Tajemná vila nad Bazaly hostila prezidenta, Karla Gotta i bohaté průmyslníky

​Původně tu měl stát „šumperák“, v sedmdesátých letech oblíbený jednopatrový rodinný dům, kterých stojí v republice tisíce.

Nekonečnými a zásadními úpravami však místo tohoto typizovaného domu v místě nad Bazaly vyrostla jedinečná vila s členitou nádhernou zahradou, která zamotá hlavu nejednomu fanouškovi či studentovi architektury.

Je trochu skrytá za spoustou okrasných keřů, ale možná ji znají někteří fanoušci Baníku Ostrava, kteří z místa před vilou sledovali ještě nedávno bez vstupenek často utkání svého milovaného klubu.

Interiéry spodního patra této vily mají podobu prvorepublikové kavárny. Funguje v ní soukromý klub s pohovkami, barovými stolky, starými svítilnami a dobovým sklem. Nábytek v ní je postaven z kusů likvidovaných interiérů vídeňské banky a kavárny. Je tu také vinotéka s víny z nejstarší pěstitelské francouzské oblasti Medoc.

A dům dobře znají a často využívají různí ostravští průmyslníci a hvězdy showbyznysu k méně oficiálním schůzkám a jednáním.

Vilu postavili obdivovatelé prvorepublikové architektury hvězd z filmů

Tuto honosně působící vilu však nenavrhl ani nepostavil žádný architekt, ale její majitelé, manželé Petr a Erika Niecovi. Jsou to obdivovatelé vilové architektury z prvorepublikových filmů a svůj vysněný „Grand restaurant pana Septima“, jak si ji kdysi v plánech překřtili, stavěli od roku 1964 po celou dobu normalizace, kdy působili jako restauratéři a hoteliéři v německy mluvících zemích.

Manželé Niecovi. Foto: Petr Broulík

Plánovali, že si i v dlouho budované vile po návratu domů ze světa otevřou svůj podnik, což jim však komunistické úřady nepovolily. Nakonec ve vile od porevolučních dob provozují exkluzivní a soukromý klub Medoc, který hostům nabízí třeba kvalitní francouzská vína.

Karla Gotta znali dlouho, kupovali si i boty ve stejném obchodě

Neuvěřitelnými interiéry jejich bílé vily a zahradou se spoustou altánků, chodníčků, zahradních stolků a židlí, zákoutí a schodišť, které odkazují vzdáleně na styl rondokubismu, už také prošla spousta známých lidí a celebrit. Politici, sportovci, herci, dvakrát i prezident republiky a několikrát i „bůh“ československé pop music Karel Gott.

„Ale Karla Gotta jsme znali už z minulých časů, já se s ním znám od roku 1967. Stýkali jsme se s ním pak, když jsme působili v Německu a Rakousku. V Mnichově jsme si s Karlem kupovali třeba boty ve stejném obchodě a ve Vídni byl u nás několikrát ve kšeftě. Ale to už je dávná minulost, v nových časech u nás byl Karel Gott tady v klubu dvakrát a zapsal se nám i do kroniky,“ říká Petr Niec a dodává, že „na Západ“ s manželkou odstěhovali v uvolněných šedesátých letech legálně a v době normalizace až do roku 1989 se často vraceli domů do Ostravy a dlouho stavěli tento dům.

„Ten dům je možná nejdéle kolaudovaná stavba v Ostravě v minulém století. Trvalo nám pětadvacet let, než nám ho nakonec konečně zkolaudovali,“ říká Petr Niec.

Karetní pavilon, gril, prostě dům podle filmů pro pamětníky

Jejich členitá bílá vila připomíná domy, v nichž bydleli v černobílých filmech pro pamětníky bohatí milionáři nebo krásné ženy v podání Adiny Mandlové či Lídy Baarové. Na zahradě je i karetní pavilon, sklípek, bowle bar, ohniště, venkovní brouzdaliště se sprchou, velký rybí gril, dá se tu dělat táborák, hrají se zde šachy a Petr Niec by rád ještě vybudoval z dlažby hrací desku pro velké venkovní šachy.

„Znám to z filmů. Když nějaký takový starý film dávali v televizi nebo v kině, šli jsme na něho i třikrát a často jsem ženu při sledování vyrušoval. Podívej se, jak ten barák vypadá, co tam mají za schody či jaké je tam zábradlí nebo okno,“ vzpomíná Petr Niec.

