilo pozvolna tak nějak samo, se zdařila.

S kavárnou sousedí minikino o 70 místech, jehož návštěvníci byli ještě před sedmi lety prakticky jedinými jejími hosty. Kavárna také podle toho fungovala, otevřeno měla jen v hodinách, kdy kino hrálo. Když se to Bulanda rozhodl změnit, na tom, že je kavárna nekuřácká, její image nestavěl.

„Představa nekuřácké restaurace byla kdysi spojena s tím, že je to podnik pro maminky s dětmi, a nikdo si neuměl představit, že by tam mohli chodit chlapi na pivo nebo banda mladých lidí dát si rezervačku. A to jsem nechtěl. Líbila se mi myšlenka, že to bude normální hospoda, normální bar, kde se pije, dělá všechno jako všude jinde a jenom mimochodem se nekouří,“ říká Bulanda.

Kdo si chce zakouřit, musí jít ven na terasu. Cedule zakazující kouření ale v Minikino kavárně nevisely nikdy. „Předtím to mělo takovou ne moc dobrou pověst a první rok po tom, co jsem to převzal a změnil to tu, tak sem lidi nechodili, pokud sem nezabloudili náhodou. Až tak postupně, za dva roky chodilo lidí čím dál více a přišli na to, že se můžou chodit bavit do nekuřácké hospody,“ říká kavárník.

V kavárně jsou výstavy fotografií nebo obrazů, bývaly tam večery u klavíru nebo třeba módní přehlídky. Teď už tam ale bývá tak plno, že na žádné akce, které by zabraly celou kavárnu, prakticky není prostor.

Bulanda přitom přiznává, že i on sám zpočátku zvažoval, jestli kouření alespoň částečně v kavárně nepovolit. „Ten první rok dva to bylo takové všelijaké a těžké, že jsem mnohdy od toho chtěl upustit, třeba zavést, že by to bylo do osmi nekuřácké a od osmi kuřácké,“ vzpomíná provozovatel. Říká, že když hosté více pili a dostali chuť na cigaretu, nechtělo se jim chodit ven, a tak se večer kavárna vylidnila, protože všichni odešli jinam. „Teď jsem ale rád, že jsme vytrvali.“

Zpočátku se stávalo, že host vstoupil do kavárny se zapálenou cigaretou a divil se, když ho barmanky upozorňovaly, že uvnitř se nekouří. „Taky se stávalo, že se někdo ‚přiveselil‘, ztratil zábrany nebo se zapomněl a zapálil si uvnitř. Poslední tři čtyři roky už se ale nestává ani to. Lidi možná zmoudřeli nebo se společnost změnila,“ říká Bulanda.

Návštěva nekuřácké kavárny podle něj může být pro kuřáky i originálním místem k seznámení. Lidé, kteří by se spolu v životě nedali do řeči, kdyby každý kouřil u svého stolu, se mnohdy potkají s cigaretou na terase.

„Někdy před rokem dvěma nám někdo napsal zprávu na facebook, že zrovna u nás oslavují dvouleté výročí svatby a že se seznámili právě tady v Minikině,“ líčí kavárník. Začalo to tehdy tak, že od jednoho stolu šesti holek s mojity se zvedla jedna kuřačka a od stolu s šesti kluky u piva na opačné straně kavárny jeden kuřák. „Dali se do řeči u cigarety na terase a za dva roky z toho byla svatba,“ říká Bulanda.

On sám je kuřák. Tvrdí, že na nekouření v hospodě si už sám tak zvykl, že když je někde v kuřáckém podniku, kouřit jde většinou stejně ven. Líbí se mu, jak zákaz kouření zavedli na Slovensku. „Tam si pořád lidi můžou vybrat, není to striktní zákaz. Když někdo chce mít putyku a nemá tam žádné jídlo, maximálně chipsy, tak se tam může kouřit. Myslím si, že i takové podniky mají právo na existenci. Tam, kde se podává jakékoli jídlo, tak se ale nekouří,“ říká Bulanda.

Postoje lidí se podle něj mění. Co před lety bylo nemyslitelné, dnes je běžné a nekuřáckých podniků je v Ostravě čím dál více. „Ruka trhu nějak zafungovala. Mám pocit, že v centru už je nekuřáckých většina podniků,“ říká Bulanda.