Cestování
14/02/2019 Marek Síbrt

Tip na výlet: ​Ke kouzelně meandrující Lučině u bývalého hornického srdce republiky

Zimní počasí láká většinu obyvatel regionu k návštěvě hor, samozřejmě s nezbytným lyžařským vybavením s sebou. Ale zasněžená cesta z města může být výrazně kratší, blíže, než bychom čekali, a pro někoho svou romantikou a malebností i překvapující.

To platí o to víc, když se nacházíme v blízkosti bývalého hornického srdce republiky a nejmladšího města v zemi, které vzniklo teprve v polovině padesátých let minulého století. Vítejte v Havířově.

Centrum města lokalizujme zhruba Hlavní třídou vedoucí od velkého kruhového objezdu (po havířovsku zásadně Rondel) na trase mezi Ostravou a Petřvaldem, Stonavou nebo Horní Suchou, případně centrálním Náměstím republiky a pokračující Národní či Dlouhou třídou dál nad město. Oblast vybudovaná ve stylu socialistického realismu (SORELA) má jasnou strukturu a řád, pro milovníky architektury je mimořádně působivá a je památkově chráněnou zónou.

Celá třída působí monumentálně, jaksi naddimenzovaně a mírně opuštěně. Byla jednoznačně budována pro větší počet obyvatel, než je tomu v Havířově v současnosti. Najít odpovídající uplatnění pro mohutné budovy postavené jako kulturní domy, případně centra občanské vybavenosti musí být logicky oříšek jak pro místní politiky, tak majitele a provozovatele většiny objektů. Srdce města obepíná z jedné strany ulice U Stromovky u stejnojmenného parku, z druhé pak ulice Na Nábřeží tyčící se jako mohutné středověké hradby nad údolím Lučiny.

Tam se vydáme během našeho odpoledního výletu my. Budovy v oblasti drží linii daného architektonického stylu, jen jsou některé z nich v poněkud zanedbanějším stavu než ty na nově vystřižené Hlavní třídě. Míjíme monumentální základní školu s úvahami, kolik dětí ji musí navštěvovat, aby byla plně využita, a náš výlet do přírody začíná… jak jinak než u hospody.

Navíc si můžeme vybrat, jestli zvolíme První havířovský minipivovar – provoz poněkud modernějšího ražení – nebo druhý z minipivovarů, které od sebe leží možná sto metrů – tradičněji působící Slezský pivovar U Balona. Konzervativec autorova ražení volí před startem druhou variantu.

Dostat se k řece je možné v několika místech. Scházíme po prudkém svahu kolem zahrádek dolů a cítíme, jak se během okamžiku změnilo plynutí času od zrychleného rytmu velkého města k přirozenému plynutí vodního toku.

Vítá nás Lučina a její meandry jen několik desítek metrů od hraniční ulice centrální části černouhelného města. Přirozeně meandrující říčka Lučina s okolními mokřady, tůněmi a lužními lesíky působí jako oáza klidu pod ruchem velkého města.

Meandry řeky v několikametrových hliněných naplaveninách mění neustále svůj tvar a polohu v souvislosti s hydrologickou situací v řece. Na ploše 40 hektarů zde byla v roce 1992 vyhlášena přírodní památka. Tok Lučiny je dlouhý 37 kilometrů, pramení v masivu Prašivé v Beskydech, do Ostravice se vlévá v Ostravě u Slezskoostravského hradu.

Název dostala až v roce 1956 podle nově vzniklé obce na břehu právě budované Žermanické přehrady, kterou řeka zásobuje.

Na výběr se nabízí řada variant stezek přímo po proudu řeky. Přejít vodu je možné díky můstkům na několika místech, v zimě můžeme pro procházku využít také blízkou cyklostezku, kterou při dostatečné sněhové nadílce využívají stejně jako okolní plochy běžkaři.

Také se zdá, že populární disciplínou je v Havířově kromě běhání u Lučiny také venčení psů bojových plemen. Na vodítku. Autorova setřice nahání v přilehlých remízcích a říčních zákoutích srny a zajíce naprosto koordinovaně a na volno.

Po dvou a půl kilometrech chůze můžeme vyjít zpět na ulici Na Nábřeží u letního kina, případně pokračovat podél řeky dalšího půl kilometru a opustit ji u přírodní památky Mokřad u Rondelu (Jsem to psal, žádný kruhový objezd, Rondel.) poblíž vlakového nádraží.

Kdo se nebojí trochu dobrodružnější procházky, kterou je nezbytné přizpůsobit stavu okolního terénu, může se vydat po meandrech řeky dál. Místy je možné využít polní a lesní stezky, případně cestičky vedoucí k chatovým lokalitám.

V jejich blízkosti je třeba podejít spolu s řekou železniční trať mezi Ostravou a Havířovem. Za řekou uvidíme za lužními lesy rychlostní silnici mezi Ostravou a Havířovem, jejíž hluk sem doléhá, ale také rozlehlý areál havířovské čistírny odpadních vod.

Polní cesta nás dovede k nádrži Odona Urbance, která je vyhledávaným cílem rybářů, v části Šenova s názvem Lapačka. Z Šenova se můžeme svést zpět do Havířova vlakem z několika set metrů vzdálené stanice u Volenského rybníka.

Takže, kam v zimě do přírody? Kam za divokou vodou? Třeba pod Havířov…

Sdílejte článek