A všechno to, co ho okouzlilo na těch prvorepublikových vilách, pak zkoušel na svém rozestavěném domě. Pořád jej upravoval, celých pětadvacet let.

„Dům nebyl stále hotov, pořád nám něco nepovolovali. Tam jsme se hádali kvůli schodům, tam se jim nelíbilo kulaté okno. Až jsme nakonec ty úřady totálně unavili a taky už byla trochu jiná doba,“ říká majitel zřejmě nejdéle nezkolaudované stavby minulého století v Ostravě.

Přehlídky vídeňských kožichů od Lisky i filmování

Všechna ta schodiště, venkovní bar a altánky a pavilonky na zahradě manželů Niecových sloužily zpočátku také k módním přehlídkám, Erika Niecová totiž pracovala v proslulém legendárním vídeňském módním salonu Liska, který jí občas poskytl pár exkluzivních kožichů, které se tady v devadesátých letech na přehlídkách v jejich domě předváděly.

„Chtěli jsme tady dělat i koncerty, měli jsme tu tehdy různé skupiny nebo zpěváky, na vinobraní tu hrála i cimbálovka. Ale pak přišel zákon, že se v noci hrát nesmí, tak už to upadalo,“ říká a vzpomíná, že při návštěvě prezidenta republiky v jejich klubu byla celá zahrada zastřešená velkým stanem.

"Když tady točili filmaři z Prahy seriál Strážci duchů se Zuzanou Norisovou, bylo tady asi sto lidí, padesát lidí stálo na terase, bála jsem se, že ten náš dům spadne,“ říká Erika Niecová.

Hostem tu byl i Karel Gott. Foto: Archiv manželů Niecových

Její muž říká, že v záběrech v seriálu z interiérů vily hrál i „křoví“. „A když mi při záběru zazvonil mobil, režisér mi řekl, že já výjimečně nebudu platit za zkažený záběr pokutu, protože jsem tady doma,“ směje se.

Dříve stovky růží, dnes i hortenzie a levandule

Manželé Niecovi říkají, že vila a zahrada není dokončená podle původních představ. „Už ji nedostavíme, teď už na to moc nestačíme, na zahradě je práce pro pět zahradníků. Mívali jsme tady sto růží, každá byla v květináči, musely se třikrát denně zalít. Dnes jich máme už jen pár, spíše máme všude hortenzie nebo levandule, protože nevyžadují takovou péči a kvetou celý rok,“ provází po zahradě, kde je také podél schodů a altánků spousta kulatých stylových lamp, jejichž světlo se dá regulovat.

„To bude asi taky teď problém, včera jsem se dozvěděla, že budeme platit za elektřinu asi dvaapůlkrát více. Vím, že jednou budeme muset hledat pro dům nového majitele, už prostě stárneme,“ říká Erika Niecová.

Vila vyrostla na smetišti, kde po válce skončily trosky z požáru obchoďáku ASO

Jejich podivuhodný dům nad Bazaly vlastně vyrostl na smetišti. „Bylo to popelisko a původně od konce čtyřicátých let smetiště trosek ze známého obchodního z ASO, který hořel při osvobozování Ostravy v dubnu 1945. To místo tehdy nikdo nechtěl, ale časem nám lidé naopak říkali, že máme jedno z nejlepších míst pro dům na Bazalech,“ říká Petr Niec.

Dodává, že nejdříve ale museli z místa, kde vila stojí, vyvézt sedmdesát plných nákladních aut starých cihel, kusů betonu a suti, které tu skončily z vybombardovaných domů.

Ve srázu, na němž se kdysi sáňkovalo až ke stadionu Bazaly, vybudovali kaskády pro vodní prvky, navezli tam spoustu hlíny a zasadili mnoho stromů. „Stromy a keře mají většinou devětatřicet let jako náš syn. Měli jsme známého zahradníka a ten nám zahradu vybavil těmito stromy za kulečníková tága a křídy, které tady za totality nebyly a my jsme mu je dovezli z Rakouska. Máme tu proto i docela vzácné tisy, ale není to žádné arboretum,“ říká Erika Niecová.

Učil se u machrů, co uměli bruslit s šampaňským na ledě

Petr Niec je ostravský rodák, jen na nějakou dobu se s ním jeho rodiče za Protektorátu odstěhovali z rodného domu v Mariánských Horách do pohraničí do Dolního Vikštejna na Opavsku, kde měl jeho otec hotel Podhradí. „Otec prošel několika hospodami v Ostravě, tak jsem to později trochu podědil,“ vzpomíná bývalý gastronom.

