Společnost
30/11/2016 Tomáš Svoboda

Příběh svérázného muže: brankář Vašek přežil „klinickou smrt“ a je zase oporou Baníku

Když koncem dubna ještě jako hráč Opavy rozezleně odcházel ze hřiště po vyloučení ve vypjatém zápase v Hradci Králové se slovy o „zmrdech a pakáži s Berbrem“, vypadalo to na jeho fotbalový soumrak. Však se taky hned po sezóně ocitl sedmatřicetiletý brankář Petr Vašek bez angažmá, a tak si hledal novou „civilní“ práci. Jak sám řekl, z klinické smrti ho dostal jeden zásadní telefonát…

Podle červené knihovny se mu mohl ozvat třeba zapomenutý strýček z Ameriky s nějakým tím dědictvím, ale životní realita byla jiná. Role „kouzelného dědečka“ se ujal kouč ostravského Baníku Vlastimil Petržela, který si po sestupu do druhé ligy docela zoufal nad krizovou situací s gólmany.

Jít do boje o okamžitý postup zpět bez zkušené jedničky se mu ani trochu nechtělo, a tak si vzpomněl na Vaška. Snad i pro skalní fanoušky už zapomenutého muže, který si udělal největší jméno právě v Baníku, a to hlavně v letech 2007 až 2009, kdy patřil mezi klíčové osobnosti sestavy.

„Zrovna jsem si domlouval práci v Kravařích, když se mi ozval trenér Petržela a nějak se to všechno rychle událo, že jsem odjel s Baníkem na soustředění a všechno nakonec dobře skončilo. Doufám, že i pro klub,“ komentoval Vašek svůj nečekaný letní comeback pro klubový web.

S očividnou úlevou mohl přiznat, že za možná už poslední šanci zanechat stopu na scéně velkého fotbalu byl opravdu rád. „Klinických smrtí jsem měl několik, ale pořád se držím a fotbal mě baví,“ podotkl gólman, který se loučil s kariérou vlastně už dvakrát.

Kromě předčasného jarního konce v Opavě, který následoval jen pár dní po jeho úletu v Hradci Králové a který vedení klubu údajně sám nabídl (!), jej na kolej „obyčejného“ života už o něco dříve nasměrovalo vážné zranění ramene. K němu došlo před více než dvěma lety, kdy chytal za ruský Tomsk.

Ani jednou to ale nevzdal a dokázal si ještě vybojovat místo ve svých osudových klubech, nejprve to bylo na rok v Opavě a nyní v Baníku, kde dostal roční smlouvu.

Zažil úspěchy na Bazalech i sestupy na Sibiři…

Poprvé přišel z Opavy do Ostravy počátkem roku 2005 a jednalo se tehdy ještě o přestup na úrovni prvoligových celků. Přestože za „Baníček“ nějaké zápasy odchytal, byl záhy odeslán na hostování do druholigového Kladna.

Žádná hitparáda. Všechno se ale změnilo se sezónou 2007/2008, v níž Vašek v lize do branky nikoho nepustil a navíc si připsal hned 13 čistých kont. Trenér Karel Večeřa mu věřil a nemusel litovat stejně jako celý klub, který získal třetí místo v lize a tedy účast v tehdejším Poháru UEFA.

Byly to jedny z posledních slavných časů Baníku, které ilustroval třeba taky Václav Svěrkoš pozicí nejlepšího ligového střelce. Úspěšné mužstvo ještě na podzim roku 2008 zahrálo mimo jiné solidní a nakonec velmi smolnou partii se Spartakem Moskva, ale pak se začalo drolit.

Zpět do Německa se vrátil Tomáš Galásek, do Francie odešel Svěrkoš a po sezóně měl být kvalitně zpeněžen i gólman Vašek, o kterého jevila zájem Wisla Krakow. Jenže libé plány krachly po jejím vyřazení z Ligy mistrů jak jinak než na penězích, a tak se z jedničky Baníku stala nechtěná „sedmička“.

Následoval „nouzový“ odchod do Slovácka a pak stopa hrdiny našeho příběhu na čtyři roky zmizela. Za fotbalem totiž zamířil na Sibiř, což sice není bestiální trest, ale oáza blahobytu pořád vypadá jinak. Slibované velké peníze občas jsou, občas nejsou, a tak jedinou jistotu máte v tom, že si zatrénujete v mínus třiceti stupních.

Nejprve působil v Novosibirsku a posléze v Tomsku, kde se mu dařilo více. Na obou štacích zažil sestup z ruské nejvyšší soutěže, ale na té druhé nakonec i postup zpět. Místo s radostí však v sezóně 2013/2014 končil svoji „ruskou story“ v bolestech způsobených přetrženými vazy v rameni.

Bezvadný člověk, pro dnešní Baník nepostradatelný

Období osudových výzev však teprve gradovalo. Pomocnou ruku mu podala druholigová Opava, za kterou po uzdravení začal od jara loňského roku zase chytat. Šlo mu to dle předpokladů slušně, ale jen do doby než mu letos koncem dubna ruply nervy v zápase v Hradci Králové, kde jeho posledním „výkonem“ byl výbuch vulgarit směrem k rozhodčím.

Okamžitá omluva „táty od rodiny“ s vědomím, že svým excesem nedal zrovna dobrý příklad malým fotbalistům, byla sice na jednu stranu fajn reakcí, ale zároveň nestačila odvrátit jeho opavský konec. Dál už to znáte, frustrace, ztráta angažmá a pracovní pohovor v Kravařích.

Představa, že se tenhle svéráz ještě někdy objeví na ligové úrovni, byla před necelým půl rokem docela srandovní. Jenže teď je zase tady a ve formě. Baníku na podzim vychytal druhé postupové místo neboli taky osm zápasů bez inkasovaného gólu a je tím chlápkem, díky kterému má „starý lišák“ Petržela o něco klidnější spaní.

„Vidíte to všichni, je to velká opora a navíc bezvadný člověk. Pro tým je nepostradatelný,“ komentoval jeho přínos kouč baníkovců po podzimní vítězné derniéře s Olomoucí, proti které Vašek opět předvedl reklamu na spolehlivého strážce branky.

Přitom pár dní předtím čelil pískotu tribun za čtyřbrankovou „nálož“ v Třinci. „To je prostě život, tak to ve fotbale chodí. Někdy to vyjde, ale občas ne a dopadne to takovou blamáží jako v Třinci,“ drží se při zemi sám Vašek, který má ve fotbalovém prostředí pověst upřímného a férového člověka.

Bezvadný není nikdo, kdepak, ale důležité je, jak se ke svým chybám umíme postavit. Zdá se, že i díky správným postojům ve správnou chvíli Petr Vašek ještě neřekl poslední slovo. Pro současný Baník, který jistotu v zádech potřebuje jako sůl, je to určitě dobře…

Sdílejte článek