Knihu jsem plánoval už jako student, říká autor publikace o neznámých zámcích

Kniha encyklopedicky mapuje a představuje čtenářům na více než šesti stech stranách přes tři sta větších i menších neznámých zámků a zámečků na historickém území Moravy a Slezska, o nichž se dosud literatura prozatím zmiňovala jen velmi okrajově či vůbec.

Autor knihy, profesor František Musil, je jedním z největších českých znalců na moravské a slezské zámky. Přiznává, že první toulky a hledání zaniklých zámků absolvoval už jako student.

„Myšlenka na publikaci o moravských a slezských hradech, zámcích a tvrzích se u mě zrodila již za studentských let v semináři historické vlastivědy profesora Hosáka na olomoucké filozofické fakultě a zpočátku měla podobu jakési ilustrace zaměřené na šlechtická sídla a doplňující tak Hosákův Místopis,“ vzpomíná František Musil.

František Musil

Ovšem v 50. a 60. letech podmínky ke vzniku knihy o šlechtických sídlech, neboli sídlech a životním stylu „feudálních vykořisťovatelů“ nebyly příliš příznivé. „Přesto jsem se této myšlenky ve své další práci nevzdával a v  70. a 80. letech vznikly první, ale jen populární publikace realizující tuto myšlenku – seznam moravských a slezských šlechtických sídel a průvodce po těchto sídlech,“ říká autor knihy.

Možnost skutečně vědeckých publikací z této obasti vznikla až po roce 1989. „A tehdy jsem spolu s docentem Plačkem vydal publikaci o zaniklých hradech, zámcích a tvrzích Moravy a Slezska. Vzhledem k vzniku několika monografických prací o moravských a slezských hradech a zámcích v 90. letech vznikla otázka, jak v nové situaci plán souborné knihy realizovat, aby se neopakovaly již publikované údaje.“

Z toho nakonec vznikl  v knize realizovaný plán – psát o zhruba 350 moravských a slezských dosud existujících zámcích, kterým ve vydaných publikacích nebyla věnována pozornost.

Ukázka z knihy

„Studium literatury o moravských a slezských zámcích, kde se objevovalo mnoho nesprávných infomací, zvlátě v osmdesátých letech vydaná publikace Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku I-II vztahující se k Moravě a Slezsku, mě již od počátku vedly k poznání, že základní metodou studia dějin šlechtických sídel musí být terénní výzkum doplněný kvalitní fotodokumentací odborného nikoli uměleckého rázu,“ uvádí František Musil.

Autor vzpomíná na toulky po Moravě a Slezsku, kde za pomoci veřejné dopravy a několika zájemců o kastelologii, kteří byli ochotní s ním cestovat svými auty, na rozhovory s místními obyvateli o tom, kde hledat zámek, často nad kávou v hospodě a vyslechnutím nejrůznějších historek ze života obce, z kterých se nakonec vyklubal i požadovaný údaj o zámku, a případy, kdy jeho tvrzení o existenci místního zámku bylo bráno jako nějaká fantazie, například hledání zámku ve Stříteži u Frýdku-Místku.

„Tyto výzkumy, zpočátku jen v podobě náhodných cest, jsem prováděl již od studentských let, k prvním místům, kde jsem hledal zámky, patřily Drahanovice u Olomouce, Uherský Brod nebo Karviná v době, kdy ještě existovaly zbytky  zdejšího zámku Solca, soustavněji pak od 80. let,“ říká autor.

K terénnímu výzkumu patřilo i seznamování se s novými majiteli či restituenty mnoha zámků. „I zde se vytvořil určitý rituál. Od první nedůvěry – nechci náhodou ve prospěch někoho jiného shodit restituci, nejsem tipař? – po objasnění zájmu se obvykle vztah změnil, následovalo přátelské pozvání a prohlídka objektu.“

Ukázka z knihy

Vztahy s některými majiteli se pak staly trvalejšími. „Například s panem Jarkou, majitelem zámku Uhřice u Kroměříže, který mě pravidelně informuje o všech změnách na zámku probíhajících.“

Příjemným překvapením při těchto cestách bylo pro Františka Musila zjištění, že některé objekty, o kterých se uvažovalo, že budou demolovány, jsou opraveny do původní podoby. Například Ropice v okrese Frýdek-Místek, Všechovice na Přerovsku či Štáblovice na Opavsku.

„Byla ovšem i překvapení opačná, kdy zmizel nevelký, ale stavebně zajímavý zámeček Rakovec u Jedovnice na Blanensku. Byl jedním z prvních objektů, které jsem v terénu hledal a našel v jedovnických lesích až po větším úsilí. Představoval zajímavou kombinaci cihlové a dřevěné stavby, který nakonec přes snahy o údržbu byl  zbořen a dnes ho  připomíná již jen pozemková parcela na katastrální mapě zachycující jeho původní půdorys.“

Autor knihy trávil tisíce hodin nejen v terénu, ale také v archivech. „Plně jsem se snažil využít bohatství informací, které obsahuje  Moravský zemský archiv v Brně, Zemský archiv v Opavě a jeho pobočka v Olomouci  a speciální Ústřední archiv zeměměřičtví a katastru v Praze s rozsáhlou sbírkou starých, ale pro poznání historie šlechtických sídel velmi důležitých katastrálních map,“ říká autor.

Z knihoven pak téměř kompletní sbírku vlastivědné literury obsahují Moravská zemská knihovna v Brně, Vědecká knihovna v Olomouci a knihovna Zemského archivu v Opavě.  Jednotlivé informace byly získávány i v dalších menších institucích – státních okresních archivech, okresních a místních muzeích.

Ukázka z knihy

„Tato etapa obsahovala především náročné studium edic starších historických pramenů jako byly například moravské zemské desky, dále studium většinou na internetu přístupných inventářů jednotlivých archivů a potom jejich přímé studium v archivní badatelně či kopií pořízených laskavostí pracovniků archivu, abych kvůli každé archiválii nemusel do archivu jezdit.“

František Musil říká, že právě archivní materiály mnohdy zcela změnily tradiční v literatuře opakovaný pohled na historii sice nikoli nejvýznamnějších, ale přece jen v regionálních dějinách důležitých zámečků jako Žabčice u Břeclavi či Samoty u Českých Křídlovic nedaleko Jaroslavic.

„Katastrální mapy zase přispěly například k upřesnění původní podoby z velké části zaniklého zámku v Želeticích u Znojma,  či zcela zaniklého dvora a zámečku v Havířově-Dolní Suché, v místech, kde dnes návštěvník nalezne na na okraji této části Havířova  jen louku.“

Ukázka z knihy

Profesor František Musil, který letos oslavil 75. narozeniny, přiznává, že vůbec nejtěžší etapa práce na knize jej čekala na závěr. „To byla chvíle, kdy bylo nutné zpracovat všechny poznatky různými způsoby získané do podoby knihy, kterou bude ochoten čtenář, zájemce o historii, vůbec číst. I když tato práce probíhala na rozdíl od předchozích etap v pohodlí domova, byla nesmírně náročná na intelektuální činnost a výdrž u počítače,“ uzavírá autor unikátní knihy, na kterou čekali odborníci i laická veřejnost několik desítek let.