A dodává, že vystudoval gastronomickou školu u takových machrů, kteří pracovali v prvorepublikových ostravských kavárnách a hotelech. „To byli lidé, kteří měli sjezděný svět a uměli i bruslit s šampaňským na ledě. Byla to ta stará dobrá poctivá škola gastronomického řemesla, která neměla nic moc společného s komunismem,“ vzpomíná.

Paní Erika se narodila před devětašedesáti lety na Slovensku. „Po jsme se s maminkou přestěhovali jsme se do Poruby. S Petrem jsme se poté potkali v oboru tady, byla jsem aranžérka a studovala jsem hotelovku,“ vzpomíná Erika Niecová.

Pracovali v Rakousku a Německu, vařili pro mocipány

Oba začali už v šedesátých letech pracovat jako gastronomové a právě tehdy zatoužili mít vlastní podnik i u nás. Avšak optimistické šedesáté roky vystřídal příjezd ruských tanků a nástup normalizace.

„Sen o vlastním podnikání tady se mi rozplynul, svůj podnik jsem ani neměl šanci otevřít. Oba jsme však už měli západní manýry a tak jsme odešli na Západ oficiálně, protože jsme tam měli práci. Nedávno jsem našel z těch let starý posudek, na kterém je napsáno: zatím nic neprovedl, ale je všeho schopen. Pustili nás ven,“ popisuje Petr Niec.

Erika Niecová popisuje, že chvíli pracovali v Rakousku a pobyt se jim stále prodlužoval. „Vařil jsem pro různé mocipány. Než jsme se odstěhovali do Rakouska, a tam taky. Ve Vídni jsme například měli gastropodnik s mořskými rybami mezi parlamentem a radnicí,“ vzpomíná Petr Niec.

Jejich podnik v Vídni navštěvoval Niki Lauda i Klaus Maria Brandauer

Mezi hosty jejich vídeňského podniku byl například v sedmdesátých letech legendární rakouský jezdec Formule 1 Niki Lauda, který k Niecům dvakrát týdně chodil se svými kolegy z jezdeckého týmu.

Jejich podnik si oblíbili také herci rakouského národního divadla Burgtheater ve Vídni, které stálo naproti jejich podniku ve vídeňských arkádách. Stálým hostem u nich tak byl i rakouský herec Klaus Maria Brandauer, později proslulý filmy Mefisto, Plukovník Redl či Hanussen.

„Skamarádili jsme se tehdy, to ještě nebyl tak slavný. Měl u nás v podniku v rohu svůj malý stůl pro dva, kde se učil divadelní role a jednou jsem zažil, jak ho u nás hrozně vyplísnila jeho manželka a on mne zapřísahal, abych to jen proboha nikomu neříkal,“ vzpomíná Petr Niec. Dodává, že starší herečky Burgtheatru, které už byly v letech a chodily k Niecovým do lokálu odpoledne na kafe, se jednou podivovaly nad jeho zvláštním dialektem. Když jim řekl, že je rodákem z Ostravy, byly prý nadšené.

Ostrava bývala Mekkou kultury, na Nádražní byly palmy

Tyto herečky totiž prý znaly Ostravu z dob první republiky a moc si ji chválily. Petr Niec od nich slyšel, jak divadlo v Moravské Ostravě za Rakouska-Uherska a první republiky platilo za uznávanou divadelní scénu v Evropě.

„Herci z Ostravy prý dokonce hostovali nebo končili v divadle v Paříži. To vše proto, že v Ostravě byly na přelomu 19. a 20. století peníze. Bylo tu prý například mnohem více varieté než ve Vídni a Ostrava žila uměním. Ty letité dámy mi ukazovaly třeba staré fotografie, které vypadaly jako z Monte Carla. Přitom to byly staré snímky dnešního okolí kavárny Elektra, pořízené ze střechy hotelu Palace. Hlavní třídu v okolí Elektry lemovaly co deset metrů asi pětimetrové palmy. Nechtěl jsem tomu věřit. Až později jsem se dozvěděl, že v Ostravě prý opravdu býval kdysi palmový skleník v Komenského sadech, tam kde jsou dnes tenisové kurty,“ popisuje gastronom.

Poté se Niecovi odstěhovali do Německa, kam je zlanařil jejich dobrý přítel a oba manželé tam zůstali nakonec dvanáct let. „Pak jsme se vrátili zpátky do Vídně. Emigranti jsme nebyli, ale sem tam si nás pozvali. Jezdil jsem občas na dva dny k rodičům, ale měl jsem tady pořád problémy. Měli stále podezření, že mám v zahraničí kontakty s emigranty a převážím od nich do Československa přes hranice dokumenty nebo peníze. Takže mne pořád rozebírali,“ říká Petr Niec.

