Módní show,
jakou Ostrava ještě nezažila
Ostravská Nová radnice vyměnila na Den české státnosti úřední strohost za meče a alchymisty. Vyrazili jsme zjistit, jak vypadal středověk v praxi, za kolik se dalo najíst a proč byla nakonec cesta na vyhlídkovou věž náročnější než dobýt hrad.
Oživená historie v centru města
Kolem ostravské radnice se běžně spěchá s kávou v ruce a hlavou plnou starostí. Na svatého Václava to ale na sluncem zalitém Prokešově náměstí vypadalo úplně jinak. Počasí přálo, sluníčko hřálo, a to dokonce tak, že by se jeden v té plné kroužkové zbroji uvařil ve vlastní šťávě.
Program sice nabral hned ze startu trochu sekeru a byl lehce posunutý, ale ve středověku nikdo na hodinky nekoukal. S úderem třetí hodiny odpolední se to tu navíc začalo pořádně plnit a náměstí ožilo. Co bylo k vidění? Hned na ploše stany, erby, meče a vlajky. Kousek od nich stál kovář, co bušil kladivem do kovadliny, a opodál paní v plátěném šatu předváděla ukázku dobové kuchyně a přípravy jídla. Atmosféru dokreslovaly dámy ve vznešených historických róbách i šermíři v plátové zbroji, kteří se do sebe pustili přímo před diváky.

Foto: Adéla Bocková
A pokud jste zlobili, mohli jste skončit zavřeni v dřevěném pranýři, u čehož vám asistovali muži v rudých hábitech. U alchymistické show se shromáždil takový dav, že jsem se otočila na patě a šla krmit živou lamu do výběhu. Opravdu tam byla – seděla poklidně na slámě, jako by se jí mumraj okolo vůbec netýkal.

Foto: Adéla Bocková
Kolik stálo hodování na náměstí?
Dobrá, pojďme k tomu nejdůležitějšímu. Středověk tu chutnal překvapivě moderně. Smažák v bulce za 120 Kč, mega burger za 130 Kč anebo domácí bramborák za osmdesát. Zajímavý kousek byl mega chleba za 60 korun – sádlo se škvarky nebo tvarůžková pomazánka, po které vás sice princ nepolíbí, ale stojí to za to. Kdo chtěl něco menšího, ručně dělané pirohy od Mlsouna od šunkových po ty s nivou byly za sympatickou padesátikorunu. Komu v břiše kručelo víc, mohl sáhnout po haluškách s uzeným za 130 Kč. A v takovém horku, jaké babí léto bezpochyby přineslo, je důležité dodržovat pitný režim. Borůvkový ležák, New Zealand Summer ALE nebo Easy Mango, všechno hezky sjednocené za padesát.
Já si po tom všem obcházení potřebovala spravit kofeinovou hladinku. Lokální pražírna Čerňák nezklamala, a dokonce ke každé kávě přihodili i oplatek zdarma. Ten je mimochodem inspirovaný ostravskou historií – černý oplatek jako hold tvrdé práci horníků v dolech. S kafem v ruce jsem si sedla na lavičku před pódium, kde zrovna hrála kapela Calata v dobových kostýmech. Jako bych se na chvíli přenesla přímo do dění hry Kingdom Come: Deliverance – teda až na to, že mi k tomu nezpíval Jindra ze Skalice.

Foto: Adéla Bocková
Zájem o radnici překvapil, na schodech bylo plno
Nakonec jsem si řekla, že nakouknu i přímo dovnitř radnice, když už je ten Den otevřených dveří a davy mířily mimo jiné i na obhlídku kanceláře samotného primátora. Rezervaci prohlídky jsem nechala na poslední chvíli a vstupenky na mě už nezbyly. Pech, ale vím, že příští rok musím být rychlejší. No ale chyba lávky. Jestli venku bylo plno, tak uvnitř na schodech to vypadalo jako na D1 v pátek odpoledne. Narváno k prasknutí, lidé s berlemi i děti se mačkali směrem nahoru k vyhlídkové věži. Takže jsem udělala čelem vzad a šla raději zpátky na vzduch.
Podtrženo, sečteno, středověk dobrý, počasí vyšlo na jedničku a vlastně to bylo fajn strávené sváteční odpoledne. Uvidíme, co přinese příští rok.