PIVNÍ MAPA
21/09/2017 Tomáš Svoboda

Na strusce s létajícím bezdomovcem, to můžete zažít jenom v Ostravě!

Jakub Vašut a Aleš Kundrát jsou kamarádi, kteří se seznámili u piva v jedné ostravské hospůdce. První z nich tam jednoho dne přinesl svoje doma uvařené pivo a druhý souhlasil, že by jeho produkci mohl občas čepovat. Tak nějak byl položen základ pivovárku, který si říká Létající Bezdomovec.

Nejčastěji je výsledkem jejich nadšené pivovarnické práce pivo s názvem Struska, a tak jsme se domluvili, že se u jednoho či dvou vzorků sejdeme, abychom vyslechli další z unikátních příběhů, které Magazín PATRIOT pravidelně sbírá do seriálu Pivní mapa.

Ostravská Struska, tedy původem svrchně kvašená, polotmavá, příjemně voňavá a hořká IPA anglického typu, je na stole, takže můžeme začít. A to návratem k domácímu vaření piva v hrncích, kterému se Kuba pár let věnuje.

Proč vlastně? „Jednou jsem byl na pivním festiválku, kde mi známý nabídl k ochutnání pšeničné pivo. Bylo vynikající. Říkal jsem mu, ježíšmarjá, odkud to máš? No, a on na to, že to je jeho vlastní a pozval mě, abych se podíval, jak vypadá domácí vaření,“ říká mladý muž, kterého „bytové“ pivovarnictví zaujalo natolik, že neodolal.

Světová piva z ostravského sídliště

Sehnal dva hrnce, dva kyblíky, vařechu, váhu na chmel, teploměr, hustoměr, odměrný válec a suroviny. Prvotní investice vyšla, bratru, na několik tisíc korun a dal se do toho. „Věděl jsem, že nebudu dělat ležáky. V bytě je to technologicky náročné a pak jde o piva, která jsou u nás tak kvalitní, že nemá cenu je zkoušet vařit doma,“ myslí si Kuba, kterému učarovaly chutě svrchně kvašených piv.

Můžete si představit světové pivní styly, u kterých dominují zejména aromatické odrůdy chmelů a které se sice v poslední době dostávají do širšího povědomí, ale pravdou je, že vyloženě tímto směrem se příliš pivovarů ani hospod neubírá.

„Měl jsem výhodu, že mi dobře vyšlo hned první pivo. Díky ostravské domovarnické scéně jsem se dostal mezi lidi, kteří jsou docela kapacity, znalci. Dali mi pozitivní zpětnou vazbu, takže jsem pokračoval dál,“ vzpomíná na začátky.

Díky kladnému ohlasu ze scény, kde zasvěceným rezonují jména domácích pivovárků, jako jsou Dva Plešouni či Šušťur, se s pivem vydal také mezi hospodské štamgasty. Nelehká výzva. Asi málokdo čekal, že spojence najde v klasické sídlištní hospodě U Oráče.

Mezi paneláky v Hrabůvce není snadné prorazit, ale… „Jsou to asi dva roky, co Kuba přišel se svým pivem. Už tehdy jsme měli v hospodě dvě pípy s minipivovary. Nové pivko lidem to chutnalo, takže jsme se domluvili, že ho budeme vařit ve větším,“ přidává se do vyprávění Aleš.

Prvních 250 litrů Strusky měli na čepu před Vánocemi roku 2015. Tenkrát vařili u známých v albrechtickém minipivovaru, a následně, jelikož jako pivní „bezdomovci“ disponují pouze malou bytovou varnou, začali „létat“ nejen po okolí.

IMG_3629

Kromě Havířova či Vítkovic našli zázemí také v Krušnohoru u německých hranic. Trochu z ruky, ne? „To ano, ale máme tam kamaráda, který nám pomohl. Uvařili jsme u něj tři várky a pak hledali něco bližšího s vyšší kapacitou. Problém byl i v tom, že jsme nemohli pivo kontrolovat ve všech fázích výroby,“ vysvětluje Kuba, v čem spočívá úskalí života létajících pivovárků.

O magorech a brutálním chmelení

Přece jen patří do specifické kategorie, u které stále převládá zábava nad byznysem. Aby mohli uvařit pivo po svém, potřebují vždy spolupracovat s někým, kdo jim vyjde vstříc. Aktuálně jsou tedy hosty v Oseku nad Bečvou, kde jedna várka znamená 2 tisíce litrů piva.

„Je to takřka ideální stav. Pivo nám vydrží déle a vaření nezabere tolik času. Musíme to brát tak, že pivo nás neživí. Já se starám o hospodu a Kuba dělá v kanclu, takže čím více času ušetříme, tím více se můžeme věnovat třeba novým recepturám,“ usmívá se Aleš.

Podle jeho vlastních slov se ze dvou kamarádů stali „magoři“, kteří neváhají objevovat nové chutě. Do piva klidně narvou tolik chmele, že jim hodnota jednotek IBU skočí přes stovku. Abyste byli v obraze, jde o míru hořkosti piva, která se u klasických ležáků pohybuje kolem 30 až 40 jednotek.

„Zbláznili jsme se třeba do kyselých piv, která v hospodě degustujeme v rámci soukromých akcí. Jinak všechna piva děláme silná. Máme to tak rádi. Zatím nejslabší byla patnáctka. Ale v rámci experimentování jsme jednou uvařili Váguse, což byla osmička, lehčí pivo na konec léta,“ přebírá Kuba řečnickou štafetu.

Najednou se to vedle referenční Strusky jen hemží pojmy jako Bezděz se studeným chmelením, dvojitý žitný Red Ale nebo Nahulená Mahulena, což je nakuřovaná dvojitá žitná černá IPA. Zkrátka jeden brutálně chmelený úlet vedle druhého.

To všechno jsou speciály z jejich produkce, která se nově rozrostla také o první Alešovu recepturu. Pivo belgického stylu s názvem Squater připravili pro bratislavský Salón piva, mezinárodní akci, na kterou se sjíždějí zástupci nejrůznějších druhů minipivovarů.

I takto může vypadat pohyb ostravského Létajícího Bezdomovce, který by třeba časem mohl najít svoje pevné zázemí. Ostatně, lidí, kteří začínali vařit pivo doma na sporáku a dnes mají vlastní profesionální pivovar, bychom v našem kraji našli docela dost.

Pro Kubu a Aleše to však priorita není. Zatím. „Teď bychom rádi vařili co dva měsíce. To znamená, že za letošní rok budeme asi na 100 hektolitrech. Je to malinké číslo, ale o to nejde. Kvůli výstavu to neděláme,“ upozorňuje Aleš.

Podstatnější je pro ně spokojenost lidí ve vlastní hospodě, a když bude prostor, rádi se objeví na čepu také někde jinde. Vždyť podniky s rotujícími pípami v Ostravě rozhodně ještě zdaleka nevyčerpaly svůj potenciál.

„Někdy si říkám, že je nakonec dobře, když o nás spousta lidí ještě neví. Necháváme tomu volný průběh, jinak bychom už asi museli rozšiřovat hospodu. S kapacitou někdy bojujeme, hlavně když lidi stojí u výčepu ve třech řadách,“ dodává na závěr Kuba.

Tak „Dej Bůh štěstí!“, a to všem, kteří to s pivem myslí vážně a od srdce. Jak se říká, nezáleží na formě, ale na obsahu!

Sdílejte článek