Pracovali v zájezdní čtyřpatrové hospodě z roku 1480

V Německu Erika a Petr Niec pracovali dva a půl roku i ve velkém zájezdním Gasthausu Krone, což je nejstarší zájezdní hostinec v Hesensku, otevřený už od roku 1480, který si dodnes zachoval svou renesanční podobu.

„To byl zájezdní hostinec, v němž se v historii zastavovali a ubytovávali všichni králové z Německa a Švédska, protože stál v místě hlavní cesty pro jejich kočáry a koně. Byl to velký dům, který stále vypadal jako kdysi, měl tři patra sklepů a čtyři patra nahoru. A tak vypadá dodnes,“ říká Petr Niec a dodává, že v tomto zájezdním Gasthausu Krone ubytovávali občas i své přátele z Ostravy, třeba některé fotbalisty Baníku.

A ukazuje talířek, který si s dobovou malbou hostince přivezli jako suvenýr. „Mám doma i dřevěnou desku, na kterou dávám sýr. Tu jsme si také přivezli z toho starého hostince. Je pět set let stará. Už to pár odborníků na dřevo prohlíželo a potvrdili, že je to takto starý historický kousek,“ poznamenává.

Funkcionalismus vily Slunce odkoukal ve Vídni

V době, kdy pracovali v německých zemích, ale Petr Niec stále dostavoval svou „filmovou“ vilu na Bazalech. Ostatně dnes hosty jejich domu vítá tlumená jazzová hudba třicátých a čtyřicátých let. „Ta hudba se sem prostě hodí. A my ji máme rádi,“ říká Erika Niecová. Právě ona z Vídně v minulém století vozila do Ostravy nábytek, který tam za pár šilinků získala od stavbařů, kteří likvidovali interiéry staré banky a jedné vídeňské kavárny.
Architekt by tu našel řadu chyb, míní Niec. Přesto je vila inspirována funkcionalistickým stylem, přestože Petr Niec nikdy nestudoval architekturu či stavařinu. „Když jsme ale bydleli ve Vídni, všímal jsem si domů, které tam stojí. A zkoušel je napodobit,“ popisuje.

V roce 1995 se Petr Niec vrátil kvůli nemocné matce natrvalo do Ostravy, jeho žena Erika však zůstala dál ve Vídni, protože jejich syn André chodil do jediné české školy Komenského ve Vídni. Navíc hrál za v Rakousku hokej.

„Pracovala jsem v módním salonu, který ve Vídni založila po odchodu z Prahy po roce 1948 židovská rodina Lišků, o které psal například spisovatel Pavel Kohout. U pana Lišky jsem měla plus i díky svému jménu za svobodna, protože jsem se narodila jako Mojžíšová. Vždy se na mé kořeny ptal, ale já jsem pokaždé namítala, že nevím, že naše rodina chodila vždy do kostela, takže asi židovského původu nejsem. A on odpovídal: no no, co kdyby. Takže se ke mně chovali vždy docela pěkně a tak jsem u téhle proslulé firmy pracovala léta,“ říká Erika Niecová.

Vídeň je pro ni druhým domovem

Pro Petra Niece je rodná Ostrava domovem, ale posteskne si, že lidé se v České republice od dob jeho mládí trochu změnili. „Když dnes někoho pozdravím, tak se často stane, že neodpoví a dokonce se diví, že je zdravím. V Rakousku vás naopak pozdraví každý, lidé jsou tam nějak přátelštější. Tam si můžete přisednout k někomu ke stolu, Češi vás ke stolu většinou nepustí,“ říká Petr Niec.

Jeho žena dodává, že možná i proto jezdí vždy v každém měsíci na čtrnáct dní do Vídně. Tam se cítí někdy i více doma. „Ostrava se hodně změnila, když vejdete do obchodu, sesypou se na vás prodavačky jako dravci. Kolikrát musím říci, vždyť jsem teprve přišla, nechte mne se rozhlédnout. Nebo vám prodají kalhoty a nikdo vám je nezkrátí. Tady vás chtějí mít hned z krku. Navíc mám ráda umění a tady je jen jedna galerie, zatímco tam jich je padesát, možná sto,“ říká žena, která v poslední době také velmi ráda a často cestuje po světě a fotografuje. „Objevuji teď svět,“ říká.

