Kus opravdového Španělska v Ostravě. To je restaurace Pata Negra

V zástavbě rodinných domů, nedaleko od ostravského hotelu Clarion, se ukrývá kus Španělska. Rodinná restaurace Pata Negra je důkazem, že i kvalitní a náročnou gastronomii lze dělat dlouhodobě a na špičkové úrovni.

„Rodiče tady deset let provozovali italskou restauraci Arco,“ říká současný majitel restaurace Jiří Nenička, který španělskou restauraci na stejném místě vede už pět let. Jeho cesta ale nebyla přímočará, jak by se nabízelo – že by odmala rodičům pomáhal a pak od nich prostě fungující podnik převzal.

„Bylo to malinko složitější,“ usmívá se Jiří Nenička. Studoval tři roky vysokou školu báňskou – stavební fakultu, ale nakonec to nedopadlo, jelikož ho to pořád táhlo ke gastronomii.

„Jezdil jsem od sedmnácti do Itálie, kde jsem si přivydělával o prázdninách jako číšník, pracoval jsem i v londýnské restauraci Cafe Caldesi kousek od Bond street.“ V Česku pracoval jako provozní v Potrefené huse a Radniční restauraci.

Rok a půl byl i s manželkou ve španělské Malaze, pak rok pracoval v řecké restauraci za zámečku v Porubě… „Nemůžu říct, že mé oznámení rodičům, že bych to chtěl po nich převzít, ale nebude už to Itálie, ale Španělsko, bylo úplně bezproblémové,“ směje se pod vousy sympatický Jiří Nenička.

Jenže rodiče toho měli po deseti letech, kdy byli v restauraci prakticky každý den a stála jen na nich, docela dost. „První rok v mém podání byl náročný, nejhorší byly první dva měsíce. Mnozí štamgasti zvyklí na Itálii prostě odešli a už se nevrátili, ale naštěstí začali přicházet jiní,“ vzpomíná Jiří Nenička.

Ale osud jeho rodičů jej stejně neminul – v restauraci, za podpory manželky, tráví skoro veškerý čas. „Jsem majitelem, provozním, nákupčím, kuchařem a občas i číšníkem,“ říká Nenička. V restauraci, která je otevřena od úterý do soboty,  zaměstnává kuchaře a  číšnici.

„Taky jsem musel leccos pochopit a zkousnout, když se občas někdo z hostů rozčiloval, co na talíři stojí tolik peněz. Nakupujeme jen ty nejlepší suroviny, navíc španělská kuchyně na rozdíl od té italské tady je minimálně zastoupena, což se projevuje tím, že je tu k sehnání minimum kvalitních surovin a my je musíme docela těžce shánět.“

Vyhlášené jsou v Pata Negra (původní název pro nejkvalitnější iberské šunky) jejich tapas – ať už masové nebo rybí, u nichž se dá popíjet španělské víno, degustovat a povídat si s přáteli.

Pata Negra za pět let spolehlivě zakotvila mezi nejlepšími ostravské podniky typu Comedor, Restaurace Na Hradbách, Zámeček Zábřeh… Když má Jiří Nenička říci, co by poradil svým následovníkům, kteří by chtěli být také úspěšní, jen se usměje.

„Je to dřina, vůbec nevím, zda to mám někomu doporučovat, aby se do něčeho podobného pouštěl. Někdy je restaurace prázdná a vy nevíte, co najednou s volným časem, jindy si něco naplánujete a zničehonic je řadu dní po sobě narváno. Je to řehole pro dobrodruhy.“

Když by přece jen měl zmínit alespoň základní podmínky pro to, aby se do provozování úspěšné restaurace někdo pustil, zmíní Jiří Nenička toto: „Musíte k tomu mít vztah, protože pokud se do restaurace pustíte, pak jste v ní pořád. Je dobré udělat si fakt poctivý průzkum trhu, co tady chybí, o co by lidé mohli mít zájem. No a pak už jen zatněte zuby a makejte,“ směje se Jiří Nenička.

Co má v plánu do budoucna? „Ještě pořád je třeba doladit pár věcí v restauraci, ale pomalinku už mi v hlavě dozrávají další gastronomické cíle a plány. Uvidíme,“ říká Jiří Nenička.