Společnost
25/11/2016 Tomáš Svoboda

Petržela: Jestli zůstávám v Baníku? Nevím, o čem se mluví

Ostřílený kouč ostravského Baníku Vlastimil Petržela je svéráz, který uznává jen nezbytné minimum autorit. Sám přiznává, že okolí to s ním má těžké, ale jiný už nebude. Mluví někdy až moc upřímně, čímž v typické směsici fotbalové přetvářky leckoho vyleká. Jsem trošku blázen, řekne o sobě, když hodnotí (nejen) svůj způsob práce v uplynulé podzimní sezóně, kterou baníkovci zakončili na druhém postupovém místě.

O čem po závěrečném utkání druholigového podzimu proti Olomouci (1:0) třiašedesátiletý Petržela mluvil?

O tlaku, kterému Baník čelí
Na tlak jsem zvyklý. Ježíšmarjá, tohle je prd tlak! Běžte si zkusit trénovat někde do mužstva, které hraje semifinále Evropské ligy. To jsou jiné tlaky než tady. Vytváří se to uměle, fanoušci tlačí. Majitel s nimi sice velice rád komunikuje, ale to, co jsem tady slyšel, že kluci snad prodali zápas v Třinci (Baník prohrál 1:4, pozn. red.), tomu jsem se musel smát. Tihle chlapci odvedli svoje maximum. Nevypustili ani jeden zápas, i v Třinci to odehráli, jak mohli. Taková hra jim prostě nevyhovuje. Ale neposlechli mě, začali si hrát, co chtěli a pak to nestíhali.

O bodovém zisku
Řekl jsem, že když uděláme třicet bodů, bude to zázrak. Udělali jsme třicet tři, takže je to víc než zázrak. Vždyť mužstvo jsme slepili v posledním týdnu před ligou, což jsem ve své trenérské kariéře vůbec nezažil. Získali jsme hráče, které už nikde nechtěli. Takže před klukama smekám, protože se mnou vydrželi pracovat. Jsem trošku blázen, ale řekl jsem jim, že to beru na sebe, ať si hrají fotbal a o nic jiného se nestarají.

O náročnosti posledního zápasu proti vedoucí Olomouci
Neřekl bych, že to byl nejtěžší zápas. Těším se na každý a myslím si, že tady byly i těžší zápasy. Ale tento byl bodově důležitý, protože všichni v klubu, nevím proč, zmatkovali, že musíme být po podzimu na postupové příčce. Dokonce se mě v televizi ptali, jestli zůstávám v Baníku, takže jsem řekl, že nevím, o čem mluví a šel jsem pryč. V každém případě budeme teď dál makat.

O ztrátách v zápasech na hřištích soupeřů
Víte, co? Kdybychom venku proměňovali šance, když jsme šli třeba třikrát sami na bránu nebo stříleli mimo z malého vápna, zápasy bychom vyhráli. Ale podívejte se na sledovanost našich zápasů ve srovnání třeba s Olomoucí. Když hrála v Pardubicích, bylo tam tři sta lidí a na nás přišly čtyři tisíce. Takže tlak na nás vytvářejí vlastní fanoušci. Kluci to mají těžké. Venku hrají jako doma a jsou pod takovou kontrolou, že když jim odskočí balon nebo nedají šanci, už jim někdo nadává. Určitě se budeme snažit, protože teď to bude válka o postup. No, a já jsem řekl, že postoupíme a že proto uděláme maximum, a my postoupíme.

O posílení týmu
Jasně, že mám představu, ale nechci o tom mluvit. My jsme věděli už po prvních pěti zápasech, kde potřebujeme posílit. To není žádné tajemství. Teď je důležité, aby na tom majitel zapracoval. Představu mám. Myslím si, že bychom měli kupovat ligové hráče a přesvědčit je, aby u nás hráli, protože tady opravdu má smysl fotbal dělat, zatím.

O rozdílném pohledu na posily mezi ním a vedením klubu (byl patrný už v létě, pozn. red.)
To bylo úplně jinak. Když jsem sem přišel, bylo nějaké představenstvo, kde byl pan Wolf, pan Mašlej, Luboš Puček a pan Brabec. Tam jsem jim řekl nějaké jméno a nikdo na to nereagoval. Potom mě „zprcali“, že jsme nikoho neudělali. Ale nemůžu přece jít za hráči. Byl jsem s nimi domluvený, ať už to byl Budínský nebo Tonda Barák. Ti kluci mi volali a šli by za mnou, ale tady nebyl nikdo, kdo by je přivedl. Pan Brabec mi to potom vysvětloval tak, že na něj vypadávali kostlivci ze skříní a nemohl se tomu věnovat. Ale pokud vám někdo nepomůže nebo aspoň neřekne, v jakých číslech se můžete pohybovat, tak co máte dělat.

O síle soupeřů, hlavně Opavy, která překvapila a je třetí o dva body za Baníkem
Opava tak vždycky hrála. Pamatuju si, když přijela po pěti výhrách do Vlašimi a prohrála tam 0:3. Ona hrála vždycky zpočátku dobře a pak na ni přišla nějaká krize. Takže to mě nepřekvapilo. Počítal jsem s tím, protože mají sehrané mužstvo se zkušenými hráči. Když se podíváte třeba na soupisku Budějovic, oni prakticky nestřídají, všechno hrají v jedné sestavě. Ale i my jsme hledali optimální řešení a taky se snažili minimálně střídat. Chtěli jsme však zároveň na hřiště dostat mladé kluky, aby si to vyzkoušeli a ověřili si, kolik ještě musejí přidat, aby se do soutěže dostali.

Sdílejte článek