Upozornila, že Ostrava má vzácný Klimtův obraz

A byla to právě Erika Niecová, která před časem jako nadšenkyně do výtvarného umění upozornila ostravský Dům umění na to, že si nehlídá vzácný poklad a to jedno z vzácných pláten proslulé Judity od Gustava Klimta. „Přišla jsem jednou na novou výstavu do Domu umění a tam najednou visela Klimtova Judita, která do té doby byla někde v depozitáři galerie. Visela jen tak na nějakém hřebíku a pod ní seděla paní a pletla ponožky,“ líčí Erika Niecová.

Tehdy se otázala oné pracovnice Domu umění: „To je pravá Klimtova Judita?“ Žena to potvrdila, za pár minut i ředitel ostravského Domu umění. „To nemáte nijak zabezpečeno?“ Ne. Spolupracovnice Eriky Niecové ve vídeňském módním salonu Liska jím nevěřily, že v Ostravě mají stejně jako ve Vídni Juditu, kterých Gustav Klimt namaloval za svého života několik. Tento obraz však měl poté spoustu kopií a bývá často reprodukován doslova na čemkoliv.

Judita dostala pancéřové sklo a mecenáš na ni zdarma pozval celou Ostravu

Že v Ostravě je jedna z Klimtových Judit, nevěděli v té době obyvatelé Ostravy, nevěděli to ani pražští odborníci umění. „Přitom je to jeden z nejdražších obrazů! Pak do našeho klubu ve vile přišel majitel Vítkovických železáren Jan Světlík, a když o Juditě slyšel, hned tam letěl. Pak financoval pro Juditu pancéřové sklo, aby se nepoškodila, nechal Juditu i trochu zrestaurovat a dohodl s Domem uměním výstavu jen tohoto obrazu. Světlík tehdy i zařídil, že vstupné bylo zdarma, aby se každý Ostravan mohl na tak vzácný ostravský obraz podívat. A pozval na Juditu i Pražáky, kteří ostatně pořád zkoumají, zda je ostravská Judita pravá,“ směje se Erika Niecová.

Měla dokonce nápad, že by s ředitelkou rakouské galerie Belveder, kde je na světě největší expozice čtyřiadvaceti děl Gustava Klimta, domluvila společnou výstavu Judit, jak té rakouské, tak té ostravské. „Protože její syn hrál kdysi hokej s mým synem,“ směje se. „Ale tady už o to potom už nikdo neměl moc zájem,“ říká „objevitelka“ slavného Klimtova obrazu v ostravské galerii.

Syn je v Americe uznávaný trenér, některé kluby dostal na první místa ligy

Manželé Niecovi mají velkou radost ze svého devětatřicetiletého syna, který působil řadu let už odmala jako hokejista v Rakousku, například v klubech Lustenau či Vienna Capitols, později už v šestnácti odešel hrát hokej do Ameriky, ale i do řady zemí světa, hrál například v hokejových týmech v Rusku, v Polsku, Francii, Anglii, Německu nebo Lotyšsku.

Hokejový světoběžník André Niec se později stal při třetím hokejovém angažmá při pobytu v USA trenérem několika tamních profesionálních klubů, kde působil šest let a každé mužstvo, které trénoval, vytáhl z posledního místa v americké lize FPHL na první, například hokejový klub Carolina Thunderbirds. Zkratka FPHL znamená Federal Hockey League a označuje profesionální ligu ledního hokeje v severní Americe.

Andre Niec teď hledá pro NHL v Evropě nadějné talenty

„Teď ho angažoval hokejový klub Florida Panthers, aby pro tento klub vyhledával hokejové talenty po celé Evropě. Takže létá po hokejových klubech v Německu, Rakousku, Česku, Slovensku, občas letí do Švédska nebo Ruska,“ říká Erika Niecová.

Úspěšný syn se nedávno vrátil do Ostravy a začíná se svou přítelkyní Karolínou Huvarovou stavět nad vilou rodičů vlastní dům. „Orel se nám vrátil domů. Ale už je to poloviční Američan,“ směje se Erika Niecová a dodává, že právě pro svého syna Niecovi po jeho narození začali v sedmdesátých letech upravovat svůj neobvyklý dům.

