ŽIVOT NA FARMĚ
03/09/2018 Miroslav Hodeček

Příběh farmáře: Od čištění studánek až k pstruží farmě

​Kousek za obcí Bělá je pstruží farma, náš dnešní cíl. Na první pokus odbočku míjím, ale napodruhé už se mi povede ji trefit.

Auto nechávám na malém parkovišti, dále už musím po vyštěrkované cestě pěšky.

Po poměrně hektickém týdnu se na mě z okolních lesů a luk valí ticho a klid. Vůbec se nedivím, že je právě toto místo mezi cyklisty, turisty, houbaři i rodinkami tak oblíbené, je tu hezky.

Už z dálky je vidět cihlová hájenka a slyšet pronikavý hlas pana Chmelíka. Farmář se s každým rád zastaví na kus řeči. Přivítá, popovídá, pozve na pečeného pstruha nebo domácí štrůdl. Lidé se sem rádi vrací a věřím, že i díky němu.

Sedíme u kávy ve venkovní verandě (štrůdl je samozřejmostí) a pan Chmelík začíná vyprávět o tom, jak se vlastně k pstruhům dostal. Je to dlouhá a zajímavá historie.

Narodil se a vyrůstal v Bílých Karpatech. Jeho otec lesák ho jako dítě bral často s sebou na pochůzky revírem, na hřiby, kontrolovat studánky s vodou. „Jmenovalo se to tam U sedmi studánek. Vždycky na jaro jsme je s tátou probouzeli. Obešli jsme je a u každé studánky jsme odhrnuli sníh, vyčistili okolí, zkontrolovali, jestli teče a nechali tam malovaný hrnek pro kolemjdoucí.“

Jak sám říká, v lese je celý život. Což dokazuje i jeho nadšení pro myslivost, vysokou zvěř a vše, co se v lesích děje. Kvůli výhodnějším pracovním podmínkám se pak přestěhovali do Ostravy, jeho otec pomáhal v padesátých a šedesátých letech stavět mošnovské letiště.

Mladý pan Chmelík se vyučil kuchařem, udělal si hotelovou školu a v tomto oboru dlouho pracoval. „Dotáhl jsem to až na obchodního a provozního náměstka ředitele restaurací a jídelny Ostrava-Jih. Pak mi umřela matka, otec i mladší bratr, a já zůstal tady na severu sám.“

Tehdy už byl také členem ostravského mysliveckého sdružení, a nejen díky tomu se znal místními starousedlíky. Když byl jednou na pochůzce po okolí Bělé s jedním z nich, začal poprvé uvažovat o koupi hájenky i okolního pozemku s nádržkami pro pstruhy, kteří se zde kdysi od roku 1856 chovali.

„Všechno bylo v dezolátním stavu. Hájenka, nádrže, okolní pole - nemělo to dohromady moc velkou cenu. Věděl jsem ale, že voda, která tu neustále vyvěrá, svou cenu má.“

Po pár letech různých obstrukcí usedlost i okolní pozemky v roce 1996 opravdu koupil a začal vše pomalu rekonstruovat tak, aby mohl pstruhy chovat stejně jako původní majitelé. „Bylo to pět let ustavičné a tvrdé práce, než bylo vše připraveno a mohli jsme začít chovat pstruhy.“

Farma je tvořena krásnou hájenkou anglického architektonického slohu a okolním pozemkem se dvěma dalšími stavbami a venkovním posezením.

Nádrží pro ryby je zde pět. Ty vrchní slouží především k chovu a ty spodní k odchytu ryb. Celý areál je přístupný veřejnosti a krásně zapadá do charakteru okolní krajiny. Nachází se nedaleko vedlejší silnice i cyklostezky. To jej činí lehce dostupným.

„Cyklisté tvoří velkou část návštěvníků. Dají si na oběd pstruha nebo se zastaví jen na vychlazené pivo a jedou dále.“

Rozhovor přerušuje mladá rodinka, která si přišla chytit pár pstruhů. Nic naplat, zákazník má přednost. Pan Chmelík jim předává potřebné vybavení – prut, návnadu a podběrák a doprovází je ke spodní nádržce, u které si návštěvníci mohou chytit tolik ryb, kolik chtějí.

Malému klučinovi se podaří chytit tři kousky, všichni spokojeně odcházejí a čerstvé ryby si berou domů. Kromě čerstvých pstruhů si na farmě můžete dát pstruha pečeného na másle, posedět s přáteli u piva či kávy s domácím jablečným štrůdlem.

Sezóna zde trvá od začátku května do konce září, otevřeno je vždy o víkendech a ve státní svátky. „Výjimkou je takzvaný vánoční výlov, který probíhá každým rokem na zlatou sobotu a neděli. To vždycky odhrneme sníh, vše nachystáme a vyzdobíme, sejdou se lidé, se kterými zpíváme koledy a je tady prostě pohodová atmosféra“ vysvětluje nadšeně pan Chmelík.

Přes tento sváteční víkend prý někdy dorazí i 1000 návštěvníků. Více informací o chystaných akcích i o farmě samotné můžete nalézt na webu www.pstruzi-farma-bela.cz.

Sdílejte článek