Nejnovější zprávy: Kofola zvýšila pololetní tržby a vstoupila do byznysu s kávou Dračí lodě na Hartě a Nohavica v Porubě. Zveme na Top 10 akcí tohoto týdne!

Společnost

Theresienhaus, dům služeb, Baťova továrna i knihovna. Archivářka vypátrala osud krásného domu

​Profesí jsem knihovnice a historie je můj velký koníček. Také proto jsem se rozhodla se podělit o myslím zajímavá zjištění a souvislosti z historie jednoho domu a jeho obyvatel.

Fotografie poskytly archivy a stavební úřady, autorem aktuálního pohledu je Arnoš Bik

Při studiu historických knih o Ostravě mě upoutala fotografie domu se jménem Luigi Facini. V dokumentu o prodeji domu s pasáží mne zase upoutalo křestní jméno původní majitelky Olivie Krestové.

Při podrobnějším studiu se mi ta dvě jména spojila a odhalila zajímavé historické souvislosti. Během několika let jsem navštívila opakovaně - Archiv města Ostravy, Archiv VŽ, Archiv Stavebního úřadu při ÚMOb Ostrava 1, Archív OKD, Ostravské muzeum, Moravskoslezskou vědeckou knihovnu, Katedrálu Božského spasitele a archiv Ostravsko-opavského biskupství.

Hledala jsem v knihách a periodikách Knihovny města Ostravy a archivu této knihovny, stejně jako v Moravskoslezské vědecké knihovně. Využila jsem mnohokráte on-line badatelny výše jmenovaných institucí a získala jsem mnoho fakty podložených informací o rodinách Facini a Kresta, a také o jejich životech a majetcích.

Ital Luigi Facini přišel do Moravské Ostravy se synem Leonhardem za prací kolem roku 1864 a začal podnikat ve výrobě uzenin. Luigi byl vdovec, a v roce 1865 se oženil s Aloisií Nemetz.

V podnikání se mu začalo dařit a brzy byl uváděn v adresářích jako majitel 5 šenkovních domů - na fotografii níže.

Snad také proto v roce 1881 zakoupil pro rodinu známý Theresienhaus u Říšského mostu, dnes mostu M. Sýkory.

Jeho syn Leonhard se později přiženil do rodiny svojí macechy Aloisie. S Wilhelminou Nemetz měl Leonhard dceru Olivii Facini. A ta je ústřední postavou celého příběhu. Olivia se vdala za Heinricha Krestu.

Původní Theresienhaus byl již mnoho let v havarijním stavu – stál na nezpevněném břehu řeky Ostravice, do suterénu prosakovala voda, vlhko dosahovalo i do vyšších pater.

Také poddolování a stavba mostu v bezprostřední blízkosti budovy se projevilo na statice domu. Olivia a Heinrich se společně rozhodli postavit na 2 parcelách u řeky dům nový. Demolice původního Theresienhausu proběhla v roce 1928.

Už od roku 1927 pracoval architekt Ignatz Faigl na přípravných plánech pro stavbu nového domu.

Konečné zadání dostala vídeňská firma architektů Franze Kayma a Alfonse Hetmanka.

Dům byl postaven jako víceúčelový. Budovu architekti projektovali jako dvě věže - takzvané mastaby. Vyšší věž je na Těšínské ulici (dnes ulici 28. října), druhá, nižší věž, je na ulici Na hradbách. Tyto věže jsou propojeny jednopatrovou budovou, v přízemí s pasáží a v patře se sály.

Zvýšený suterén se sklady a garážemi je na Havlíčkovu nábřeží. V horních patrech byly rozsáhlé nájemní byty. Tato rozsáhlá budova stojí na parcelách č. 564 a 565/ č. p. 289. Ve stavebním archivu při ÚMOb Ostrava 1 je dochována bohatá dokumentace. Budova byla postavena během jednoho roku. Kolaudace budovy proběhla koncem srpna 1929.

Finanční náklady na stavbu takového domu musely být obrovské. Ze zachovaných dokumentů od právníka je jasné, že i když byli Krestovi zámožní, museli si vzít na stavbu domu půjčky hned od několika finančních domů. Proto také ve svém domě umožnili realizovat pronájem prostor různým firmám a živnostníkům i za cenu dodatečných stavebních úprav.

V domě se během let vystřídalo hodně nájemníků a nájemních firem. Osobní vzpomínku na firmu v této budově máme také od bývalé kolegyně paní Kateřiny Šputové, která jako dítě chodila s matkou v době první republiky ke švadleně v této budově.

V domě měla také firmu na výrobu pánských košil židovská rodina Goldberger. (Informace je na stránkách Židovského muzea v Praze – Židé v Ostravě). Také „Spolek Výstava“ sídlil v budově a prováděl stavební úpravy pro své potřeby v roce 1931.

Jan Kandus měl v budově v 1. patře tovární výrobu prádla v roce 1935. Při úpravách měl ve své provozovně (podle plánů na úpravu prostor) dílnu, stříhárnu, žehlírnu atd. Na budově měl také Václav Kunz, z ul. Zámecké plátěnou reklamu na vánoční prodej od listopadu 1934 do ledna 1935.

