Ligotský statek: Farmářka pod Prašivou boduje se sýry, Stračenou i nanuky

Pozorovat tak spokojené kravičky hovící si v přístřeší farmy Ligotský statek v Komorní Lhotce pod beskydskou Prašivou je opravdu radost. Je po desáté dopoledne, květnový slunečný den a všechny kravky jsou podojené, nejsou přivázané a odpočívají v haldách sena.

Kdykoliv chtějí, mohou si zpod rozměrného přístřešku volně vyjít na otevřenou pastvinu, napást se nebo napít, a pak se zase vrátit do příjemného chládku a trávit. Když je silný vítr nebo průvan, skryjí se kravičky samy do závětří zdí statku. Prostě si dělají, co chtějí.

Jen kousek od nich v ohrádce se senem uvnitř zděného statku si svých prvních pár dnů života na tomto světě užívají také dvě telátka. Jsou to „holčičky“, jedno má pět dní a druhé čtyři. Dostaly jména Helenka a Zuzanka, podle plemenných „obyčejů“ začínají jejich jména písmeny jmen, která nesou jejich maminky. Taková malá telátka jsou prý na Ligotském statku největším tahákem pro děti, ale rozněžní se nad nimi i kdejaký dospělý.

„Dělat to srdcem, dělat to z lásky,“ takové motto si dala majitelka a farmářka Aneta Struhalová na internetové stránky Ligotského statku. Může se pochlubit dvěma úspěchy v posledních dvou ročnících klání Regionální potravina Moravskoslezského kraje. Vavříny si odvezla loni její Ligotská stračena, což je tvarohovo-jogurtový výrobek z vlastní mlékárny statku. Farmářka tento mléčný pamlsek vyrábí ve třech příchutích – čokoláda, malina a vanilka. Předloni v Regionální potravině uspěla zase s Ligotským bílým jogurtem.

Foto: Miroslav Hodeček

„Dvakrát jsme se v posledních ročnících do Regionální potraviny přihlásili, a pokaždé jsme vyhráli. Letos to zřejmě opět zkusíme,“ říká dvaačtyřicetiletá farmářka z Komorní Lhotky, tedy Ligotky, což je „po našimu“ název obce, jaký jí dali její obyvatelé na pomezí Beskyd a polského pohraničí v místním nářečí – Ligotka Kameralna.

Krávy od Lamanšského průlivu, zlato Ligotského statku

Ale teď to hlavní. Řada vlastních výrobků, které lze na farmě Ligotský statek získat či ochutnat, vzniká z mléka A2. „Je to mléko nejvyšší kvality a všechny naše kravky jsou nositelkami právě genu A2,“ říká Aneta Struhalová, když nás provází stejně jako školní nebo předškolní exkurze svým statkem. Všechny kravky, které chová, jsou z plemene Jersey.

Jerseyský skot, též Jersey, je malé dojné plemeno charakteristické ušlechtilou tělesnou stavbou a vysokým obsahem bílkoviny a tuku v mléce. Je to druhé nejrozšířenější plemeno mléčného skotu na světě a pochází z ostrova Jersey v průlivu La Manche. Toto plemeno má relativní mléčnou užitkovost v poměru k tělesné hmotnosti, jeho mléko má vysoký obsah bílkovin a velmi vysoký obsah tuku. Tukové kapénky jsou velké a usnadňují stloukání mléka na máslo, vysoký obsah pevných složek též předurčuje toto mléko k výrobě sýrů. Díky velkému obsahu beta-karotenu je žlutě zbarvené.

Konec nepříjemných pocitů po sklence mléka

„To mléko mohou pít i lidé, kteří nemohou pít běžně klasické mléko, protože jim vyvolává zažívací potíže či průjem. Mléko s genem A2 však tito lidé snášejí naopak celkem v pohodě. Dnes proto na tomto mléce stavíme naši filozofii. Ani jsem zpočátku nevěděla, že naše první kravky z plemene Jersey mají tento gen. Ale pak k nám přišla kamarádka, která dala naše mléko vyzkoušet kamarádce, která má Crohnovo onemocnění, běžné mléko nemůže a už deset let neměla nějaký mléčný výrobek. A naše mléko jí problémy nedělalo!“ říká farmářka Aneta Struhalová. A dodává, že mléko od kraviček s genem A2 je dnes doslova „v módě“.

Foto: Miroslav Hodeček

„Jezdí sem pro ně třeba hodně kluků z posiloven, kteří jím zřejmě nahánějí proteiny. A tak se mléko A2 a výrobky z něho pro nás staly i jakousi konkurenční výhodou,“ říká farmářka.

