Nejnovější zprávy: Fotogalerie: Takhle báječně fanoušci hnali Baník za výhrou! Vlak v Ostravě srazil ženu, na místě zemřela

Filmové návraty

Sedm havranů. Ostrava a Beskydy jako útočiště nešťastných partyzánů

Magazín PATRIOT připravil seriál, který přiblíží proslulé i ty méně známé filmy a seriály, které se natáčely v Ostravě a v Moravskoslezském kraji.

Archiv Martina Jirouška

Málokterý snímek československé kinematografie dokázal tak věrohodným způsobem zachytit problematiku partyzánského odboje pod tlakem nacistického režimu jako psychologické drama Sedm havranů.

Kromě toho se snímek Vladimíra Čecha (Úplně vyřízený chlap), scénáristy a autora námětu Jiřího Křižana a kameramana Václava Huňky (Křižovatky) vyznačuje promyšleným hereckým obsazením a mimořádnou kvalitou obrazu.

Beskydy nedaleko Ostravy se jako mávnutím proutku mění v ponurý labyrint krajních lidských mezí a absurdně zbytečných obětí.

Zasněžená příroda, hluboké lesy, torzo spálené usedlosti tady ční jak zuhelnatělý symbol pravdy. Žádní hrdinové, pouze strach, úzkost a chaos ovládají absurdní situaci sedmi vydědenců. Sedm havranů ovšem není žádná pohádka, spíše se blíží k hororu Edgara Allana Poea.

Partyzáni jsou tady vystřiženi jako z absurdní grotesky, nakonec se v zoufalství vystřílejí sami mezi sebou. Závěrečná scéna přestřelky může zavdat ke srovnání s podobně absurdní scénou hledání zrádce mezi vlastními lidmi jako ve filmu Quentina Tarrantina, až na to, že slavný amatér z videopůjčovny nikdy nedosáhnul tak realistického obrazu společnosti v totalitním režimu.

Štěkající kadence střelby ze samopalů, osudové varhany, hvozdy smrků zabírané z letadla na širokoúhlém plátně, to vše umocňuje jedinečný zážitek z filmu, který by v 50. letech ani později za normalizace nikdy neprošel schválením.

Vladimír Čech tady pokračuje v nelichotivé sebezpytné náladě přechozího Úplně vyřízeného chlapa. Ani tady se partyzáni stejně jako komunisti nemohou chlubit většími úspěchy, naopak jsou vykresleni jako chaotici, trvdí muži, kteří ale natropí spoustu problémů obyčejným lidem, nakonec zbytečně, jejich snaha škodit nacistům vede do slepé uličky.

Základním ostravským obrazem je tady pověstná Karolína – komplex koksovny s neodmyslitelnými lanovkami (epika vozíčků pokračuje). Vidíme ji v neobvyklém záběru skrze okno fiktivního gestapa, které se nachází v centru Ostravy. Právě tady za oknem, ale na druhé straně, už uvnitř místnosti padne klíčový iniciační moment celého dramatu: Chyťte Rusa!

Rus Viktor ale stejně jako naši partyzání není jen tak ledajaký. Ztvárnil jej Josef Hajdučík a jedná se o uprchlíka z podzemní tajné továrny! Patrně svědka zakázaných a přísně střežených tajemství.

Jeho existence může působit jako voda na mlýn všem příznivcům konspiračních teoriií a hledačům hitlerovských tajností ve Slezsku. Viktor má být vysoce nebezpečný, protože pracoval v oddílu pro supertajnou zbraň, která rozhodne válku!

Naštěstí to je vše, co se z těchto dnes vtipných konspirací dovídáme, děj se soustředí na psychologické drama mezi pofiderními partyzány, o to větší dohady panují o tom, co vlastně všechno ruský uprchlík ví. Možná že i odtud načerpal něco Morgenland od současného orlovsko-ostravského spisovatele Richarda Skláře.

