Mizí víra v budoucnost, varuje kandidát do Senátu Martin Konvička

Pří​rodovědec, vysokoškolský pedagog Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, ale pro někoho také kontroverzní osobnost, člověk, který před deseti lety jako první v České republice otevřel problematiku soužití naší kultury a islámu, a stal se ikonou protiislámského hnutí u nás, doc. Mgr. Martin Konvička, Ph.D. se uchází o hlasy ve volbách do Senátu PČR v obvodu Ostrava město.

Pane docente, na billboardech máte heslo, „Braňme se“. Není to poněkud přehnané? Čemu s vůbec máme bránit?
Papalášskému šlapání po obyčejných občanech, stručně řečeno. Žijeme v demokratické zemi, máme pravidelné volby, práva zajištěná Ústavou, ale současně všichni tušíme, že denně přicházíme o svobody, které jsme včera pokládali za samozřejmé. Prosperita se jaksi nekoná, mizí víra v budoucnost. Na sedmdesát procent platných zákonů a předpisů přichází z Bruselu. Tuzemský papaláš rád něco přidá, a tak nám přibývají zákazy, příkazy a výkazy, lichváři a exekutoři. Ač ekonomika jede na plné obrátky, naši lidé nebohatnou, hodnota úspor se snižuje, ale stovky miliard mizí do zahraničí. Je téměř nemožné založit nový podnik, zato nadnárodní korporace si užívají všemožných výhod. Velcí jsou bohatě dotováni z EU, zatímco malí nemají šanci. Současná EU porušuje všechny principy, na nichž vznikla. Už v ní jde jen o moc větších nad menšími. Mizí soudržnost mezi lidmi, média a školy učí naše děti pohrdat vlastními rodiči. To jsou příznaky nemocné společnosti. Taková společnost se nedokáže ubránit vnitřnímu ani vnějšímu ohrožení.
Česká republika je v mnohém 10-20 let za západní Evropou. S tím, jak bohatne, populace stárne, ale rodí se méně dětí, budeme čím dál atraktivnější pro všelijaké „mladíky“, kteří zapalují auta pokojných občanů v Paříži, rabují švédská města, v amoku útočí noži a rozjetými dodávkami v Německu. To, co se děje západně od našich hranic, nevypuklo ze dne na den. Bylo na to zaděláno dlouhodobou hloupou politikou, která upřednostňovala zahálku před prací, cizí před místními, agresory před slušnými. Všem těmto věcem se můžeme ubránit, ale musíme začít co nejdřív.

V letním rozhovoru jste vzpomínal na dětství v Ostravě. Nyní ale působíte v Českých Budějovicích. Proč kandidujete právě v Ostravě?
Na Ostravsku jsem žil až do promoce. Ač je muž „doma“ tam, kde vychovává své děti, nikdy jsem rodný kraj vlastně neopustil, několikrát ročně se sem vracím, a že je to kus cesty. Při těch návratech jsem si uvědomil, že negativní jevy, které dnes trápí západní Evropu, se jako první neprojevily v bohatých metropolích, ale na velkých sídlištních předměstích průmyslových oblastí. Právě takových, jako je Ostrava – Jih. Připraveno už je: Ubytovny pro hůře přizpůsobivé občany, rezignaci obyčejných lidí, islámské ekonomické pronikání třeba v nedalekých lázních Klimkovice nebo na Karvinsku. Naštěstí potkávám také skvělé lidi, kteří jsou se svým městem srostlí a nedají na něj dopustit. O jejich hlasy se ucházím, protože věřím, že Ostraváci vždycky dali na zdravý rozum a řečičky a „hlupoty“ na ně neplatily.

Která celostátní témata vnímáte jako ostravská a jak je chcete řešit?
Zbídačování nejslabších, rezignaci mladých lidí přetížené školství, ztrátu životních příležitostí. Řešit opatřeními proti lichvářům, šmejdům a exekuční mafii; zjednodušením pravidel pro zaměstnání a podnikání; úlevou učitelům (zrušení tzv. inkluze, multikulturní výchovy a podobných šíleností) a lepším ocenění jejich práce; pomocí penzistům, aby důchod zajistil důstojný život; pobídkami pro mladé slušné rodiny.