Oceněná Stračena, sýry všech chutí, nitě i sýry na gril

A tak v Ligotském statku v Komorní Lhotce vyrábějí z nažloutlého mléka A2 slané a různě ochucené sýry, třeba se zeleným pepřem, sušenými rajčaty, česnekem, medvědím česnekem. Nebo kefíry s příchutí jahodovou, borůvkovou, malinovou či meruňkovou. Jogurty tu vyrábějí bílé i s příchutí jahod, malin, borůvek, lesního ovoce, čokolády i slaného karamelu. Pořídíte tu i regionální potravinou oceněné tvarohovo-jogurtové dezerty Stračena, buď s porcí čokolády nebo malin.

Labužníci ocení také sýr typu haloumi na gril či pánev. Při tepelné úpravě na pánvi či na grilu se sýr neroztéká a vytvoří se na něm křupavá krusta. Farmářka tyto sýry vyrábí jemně solené tak, aby bylo možné jeho další ochucení. Lze tu dostat i tvaroh či tradiční pařený kravský sýr v podobě nití.

Hlavním produktem Ligotského statku zpod Prašivé je samozřejmě kravské čerstvé mléko A2 a čerstvé mléko A2 šetrně pasterované. A také smetana, sladká a hustá, samozřejmě z A2 mléka. Ale pozor, v současné době si můžete ze statku odvézt nejvýš čtyři litry mléka. Aby jeho produkce stačila i na vyrábění mléčných výrobků.

Pro kavárnu Ambrosias nanuk z ceremoniálního kakaa

Přestože Ligotský statek dodával své výrobky do několika obchodů, dnes zásobuje jogurty, mlékem, máslem jedinou ostravskou kavárnu Ambrosias v Campusu Palace. „Je to příjemná spolupráce, u menších obchodů jsem často bojovala s nedodržováním splatnosti faktur. Ale hlavně my nemáme problém s odbytem našich výrobků a mléka přímo tady na statku,“ říká farmářka.

Právě proto si v Ligotském statku pořídili v roce 2024 u vstupu samoobslužný domeček. „Je v něm lednice i mražák na naši novinku, tvarohové nanuky vyráběné z mixu našeho kefíru, tvarohu, jogurtu a ovoce. Sladíme ho jen medem. Teď nám kavárna Ambrosias dodala ceremoniální kakao, což je stoprocentní čistá kakaová hmota nejvyšší kvality, a chtějí vyrobit kakaový nanuk na míru z našeho mléka,“ popisuje farmářka Aneta Struhalová.

Foto: Miroslav Hodeček

Farmářce při pochůzce jejím statkem věrně asistují dvě chundelaté feny – Delta a Desa. Ta první, maminka Desy, začala chodit na statek a farmářka ji marně vyháněla domů. Tak na Ligotském statku zůstala. A zřejmě se jí tam líbí. Při návštěvě kravského stáda podleze ohradu a pozoruje uvnitř lenošící kravky. Když se ta nejbližší ze slaměného pelechu náhle vztyčí na nohy, rychle stejným podlezením ohrady mizí do bezpečí za ní. Klidní psi jsou i atrakcí pro děti ze škol a školek, které do Ligotského statku přijíždějí třeba z měst prohlédnout si, jak takové farmaření vypadá. Prohlédnou si nejen chovaná zvířata, ale i techniku a ostatní domácí zvířata, chovaná na dvoře statku. Slepice, husy české bílé, kravičky Máju, Mayu, Bohunku a Pepču či několik koček a také psí ochránce.

Začala s farmařením na mateřské dovolené. Nejdříve měla koně

Farmářka z Ligotského statku se rozhodla vyzkoušet farmaření na rodičovské dovolené. „Když se nám před dvanácti lety narodil náš první syn, tak jsme si v roce 2016 pořídili první ovečky. Východofríské ovce. A začala jsem víceméně pokusně vyrábět mléčné výrobky. Na ovečkách je fajn, že se rychle množí a přibývají, za rok už jsme jich měli deset dvanáct, a už jsem farmaření víceméně propadla,“ popisuje Aneta Struhalová, která poprvé „přičichla“ k farmaření v dětství.

„Statek je po babičce. Na statku v Komorní Lhotce dříve žila babička a ta tady měla vždy nějakou kravku. Když zemřela, tak byl statek prázdný. Nejdříve jsem sem jako mladá přivedla dva koně, protože každá holka chce mít svého koně. Ty jsem chovala třináct let, ale s malými dětmi už se to nedalo skloubit dohromady. Starat se o děti, zaměstnat koně, aby nevymýšleli lumpárny. Tak jsme koně potom prodali a pořídili si první ovečky,“ říká matka dvou synů, kteří mají v části statku i své fotbalové hřiště. Je ráda, že syny farmaření baví. „Když přijdou ze školy, tak pomáhají. Baví je to. A my jsme rádi, protože víme, že to děláme pro někoho, že statek má budoucnost a nefarmaříme zbůhdarma,“ říká.

