Lexikon ostravské historie - A jako alkoholismus

​Magazín PATRIOT, milovnice ostravské historie Perla Motyková a facebooková skupina Nezapomenutá Ostrava společně tvoří otevřený abecední Lexikon ostravské historie. Cílem není vědecky zpracovat a uzavřít historii Ostravy - lexikon je stále otevřený dalším vzpomínkám, fotografiím, připomínkám laiků i odborníků.

Na konci 19. a začátku 20. století byla Moravská Ostrava hlavním evropským městem alkoholiků.

V roce 1895 se ve městě spotřebovalo pět set hektolitrů kořalky ročně - tři litry na osobu, o třináct let později to bylo 11 200 hektolitrů za rok, tedy dvacet sedm litrů na osobu. Jde o oficiální statistiku, ale vedle toho existovala rozsáhlá černá síť prodeje lihu pašovaného z Pruska, říkalo se mu kvit.

Spisovatel Ivan Olbracht kdysi napsal: „Půl láhve lihu, půl vody z pumpy, tři kostky cukru, to je ostravský kvit." Kvit ředěný sirupem se nazýval „taťka a mamka".

Píše se rok 1901 a v Přívozských novinách (nejstarších novinách na Ostravsku) se filozofuje nad postupujícím alkoholismem, jenž se šíří Ostravou: „Vlny moderních hříchů s ledovou chladností přijímají v náruč svou vždy nové oběti, jež opět propouštějí na povrch společenského života v podobě příšerných přízraků, při nichž veřejnost se otřásá.“

Týdeník vypočítal, že náklady šestičlenné havířské rodiny na holé živobytí činí minimálně 40 zlatek. Havíř si na mnohých šachtách vydělal jen 35 až 40 zlatek za měsíc.

Když z takové částky něco propil, rodina upadala do nouze. „A co, když horník rozmrzelost a nespokojenost ubíjí kořalou ?“ ptaly se rezignovaně Ostravsko-Přívozské noviny. Odpověď nepřinesly.....

V Ostravě se zrodila “brenpartyja” - skupina lidí žijící na haldě, která pila denaturovaný líh. Šlo vlastně o bezdomovce. Název přejali z konzumace denaturovaného lihu brenšpiritusu.

Premiérem - králem byl chlapík jménem Prokop, dvoumetrový habán a rázný diktátor. Skládal kuplety a zpíval, navíc byl bohém a silák.

Nějaký Lojza Bujok byl takzvaným provianťákem, který sháněl špiritus, Franta Vyvijal byl zástupce krále Prokopa, Tonda prvním radním, žil zde krasavec Hvízdal a další.

Brenparťáci v podstatě nekradli, v žebrotě však byli mimořádně vynalézaví. O brenpartyji psal již spisovatel Josef Filgas, ale podrobně se tímto historickým tématem zabýval před čtyřiceti lety ostravský básník Věnceslav Juřina, nebo Josef Kresta - pod pseudonymem Jan O. Bor vydal ve 30. letech 20. století Ocúny hald – románovou reportáž ze života pověstné brenpartyje na struskových haldách v Hrabůvce.