Tahle fotka uhranula redakci National Geographic. Autorem je samouk ze Studénky

Jeho fotografie zamrzlého lesa v Beskydech na Pustevnách obletěla svět a získala si také místo v americkém vydání měsíčníku National Geographic, který vychází v šesti miliónech výtiscích. Ve fotogalerii jsou další vynikající snímky mladého autora.

Jan Bainar je mladý fotograf ze Studénky, který se krajinářské fotografii věnuje již deset let. Přestože v České republice není tolik znám, v zahraničí jeho fotografie české krajiny, sklízí úspěchy.

Zmíněný snímek, který pořídil v listopadu 2014, měl po zveřejnění na serveru 500px a Facebooku během 24 hodin zhruba 100 000 shlédnutí.

„Fotka se stala virální v zahraničí a obletěla spoustu serverů věnujících se focení, dostal jsem nabídku k zastupování na britském mediálním trhu, v červenci 2016 se mi ozvali z washingstonské redakce National Geographic a na konci roku mi potvrdili, že snímek v lednovém vydání otisknou,“ vypráví Jan cestu svého snímku, na stránky časopisu.

„Bylo to pro mě jako bych vyhrál ve sportce. Ta publikace fotky není finančně tak honorovaná, ale pravděpodobnost je mnohem menší,“ říká s úsměvem nadšený fotograf.

Jeho fotografie je unikátní v zachycení námrazy, kterou podle Bainara v takové podobě před ním nikdo nezachytil, a za druhé v kompozici. Ta porušuje pravidlo zlatého řezu, které vychází už z renesance a v umění se pokládá za ideální proporci mezi délkami.

„Jde o to, že je to poučka, kterou, když citlivě a estetickým způsobem vzhledem k focenému námětu porušíte, tak o to líp. U této fotky je to v tom smyslu, že strom v popředí není ukončen, je zachycen v polodetailu. Všechny ostatní stromy působí odděleně, nepřekrývají se, ale zároveň jsou v lese společně,“ popisuje úspěšnou fotografii, která je jedinečná autorovým osobitým stylem úpravy, kterou fotografii vtisknul.

Právě fotografie krajiny je mu vlastní už od jeho školních let, kdy se začal focení věnovat. „Začal jsem chodit do Bílovce na osmiletý gympl. Předtím jsem hodně sportoval, ale kvůli úrazu mezi pátou a šestou třídou jsem musel skončit. Přestal jsem vynikat ve sportu a ve škole jsem taky nebyl premiant. Byl jsem v takovém šedém průměru třídy a ten foťák byl pak pro mě fajn rozptýlení,“ vzpomíná Jan, který se tehdy styděl oslovovat spolužačky k portrétům, tak vždy radši vyrazil do přírody a hledal místa k focení.

Oblast, kterou nejčastěji navštěvoval a navštěvuje dodnes, je chráněná krajinná oblast Poodří. „Svým způsobem jsem byl průkopníkem v tomto místě. Nejtěžší bylo si ta místa najít, vychodit a nastavit kompozici a světlo,“ říká fotograf, který se vše naučil sám jen s pomocí pár knížek, rad strýce a zpětné vazby ostatních fotografů k jeho snímkům.

„Každý se může naučit fotit. Můj učitel na výtvarku mě za talent určitě nepovažoval,“ směje se Jan.

Focení je pro něj odreagování, kterému se věnuje ve volném čase. Je to pro něj forma meditace, kdy se harmonizuje a uvědomí si účinek přírody. Do budoucna by byl rád, kdyby focení dostalo větší prostor i na školách.

„Je to aktivita, kdy se člověk rozvine ve spoustě oblastech. Ať už se věnuje focení krajin nebo sportu, tak se o tom musí něco dozvědět. Musí se dozvědět něco o tom foťáku, o technice, počítači, grafice a zároveň tráví čas venku, v terénu. Vše se tak hezky propojuje,“ vysvětluje s tím, že zná i spoustu lidí, kterým fotografování pomohlo i v těžkých chvílích a zafungovalo i jako forma terapie, kdy se člověk dozví něco sám o sobě.

Jan Bainar se většinou focení věnuje sám, ale někdy vyrazí i ve skupině. Nedávno se vydal s kamarádem fotit do Tater.

„Většinou, když jedu dál, tak jedu s někým. Teď jsme byli v těch Tatrách a bylo lepší, že jsme byli ve dvou, jelikož jsme celou cestu potkávali nějaké chomáče chlupů, a když jsme se zastavili na jednom místě, tak jsme viděli, jak před námi pár metrů utíká medvěd,“ vypráví s úsměvem překvapivý zážitek z návštěvy Slovenska.

Právě Slovensko, Bieszczady (oblast mezi Slovenskem, Polskem a Ukrajinou), Poodří a Beskydy jsou pro něj nejoblíbenější místa k focení, která jsou lákavá právě svou přírodou a nejde o tradiční destinace, kam fotografové běžně míří.

„Do budoucna bych rád navštívil Himaláje, Nepál nebo Pakistán, kde je vysoká diverzita krajiny a jsou to velmi zajímavé oblasti,“ říká fotograf, který by závěrem každému přál, aby vnímal věci a okolí kolem sebe tak, jak je vnímá on.

Více z jeho tvorby a její originální rozdělení podle nálad je k nahlédnutí na jeho autorském webu www.janbainarphotography.com

Martina Kotulová