Další firmou byla v roce 1936 brusírna skla Emy Wirtzenové. Také lékaři Nikolaj Popov a jeho manželka Zdeňka Popov - Ryška měli v budově ordinaci dětských lékařů v době nacistické okupace. Měla zde dílnu výrobna koženého zboží firmy Strebinger, dále Modistství a kloboučnictví firmy Aktuela či Velkoobchod s cukrovinkami filiálka firmy Hrubý.

Cukrárna se nacházela v místě dnešní čajovny, o čemž svědčí dobová fotografie. Na ochozu domu směrem k Ostravici se také často měnily reklamy různých firem, které ale ve vlastní budově nesídlily.

Sloužily pro upoutání pozornosti obyvatel, kteří směřovali do Ostravy po Říšském mostě přes Ostravici. Další firma byla tiskárna Typia, jež také prováděla v budově stavební změny pro své potřeby v r. 1934. V archivu se taky dochovalo několik dokumentů o problémech s údržbou chodníku před budovou a následně o novém chodníku z granitové dlažby.

Manželé Krestovi se dostali v roce 1935 do finančních problémů, o čemž svědčí také jeden zachovaný doklad. Ve stejném roce byl na dům ustanoven nucený správce Josef Dietl. V roce 1940 byl dalším nuceným správcem Antonín Mareček.

Asi pro finanční problémy Olivie Kresta dům na Tschechnergasse 21 (tehdy Těšínská 21/289/, dnes 28. října 2/289) prodala v roce 1942 firmě Baťa. Dokument podpisovala za kupující firmu Marie Baťová. Podle vyjádření Archivu města Ostravy to bylo za 4 662 000. Olivia takto vyřešila dlouhotrvající finanční problémy se splácením úvěrů věřitelům.

Další osudy domu prodaného rodině Baťově byly následující. Firma Baťa začala po koupi budovy v srpnu 1942 s náročnými stavebními úpravami. V suterénu, přízemí a 1. patře budovy byly umístěny těžké gumárenské stroje na betonových podstavcích, další stroje sloužily na protektorování automobilových pneumatik, apod. Gumárenské výrobky firmy Baťa v té době pochopitelně sloužily pro válečné účely. Během bombardování Ostravy v srpnu r. 1944 byla budova poškozena.

Krátce po válce, v roce 1945, se firma Baťa zavazuje opravit škody vzniklé na budově při bombardování v Ostravě, jak je uvedeno na dobovém dokumentu. Firma Baťa vlastnila budovu a gumárenskou provozovnu až do znárodnění v roce 1948. Dokumenty však chybí.

Při osvobozovacích bojích 30. 4. 1945 byl v pasáži domu na vozíku uložen zastřelený Miloš Sýkora. Byl přikrytý plachtou, než jej odvezla pohřební služba. Je to jen vzpomínka jednoho ostravského občana.

Po roce 1948 získal Státní podnik Obnova, n. p. pro svou výrobu všechno vybavení po firmě Baťa a provedl další stavební úpravy v budově v r. 1950. Obnova n. p. vyráběla podobné gumárenské výrobky, protektorovala zde pneumatiky, opravovala boty.

V 70. letech min. stol. sídlil budově Hydroprojekt, n. p., však k této organizaci se nedochovaly žádné dokumenty. V horních patrech budovy zůstaly činžovní byty i v období socialismu.

Po roce 1990 si na krátkou dobu pronajala gumárenskou provozovnu soukromá firma Blahut ke stejnému využití. Na počátku 90. let minulého století šla budova do malé privatizace.

Bývalá ředitelka Knihovny města Ostravy dr. Dana Kupcová napsala Tomáši Baťovi do Toronta o stávající situaci. Pan Baťa nevzesl restituční nároku na budovu.

Po mnoha dalších jednáních získala budovu v r. 1992 Knihovna města Ostravy k užívání. Následně bylo potřeba udělat nejnutnější opravy, zlikvidovat betonové podstavce, na kterých stály těžké původní Baťovy stroje a upravit prostory budovy. V celé budově bylo cítit lepidlo a guma.

Knihovna využívala budovu u Sýkorova mostu v té době jen částečně na kanceláře a čítárnu. Půjčovna, studovna a hudební oddělení se do nových prostor přestěhovaly z budovy původní Moravsko-ostravské spořitelny na náměstí Ed. Beneše 6, v listopadu 1996. Provoz knihovny byl zahájen v září 1997.

Rozsáhlá rekonstrukce celé budovy proběhla v roce 2005. Po dobu rekonstrukce působila knihovna na přechodné adrese na Černé louce. Po rekonstrukci v roce 2007 se knihovna do budovy vrátila. Budovu společně s Knihovnou města Ostravy nyní užívá ještě Komorní scéna Aréna od stejného roku.

Letos koncem srpna to bylo 90 let, co byla tato krásná funkcionalistická budova s pasáží postavena na břehu řeky Ostravice postavena.

Dana Gurecká, Knihovna města Ostravy

Foto dne