Kdo může a kdo nesmí být komunálním politikem? Kde je hranice?

Sobotní MF DNES na poměrně významném prostoru druhé strany zveřejnila text, který "objevuje", že reportér České televize Dalibor Bártek (na snímku) je zároveň již od roku 2010 nezávislým zastupitelem v Horním Benešově. Podle mého názoru už hyperkorektnost začíná škodit.

Vnitřní etický kodex České televize podobné angažmá v komunální sféře nezakazuje, podezření na střed zájmů pak šetří Rada České televize. Její předseda Jan Bednář pro Mf Dnes řekl, že „obecně by nebylo správné, kdyby investigativec byl zároveň zastupitelem.“

Myslím si, že jde o principiální ukázku toto, jak chceme být občas hyperkorektní a zapomínáme přitom na zdravý selský rozum. V době, kdy si na jedné straně pochvalujeme, že lidé si konečně zase začínají více všímat dění okolo sebe a podávají pomocnou ruku k dílu, je dehonestováno obyčejné členství v zastupitelstvu – nepolitické, za nezávislé sdružení, nezištné.

V řadě měst a obcí se každoročně rozšiřují kandidátky, přibývá lidí, kteří se nezajímají naprosto o politiku, ale kterým záleží na tom, co jim vyroste za humny, kteří chtějí prosadit a pomoci se stavbou hřiště, kteří přinášejí v zastupitelstvu nápady, jak si zlepšit prostředí a dění okolo sebe.

Nemyslím si, že hyperkorektnost veřejnoprávních médií vede k něčemu pozitivnímu. Setkal jsem se s ní před loňskými komunálními volbami, kdy jsem domlouval rozhovory některých osobností v Českém rozhlasu a v České televizi. Chudáci redaktoři se u každého hosta – ať už mluvil o sobotním utkání Baníku proti Spartě, problematice ve zdravotnictví, úrodě vojtěšky či opravách starých veteránů – předem starostlivě zajímali o to, zda nekandiduje někde v komunálních volbách. Pokud ano, pak vystoupit veřejně nemohl.

A přitom právě snaha být ve své obci či městě nápomocen s veřejným děním je tak často vlastní skutečným osobnostem úspěšným ve svých profesích. Ve veřejnoprávních médiích je ale kandidatura, byť třeba za nezávislé sdružení Občané sobě, diskvalifikací.