​Parta hic: bizarní agitka z Ostravy s největšími hereckými esy

Magazín PATRIOT připravil seriál, který přiblíží proslulé i ty méně známé filmy a seriály, které se natáčely v Ostravě a v Moravskoslezském kraji.

Horníci kontra zdravotní propaganda, tak nějak se dá ve zkratce popsat hlavní téma slavné a patřičně bizarní normalizační komedie Parta hic. A když horníci, tak jedině Ostravsko.

Představte si zářivě bílý nápoj v rukou největších hereckých es: Vladimír Menšík, Josef Kemr, Petr Nárožný, Jiří Krampol, Jan Skopeček, Ivan Vyskočil a dokonce Karel Gott, jak spolu tráví večírky v Hotelu Palace.

Na natáčení z Prahy létali do Mošnova a pak pokračovali nejen do centra Ostravy, ale také do Karviné. Jednou prý je na letišti čekala delegace s červeným kobercem, ale byl to omyl, protože jej přichystali pro slavnou koulařku Fibingerovou.

Do kin se tato „divácká bomba“ poprvé dostala koncem července roku 1977, přičemž její realizace trvala tři roky. Vidělo ji přes milion diváků a další se našli při jejím prodeji do dalších zemí východního bloku.

Pro režiséra Hynka Bočana to znamenalo hořké vítězství, protože měl z dob trezorového Pasťáku pětiletý zákaz natáčení a nakonec se k soudružské propagandě uvolil, ovšem po svém. Původně mělo jít o drama, ale ve výsledku se jedná až o dadaistickou komedii, kterou v domácích poměrech jen tak neuvidíte.

Horníci a pití mléka, co je to za nesmysl, řeknete si, ovšem v duchu tehdejší doby šlo o nejmodernější vědecké poznatky. „Blahodárné účinky pití mléka jako přirozená prevence proti hornické nemoci z povolání – silikóze.“ Že by horníkům odzvonily jejich kamenné plíce?

Není to tak prosté, pokusným králíkem se má stát skupina horníků, kteří si za své nadšení vysloužili přezdívku „Parta hic – práce nic“. Pochopitelně i vedením nařízenému pití mléka vzdorují, nebýt ovšem sličné doktorky, která už jim vyžene roupy z těla.

Mléko je tady více než bájná Kolaloka (mimochodem rovněž spjatá s jinou pěveckou legendou a ostravským rodákem Karlem Fialou). Mléko je natolik zázračné, že se bez něj komunista neobejde, protože nejen, že utuží zdraví, ještě navíc upevní morálku a pozdvihne pracovní výkon... Jak hluboký ale znamená pád pro rebelujícího režiséra?

Hynek Bočan patřil v polovině 60. let mezi zázračnou českou novou vlnu, vedle Miloše Formana, Věry Chytilové, Jaromila Jireše, Ivana Passera, Jana Němce a dalších, to byl právě on, kdo určoval směr domácí kinematografie. I když byl ještě jedním z nejmladších, tak například realizoval první celovečerní adaptaci Milana Kundery se symbolickým názvem Nikdo se nebude smát (1965).

Řada postarší generace vyrostla pak na jeho nejpopulárnějším televizním seriálu Záhada hlavolamu (1969) s památným výkonem legendárního Jana Třísky v roli tajuplného Široka a Velkého Vonta.

A najednou Parta hic? Ano, byl to on, kdo je jnormalizačním režimem zatracen, podepsán pod touto zdánlivě nedůstojnou dehonestací. Onen zkušený Hynek Bočan, kterému jeho poslední film Pasťák (1968, 1990) před oslavou režimu tentýž režim zavřel na dlouhá desetiletí do trezoru.

Kvůli politickým postojům se na Barrandově nesměl ani ukázat, nakonec mu ale pomocnou ruku podala právě Ostrava. Parta hic byla prvním snímkem, který mu vedení studia nabídnulo k realizaci. Výsledek na tehdejší poměry není vůbec špatný a k vidění je nejen mistrovství tehdejší herecké elity, ale také skvělé momentky z místního života.

Třeba právě z dnes již nepřístupného Hotelu Palace. Ke slovu se taky dostanou pověstné „holé dupy“ protože hornické prostředí si žádá známé scény z mužských sprch, pánský striptýz se tak objeví na plátně ještě dlouho před tím, než slavná britská obdoba, která je dnes dlouhodobě na repertoáru Národního divadla moravskoslezského s Jiřím Sedláčkem nebo Vladimírem Polákem v hlavních rolích.

Vedle některých ostravských exteriérů lze vidět třeba již neexistující Důl Vítězný únor (Odra) i filmaři stále oblíbený Důl Barbora (1. Máj) v Karviné Dolech. V některých záběrech spatříme i charakteristickou dvojkolou těžní věž, která představuje celorepublikový unikát.

Natáčelo se ale také v hotelu Banka v malebné podhorské obci Trojanovice. Právě v ní se nachází filmová podniková chata. Štáb měl k dispozici bar, jídelnu, posezení u krbu a TV, salonek, terasu, menší tělocvičnu nebo tenisové kurty, popřípadě dětské brouzdaliště.

Pro vyhledávače filmových nepřesností anebo záludností je zajímavá například hned úvodní scéna, ve které má na nádraží v Ostravě-Přívoze přijet rychlík z Prahy do Bohumína, ve skutečnosti ale přijíždí z opačného směru.

Natáčení provázely nečekané problémy, třeba Josef Dvořák přišel v hospodské rvačce o zuby, když odmítnul přípitek, protože na druhý den jej v Ostravě čekají náročné scény. Čekaly, museli mu narychlo vyrobit protézu.

V jednom okamžiku prý herce zavalilo uhlí až po pás. Nejnáročnější to bylo asi pro Vladimíra Menšíka, který trpěl astmatem a v dole jej musel přepravovat speciální vozík s lékařem i kyslíkovou lahví. Přestože herci tvrdí, že v Ostravě i fárali, tak scény z hlubinného dolu se natáčely, jak už to bývá obvyklé, na Kladensku.

Původně mělo jít o drama, ale Hynek Bočan si prosadil změnu žánru. Ustoupit naopak musel v případě obsazení role závodní doktorky. Zahrála ji Regína Rázlová, a to jenom proto, že měla protekci shora, jako dcera předsedy vlády za tehdejší normalizační okupace. Bočan si z toho dělal legraci a navrhoval obsadit jinou velkou komunistku Jaroslavu Obermaierovou.

Óda na mléko v podání Karla Gotta nebyla pouze filmovou písní, ale stala se vyhledávaným rozhlasovým hitem, i když prodej samotného singlu byl prý propadák.

Výsledné dílo patří k rozporuplným počinům, přesto si i po letech najde své příznivce. Na horníky už v Ostravě nenarazíš a tak jejich legrační karikatura v Partě hic je jednou z mála připomínek jak velký vliv jim společnost ve své době přisuzovala.

Mléko se ale nakonec populární ani tak nestalo a tak limonáda jménem Kolaloka z úst Karla Fialy své prvenství hravě obhájí.