Ale podobná slova slyšíme i od Vašich konkurentů.
Jistě. Žádný politik nebude slibovat, že se lidem bude žit špatně. Jenže se rozhlédněte. Kandidují politici stran, které současný stav zavinily, politici, kterým jde jen o to, aby byli zvolení. V mém případě je to trochu jinak. Mé názory jsou za deset let známé, neřídí a nekoriguje mě žádná partaj. Jako člověk si moc dobře uvědomuji, že lidé se nepostaví za zemi, která se nepostaví za ně, v níž se jim špatně žije. A to chci změnit.

Už jsem zmínil začátky Vaší aktivity před 10 lety. Vnímáte mezi lidmi změnu ve vnímání islámu?
Asi největší změna, k níž jsem skromně přispěl, je, že lidé už vědí. Nenechají se obalamutit slunečnou propagandou. Část politiků se sice slovu na „i“ vyhýbá jako čert kříži, ale když premiér nebo prezident mluví o migraci nebo o nutnosti spolupráce se spojenci z V4, říkají to, co před 10 lety vykládal neznámý aktivista Konvička. Na druhé straně se mnoho lidí uklidnilo – nebezpečí není tak akutní, nikdo nám dosud nevybuchl, hordy migrantů se zatím nekonají. Jenže to je klid falešný. Ty procesy, které dnes vrcholí v západní Evropě, začínají skrytě a nenápadně.

Ve svém programu mimo jiné zmiňujete cenzuru a mediální lži. To zřejmě míníte v nadsázce?
Bohužel ne. Současná vrchnost si uvědomila, že cenzura nemusí být jen státní – a umlčování nepohodlných názorů převedla na mediální společnosti, správce sociálních sítí a „chobotnici“ různých státem podporovaných nevládek, které se zabývají udáváním lidí. Nebo se o nepříjemných věcech prostě nemluví. Podívejte se na kterýkoli diskusní pořad České televize – vždy tam několik různých hostů říká jeden stejný názor. I to je cenzura, i když taková sametová.

Patříte k silným kritikům EU. O vstupu ale přece rozhodli občané v referendu?
Jenže tehdy jsme hlasovali o úplně jiné EU, než v jaké dnes žijeme! Lisabonskou smlouvou se státy fakticky vzdaly své samostatnosti a jednomyslné rozhodování nahradilo rozhodování většinové. Co bylo pak, víme. EU se začala plést do vnitřní politiky zemí, v nichž neměla co pohledávat, ať to je Ukrajina nebo státy severní Afriky. EU prokázala neschopnost či neochotu bránit vnější hranice a dokonce trestá státy jako Maďarsko, které splnily závazky vycházející ze Schengenské smlouvy. EU sní o převýchově občanů, připravuje totální kontrolu internetu, řeší čím dál bizarnější detaily, místo aby řešila zásadní problémy. To není Unie, to je impérium – navíc impérium neschopné a hloupé. Pochopitelně k největším kritikům patří země V4, mají zkušenost s RVHP, jenže to západ nechápe.

Ve Vašich názorech člověk mnoho optimismu nenajde.
Ale to vůbec není pravda! V Ostravě i celé naší zemi přece žijí skvělí, přátelští, pracovití a chytří lidé. Baví se, věnují svým koníčkům, v každodenních věcech se k sobě chovají hezky. Na ostravském Jihu, i v celém městě, se koná spousta výborných a hojně navštěvovaných kulturních a sportovních akcí. Všude možně se staví a zvelebuje. Marasmu, před kterým varuji, máme vynikající šanci se vyhnout. Je to ovšem na každém z nás: Nesmíme se nechat otrávit, umlčet ani zastrašit. Naopak musíme, každý na svém místě, usilovat o to nejlepší pro vlastní rodinu, přátele a sousedy, spoluobčany a celou zemi.