Nejnovější zprávy: Chytrá myšlenka: Měření znečištění nové generace Chytrá myšlenka: Aplikace, která v botě hlídá chůzi i běh

Gastronomie

​Padre, zážitková gastronomie v srdci Vítkovic

Deset let zpátky by tady luxusní restauraci asi hledal málokdo. Podnik jménem Padre, který sousedí s ředitelstvím strojírenských Vítkovic, ale přesvědčuje stále častěji nejen ostravské gurmány, že za dobrým jídlem sem prostě stojí za to vyrazit.

Foto: Vladimír Pryček

O podnik se stará Jana Andreová s několika desítkami let praxe v gastronomii. Byla u toho, když restaurace před rokem a půl vznikala, vymyslela si nejen její koncept, ale také architektonické řešení. Nyní postupně předává své zkušenosti i podnik do rukou vnuka Denise Panagopoluse, který jí v Padre pomáhá.

Znalce gastronomie v Ostravě váš projekt překvapil. Mám na mysli především místo a hned na začátku vysoko nasazenou laťku.
Začátky byly velmi těžké. Padre byl můj projekt a já ho v naší rodinné firmě dlouho a těžce prosazovala.

Rodina nechtěla provozovat podnik tohoto typu?
Chtěla, ale jinde. Ne ve Vítkovicích.

Proč jste si vysnila takový podnik přímo ve Vítkovicích?
Já jsem rodačka z Vítkovic a mám je moc ráda – strávila jsem zde své dětství, jsou tady mé vzpomínky. Víte, v domě, kde je dnes hotel a restaurace Padre, bylo kdysi kadeřnictví. Já v něm jako malé děvče velmi často sedávala a čekala na maminku, která tady měla svou kadeřnici. Když jsem pak slyšela, že dům je na prodej, bylo jasno.

Bylo jasné, co z objektu vybudujete?
Mí chlapci dům koupili, ale měli úplně jiné představy – mysleli si, že tady dole zůstane obchod s rybářskými potřebami, který tu dřív býval, a nahoře bychom udělali nějaké apartmány k pronájmu. Nakonec mě ale nechali, ať si udělám, co chci.

Jaké byly začátky?
Když jsem si svůj sen vybojovala, tak to bylo všechno na mně. A začátky lehké nebyly. Naštěstí jsme měli nějaké finanční rezervy, abychom počáteční potíže přečkali.

To ale nejde dělat donekonečna, dotovat restauraci…
Přesně tak. Snažíme se proto hostům dát opravdu všechno, co tady v Ostravě není, ukázat jim, jak dobře se o ně umíme postarat.

Proč vznikl souběžně s restaurací i hotel?
Tím, že jsem tady kdysi bydlela, tak jsem tehdejší podobu Vítkovic znala. Bydlela tady buď dělnická třída, anebo lékaři, vysoce postavení manažeři. Vítkovice kdysi byly pojem. Potom se to vytratilo, Vítkovice přestaly být dobrou adresou. Přesto jsem do toho šla s představou, jak hotel udělat.

Jak jste to tedy udělala?
Říkala jsem si, že Vítkovice jsou oblastí s dlouhou a průmyslovou historií, takže jsem tomu přizpůsobila interiér a všechno ostatní. Interiéry a vybavení jsou jednoduché, ale krásné. Pokoje jsou také v tomto stylu. Nemáme takové jednoduché pokoje, jak je v dnešní době často zvykem – bílé postele, nějaké skříňky – všechno máme kvalitní i barevnější. Myslím si, že nabízíme komfortní ubytování, máme mimořádně kvalitní nábytek, zejména na postelích si velmi zakládáme.

Vy jste si všechno navrhla sama? Jste designérka?
Ano, všechno jsem si navrhla sama. Nejsem designérka, ale design a architektura jsou mým velkým koníčkem.

Jak se daří hotelu?
Hotelu se začíná dařit. Začínají se k nám vracet hosté a také noví přibývají. To, na čem nyní nejvíce pracujeme, je představit lidem z Ostravy a okolí restauraci.

Na čem stavíte, pokud jde o koncept kuchyně?
Na kvalitě. Většinou vaříme z čerstvých regionálních surovin. Šéfkuchař je mladý a má spoustu nápadů, dokáže uvařit designově tak krásná jídla, že se někdy může zdát škoda to sníst.

Pamatuji si, že jste experimentovali i s tekutým dusíkem. Pořád to platí?
Ano, také. Pořád je to u nás jedním ze způsobů, jak připravujeme jídlo. Taky jsme dělali degustační menu, to je ale na přání. Pokud přijde společnost lidí, kteří chtějí mít soukromí, tak jsme schopni uzavřít restauraci pro veřejnost, aby si u nás užili klidu, nic je nerušilo a byli spokojeni s jídlem a pitím.

Číšníci nosí bílé rukavičky, to je v Ostravě také rarita.
Ano, přesně tak, nehodláme na tom nic měnit, servis musí být dokonalý.

Říkala jste, že na obědová menu stále chodí více lidí. Jsou to lidé z okolních firem?
Ano, ale nebojím se říct, že si na oběd přijedou také rádi z jiných částí Ostravy. Také k nám chodí manažeři z Vítkovic, sportovci. Obědové menu jsou tedy úspěšná. Ke komfortu přispívá i to, že máme ve dvoře patnáct parkovacích míst pro naše hosty – to také není v dnešní době úplně obvyklé.

Slyšel jsem, že vaším častým hostem je Jan Světlík. Je to pravda?
Ano, to je pravda. Pan Světlík je takový náš ochránce a velký pomocník v tom, že se snaží k nám přivést hosty, ukázat jim, co tady mají. Je na nás hrdý a my jsme rádi, že nás takhle podporuje a propaguje.

A co je tedy vaší hlavní prioritou?
Chtěli bychom posílit večerní provoz i víkendy. Hoteloví hosté jsou většinou ti, kteří sem jezdí za prací. Takže o víkendu tu moc lidí není. Lidé k nám zatím nejezdí na delší pobyt či dovolenou, ani tady v Ostravě nemají co dělat. Pokud se zde konají kongresy či jiná setkání, tak máme plno. A také tito hosté se diví, co tady máme za gastronomii. A je velká škoda, že to neví samotní obyvatelé Ostravy.

Více o restauraci najdete na: www.restauracepadre.cz

Foto dne