Mladá farmářka začala zpočátku prodávat ovčí mléko ze dvora. „Jen byl problém, že dojit se dají ovečky jen od května do září, což znamená dlouhý výpadek mléka. Tak nás napadlo pořídit si kravky. A tak jsme v roce v 2018 přivezli první jerseyku,“ vzpomíná.

Pak přibyly další. Dnes už mají na Ligotském statku třináct dojnic. Od května do listopadu se pasou na pastvinách, kterých má statek pětadvacet hektarů, část pastvin je pronajatá. Zimu tráví kravičky na statku na seně. Všechno seno i krmivo si dělají farmáři sami.

Ovečky už nemají, přibyl ale velký kurník

Ovečky však musely kravám ustoupit. „Tím, jak přibývaly, jsme už jich měli na dojení pětatřicet, což už bylo moc. Znamenalo to od rána do večera jen dojení ovcí a už se to nedalo zvládat. Chov kraviček je mnohem lehčí. Ovce jsme pásli támhle za cestou, takže jsme je museli vždy převést. A zákon schválnosti je, když jede po cestě deset aut a různě vjíždějí do stáda. To se vám rozprchne, a musíte ho shánět. Takže jsme ovečky poslali o dům dál,“ říká farmářka.

Foto: Miroslav Hodeček

Nedávnou novinkou statku je však rozlehlý kurník hned vedle hospodářské budovy, kde je zaparkován velký silný traktor, který na statku s pomocí dotací nahradil původní zetor z devadesátých let. „Lidi, kteří sem chodí pro mléko a viděli na dvoře několik našich slepic, které jsme měli, tak se často ptali, jestli máme i vajíčka. Tak jsme z jedné části statku udělali kurník. Naše slepice nesou i vejce se zelenou skořápkou, takže jdou na odbyt hlavně před Velikonocemi,“ usmívá se farmářka, která mezi kdákajícími slepicemi za chvíli naplní jedno celé velké plato čerstvými bio vajíčky.

Statek se možná rozroste o další kravky a zaměstnance

Občas přemýšlí, zda už ve farmaření všeho dosáhla, nebo je možné se v něm posunout dále. „Zvažujeme posílit výrobu, protože pořád v současnosti nestačíme poptávce. Když lidé vidí, že lednice je v našem domečku prázdná, tak jsou naštvaní, že sem váží cestu a nic si neodvezou. Proto zvažuji, že přizvu k výrobě nějakého zaměstnance. Ale to bude znamenat i zvýšit počet kraviček. Takže jsme teď na takovém budu zlomu,“ prozrazuje. Žena, která ještě zvažuje pořízení nového lisu na balíky sena. „Ať máme kvalitní seno pro naše jerseyky. Na kvalitě krmení totiž závisí i kvalita jejich mléka,“ vysvětluje.

Přestože farmaření vnímá Aneta Struhalová jako fyzicky náročné povolání, bere ho i jako závazek vůči zvířatům. „Musíte být ráno a večer v určitý čas u nich. Musíte kravky každé ráno podojit a každý den mléko zpracovat. Výrobky musí být čerstvé, proto neskladuji mléko někde v chlaďáku. A když už člověk občas má pocit, že padá na hubu, tak si vzpomene na to, jak dělal dříve deset let v kanceláři, a už to zase jde,“ usmívá se žena, která si prý právě na mateřské dovolené neuměla představit, že by se k úředničině vrátila.

Farmaření je svoboda, na dovolenou už rodina jezdí

Farmaření u ní naopak znamená určitou svobodu. „Člověk má nad sebou bič ekonomiky, aby mu statek prosperoval a farmaření šlo, ale na druhou stranu je to také o tom, že když si to pokazíte, pokazíte si to sám a můžete si za to sám,“ říká farmářka, která si už také po těch takřka deseti letech farmaření konečně může dopřát i dovolenou.

Foto: Miroslav Hodeček

„Máme kamaráda Adama tady v Komorní Lhotce, je to anděl, kterého nám seslalo asi samo nebe. A ten nás tady už umí kompletně zastoupit. A díky němu jsme mohli s dětmi letos poprvé přes jarní prázdniny vyjet na lyže,“ říká Aneta Struhalová, farmářka z Ligotského statku.

To však neznamená, že si farmářka neumí od farmaření oddychnout. „S dětmi a partnerem chodíme na hory, vyrazíme na kolo. Spíše sport než kultura. Jezdíme s dětmi na Gruň, na Zlatník na lyže. Je fajn, že Beskydy jsou za humny. Snažíme se tu práci tady nějak vybalancovat,“ říká.

Foto: Miroslav Hodeček