Společnost
09/11/2015 Jaroslav Baďura

Muž s mimořádnou pamětí zachraňuje vzpomínky na starou Porubu

Má 86 let a díky němu se lidé dozvídají, jak to za první republiky vypadalo ve staré Porubě. Lumír Kozub tudy chodil osm let do školy a ta trasa se mu tak vryla do paměti, že dnes i díky němu vzniká na facebookovém profilu porubského obvodu Místopis staré Poruby. Podívejte se na FOTOGALERII unikátních historických snímů.

Pamatuje si jména lidí, kteří už desítky let nežijí, vybavuje si přesně, kde stál koloniál, kde řeznictví, hospoda nebo stolařská dílna. Své vzpomínky teď zprostředkovává lidem, kteří se zajímají o historii staré Poruby, která za první republiky nebyla velkým a vyhledávaným ostravským obvodem, ale vesničkou v okrese Bílovec…

Jeho paměť je pamětí doby, kdy se stará Poruba začala rozvíjet, dařilo se zde podnikatelům a řemeslníkům, kteří pak, po válce a nástupu komunistů k moci, vyklízeli své krámky a provozovny. Obchůdky Budoucnost vystřídal Pramen, řemeslníky vyměnily státní podniky.

„V tuto chvíli je na mapě staré Poruby asi šedesát bodů, ke kterým jsem přispěl svými vzpomínkami. Snažil jsem se vybičovat paměť a přiblížit lidem, co bylo kdysi na Vřesinské, Záhumenní či Rekreační ulici,“ říká pamětník Lumír Kozub. Vypráví, kdo kde podnikal a co za první republiky vznikalo, a když si dvě vteřiny nemůže vzpomenout na jméno hostinského, zavře oči a během okamžiku je vyloví.

„Stará Poruba, to byla za první republiky rozvíjející se poklidná a spořádaná dědina, vznikala zde řada spolků, cvičili tu Sokolové, Orlové i DTJ, nikdo si neškodil, ale všichni spolupracovali,“ říká Lumír Kozub a vybavuje si okamžiky, kdy v dědině začala vznikat dráha nebo kolik stála jízdenka na staré trati ze Svinova do Vítkovic. „Jízdenka stála dvacetník, za to byla tehdy jedna houska.“

Okupací krásné roky a vlastně i dětství Lumíra Kozuba skončilo. „Pamatuji si, jak jsme s tatínkem poslouchali Londýn. Chodili k nám i sousedi, my totiž měli moderní dvoulampové rádio, žádnou krystalku, která se musela poslouchat se sluchátkama.“ Když nastal čas, musel se Lumír Kozub rozhodnout: buď na nucené práce do severního Německa, nebo do zahradnictví ve Svinově.

No, tak jsem se na chvíli stal zahradníkem,“ směje se. Pak vystudoval bílovecké gymnázium a strojařinu na vysoké škole. „Jsem nejstarší žijící absolvent bíloveckého gymnázia,“ hlásí hrdě Lumír Kozub.

Díky černobílým dobovým fotkám, které  na facebookovém profilu ostravského obvodu Poruba doplňují jeho psané vzpomínky, si oživil dětství. „Dělám to i pro sebe. Někomu to třeba udělá radost, když uvidí, jak kdysi stará Poruba vypadala, no a já se vracím do dětských let,“ říká Lumír Kozub.

„Když v noci nemůžu spát, a to je bohužel v mém věku docela často, trénuju paměť. Opakuji si slovíčka z francouzštiny, němčiny a ruštiny, to mi pomáhá. Víte, já nemám rád, když se staří lidé opakují a vyprávějí jednu a tu samou příhodu furt dokola. Takhle bych skončit nechtěl.“

Sdílejte článek