V klubu Medoc učili mladé byznysmeny správně stolovat

Manželé Erika a Petr Niecovi nejdříve v klubu podnikatelů na Bazalech jen pro zvané začínali s rakouským bílým vínem a francouzským červeným vínem z oblasti Bordeaux. „Mívali jsme tu večírky s jídlem a ochutnávala se tu archivní vína. Některé byznysmeny a lidi s tituly jsme v našem klubu učili jíst třeba kraby, ústřice a mušle, obracet na grilu ryby. Tehdy to bylo pro řadu lidí nové, naši podnikatelé začali jezdit do zahraničí a u nás se učili vybraně stolovat,“ vzpomíná Erika Niecová.

Její muž vzpomíná, že klubem Medoc prošel leckdo, protože tento uzavřený klub slouží podnikatelům k neoficiálním schůzkám s obchodními partnery či neformálním podepisováním smluv. „Někdy se tady stane, že na Mošnov přiletělo letadlo, u nás byla snídaně a klienti zase odjeli na letiště a odletěli,“ popisuje Petr Niec. „Je to tady prostě komorní a neformální prostředí. Když jdou třeba do Imperialu, tak každý ví, že se tam něco děje. Někdy při neformálních akcích tu byly i břišní tanečnice,“ směje se šéf klubu, který možná nemá v Ostravě obdoby.

Paní Niecová umí zabalit dárky i pro prezidentskou kancelář

A ukazuje i pětadvacet let stará vína. „Máme tady každým rokem vinobraní, občas se u nás ochutnávají i docela stará vína. Třeba tohle víno se prodávalo na aukcích ve světě za vyvolávací cenu patnáct set dolarů,“ ukazuje láhev z Rothschildových vinných sklepů, na jejímž obalu je úctyhodný letopočet 1974.

Erika Niecová zase jako zkušená aranžérka umí zabalit dárky tak, že jednou u vily zastavilo i auto s prezidentské kanceláře, lidé z Hradu si nechali zabalit od paní Niecové dárek a zase s ním odjeli do Prahy. Dvakrát byl v jejich vile prezident Miloš Zeman, jednou z těchto akcí bylo setkání s občany a podnikateli formou vinobraní.

Potřetí byl Petr Niec přizván majitelem Vítkovických železáren jako someliér, tedy gastronomický odborník a specialista na víno, když prezident navštívil oficiálně Ostravu a poobědval ve vítkovickém zámečku.

„Tento oficiální oběd připravoval přední ostravský gastronom Radim Dvořáček ze Staré Kuželny,“ říká Petr Niec a dodává, že manželé Niecovi připravovali šest let pro Vítkovice rauty, když vystavovaly na brněnském veletrhu.

Nebezpečí pro prezidenta? Moje žena v prvním patře

„Den předtím, než sem prezident Zeman poprvé přijel, jsem tady seděl s Radimem Dvořáčkem. Už byla tma, dveře byly otevřené, nebylo to tady tehdy tak zarostlé, a Dvořáček najednou říká, že se kolem domu, ale i na zahradě míhají pořád nějaké postavy. A to byla armáda z prezidentské ochranky, všichni v černém, a zjišťovali, který soused bydlí vedle. A tak jsem jim říkal, že všichni sousedé kolem jsou celkem bezpeční, jen tady hned nahoře v prvním patře, tam že je nebezpečí. A oni: jaké? Moje žena!“ směje se Petr Niec.

Několikrát je jako odběratele nejlepších francouzských vín pozvali francouzští vinaři na přehlídku Grand Cru ve Španělském sále Pražského hradu.

Soutěže o nejlepší vánočku, výstavy klasických kraslic

Oba vzpomínají třeba na mančaft basketbalistů, kteří chodili skrčení pod nízkým stropem klubu, a přesto jeden z těch dlouhánů hlavou ze stropu strhl i osvětlení, nastal zkrat a pak celá společnost seděla o svíčkách. Před vánocemi se v tomto klubu pořádají soutěže o nejlepší vánočku, v nichž soutěží manželky klubových hostů. Jejich manželé se zavázanými očima pak vybírali vánočku, která jim nejvíce chutná. Na velikonoce zase pořádají výstavu starých klasických kraslic, kterou mají velkou sbírku.

Petr Niec také při klubových akcích rád pustí klubové hosty nakouknout do své kuchyně, kde poté přípravu specialit předvádí. „Nebo se někdo chce pochlubit svým receptem, tak mu kuchyň klidně půjčím,“ říká majitel nevšední vily na Bazalech.

Petr Niec sice umí jako skvělý gastronom a hoteliér připravit pro všechny jakékoliv pohoštění a umí skvěle vařit. „Sám sobě však nejraději uvařím chleba s máslem,“ usmívá se Petr Niec.