Zima je nehostinná a obydlí sedmi utečenců přímo surreálné. Vyhořelý dům s děravou střechou na horské planině. Předznamenání dramat Františka Vláčila, který v té době dokončoval svůj magnum opus Marketa Lazarová a do svých rodných Beskyd se teprve vrátí, kupodivu opět s Křižanem, klíčovým scénáristou Sedmi havranů, bez něhož by zdejší bezútěšná osudovost nikdy tak dobře nevynikla.

Přestože se po úvodních ostravských záběrech přesouváme do Beskyd, Ostrava jen tak z příběhu nezmizí. Je nejméně dvakrát explicitně zmíněna v ději a navíc je přítomná i díky hereckému obsazení.

Z dialogů mezi samozvanými partyzány skrývajícími se v děravé chatrči vyrozumíme, že v Ostravě měl továrnu na střívka žid. O pár desítek minut dále poznamená jeden soudruh druhému, aby dnes nezatápěl v kamnech, protože by se mohli před Němci prozradit, kouř by byl vidět až v Ostravě.

Z hereckého obsazení, které je nesmírně zdařilé a věrohodné, vyniká také tehdejší herec a ředitel Divadla Petra Bezruče v Ostravě, nedávno zesnulý Luděk Eliáš. Právě on měl k tématice nacismu zřejmě nejblíže, protože prošel peklem koncentráku a jakožto žid pocítil nácky na vlastní kůži.

O to mrazivěji pak v jeho přítomnosti působí poznámky a vtípky na účet židů mezi samotnými partyzány, kteří si ale utahují z jiné postavy, než kterou ztvárnil tento charismatický pán, který ještě dlouho poté přednášel na ostravských školách o vlastní zkušenosti.

Luděk Eliáš překvapivě nehraje žida, ale paradoxně ztvárnil postavu největšího prospěcháře - šmelináře, který evidentně těží z dané situace v horách. Tento vykutálený Robert má z pekla štěstí, ovšem i na něj nakonec dojde, v okamžiku neméně groteskním, když tuší celou konspirační pravdu.

Mezi herci se v menších roličkách objeví další ostravské tváře, třeba Štěpánka Ranošová anebo Antonín Klimša, Milan Šulc, popřípadě Ladislav Knížátko. Tedy lidé povětšinou z okruhu tehdy přelomové éry Divadla Petra Bezruče, které postavil na nohy Jan Kačer.

V době Sedmi Havranů sice Kačer vynikl v jiném partyzánském dramatu a jeho skupina už působila v Praze v Činoherním klubu, přesto zdejší vliv evidentně ještě trval.

Josef Hajdučík coby Viktor už byl daleko dříve k vidění v jiném válečném filmu realizovaném v Ostravě a okolí, v proslulé Tankové brigádě. Ta se ovšem snažila zavděčit stalinskému režimu. Sedm havranů napravuje dramaturgické omyly, u kterých stál i František Vláčil, čas těšínského rodáka ale ještě příjde.

Jiří Ostermann, představitel židovského lékaře na útěku, naplnil i svůj civilní osud, protože posléze emigroval na západ a jeho filmová stopa končí v osudovém roce 1968.

Stejně tak emigroval představitel Emila (ten, co dostane za úkol umlčet nepohodlného starostu) Mojmír Fašung, bratislavský herec, působící tehdy v Těšínském divadle. Společně s Jelou Bučkovou (představitelkou Zuzany) se právě tito slovenští herci už objevili v Čechově sebezpytném ostravském dramatu Úplně vyřízený chlap.

Otto Ševčík, podmanivý představitel velitele ostravského gestapa, je rodák z Karviné a vynikl již dříve díky slavným snímkům Smrt si říká Engelchen nebo Atentát. Ve stejném roce ztvárnil také zběhlého františkána v Marketě Lazarové.

Původem německy hovořící sudetský Němec a syn majitele realit a učitelky žil v české části Těšína. Studoval německé školy, ale po skončení druhé světové války nebyl odsunut do Německa.

Autor je filmový kritik a historik

Fotogalerie

Foto dne