Nejnovější zprávy: Americký fotbal ukázal Ostravě tvrdé souboje a radost pražských Black Panthers Na silnici smrti se střetla dvě auta, nehodu jako zázrakem všichni přežili

Cestování

​Tip na výlet: za úchvatnou krajinou břidlice do Oderských vrchů

Stranou zájmu turistů v našem regionu a daleko za návštěvností největších lákadel Beskyd stojí oblast Oderských vrchů a Vítkovska. A je to škoda.

Foto: Marek Síbrt

Jestli si chcete užít výlet v poklidu krásné a místy tajuplné přírody bez davu turistů, vypravte se právě sem. Začínající jaro je pro tuto příležitost skvělým obdobím.

Ale upřímně, oblast má své kouzlo celoročně. A pokaždé ji vidíte jinou než minule – a jinak krásnou. Dobrým místem pro start výletu je Vítkov. Cesta autem z Ostravy nebo z Frýdku-Místku sem zabere necelou hodinu. Dojet se sem dá také pohodlně s vlakem s přestupem v Suchdolu nad Odrou.

Modrá turistická značka směřuje nad Vítkov do Klokočova a následně do Klokočůvku. Při pěkném počasí a dobré viditelnosti se na náhorní plošině nad Klokočůvkem otevřou výhledy, které dělají tuto část našeho regionu jedinečnou.

Na jedné straně se tyčí mohutná hradba Beskyd, na straně druhé krajina Nízkého Jeseníku, při dobré viditelnosti i toho Hrubého. Po náhorní planině půjdete také kolem hřebčína Františkův dvůr chovajícího již více než padesát let plemeno Slezského norika.

Scházíme lesem dolů. Samotný Klokočůvek působí ráno ospalým dojmem, ale také známkami mírné opuštěnosti. Obchody i hospody, které v minulosti fungovaly, jsou zavřené, nebo už slouží jinému účelu.

Okolí osady ale vyniká několika zajímavostmi, díky nimž stojí místo za návštěvu. První z nich je bezpochyby přírodní památka Vrásový soubor u Klokočůvku. Dominantní částí skalnaté břidlicové památky je Dračí skála. Svůj název dostala podle malé sluje na úpatí. V ní sídlí drak, samozřejmě. Jak jinak.

O pár set metrů dál stojí za to odbočit ze silnice a turistické značky, přejít po mostě Odru, která zde lemuje svým tokem mohutné skalisko a navštívit známé poutní místo a pramen Panna Marie ve Skále.

Podle pověsti zde byl za švédských válek vodou vytékající ze skály zázračně uzdraven na smrt raněný voják. Voda je podle pověsti léčivá i dnes. Co byste čekali jiného, že? Víru v tuto skutečnost vám v blízkosti posvátného místa můžou nahlodat maximálně výsledky laboratorních rozborů vody, které ukazují, že ne všechny parametry jsou právě takové, jaké by naše tělo potřebovalo. Ale co, že. Věř, a víra…

Pár desítek metrů od studánky stojí hotel, kde se můžete ubytovat, nebo prostě jen občerstvit před další cestou. U silnice je parkoviště a prostranství, které je během pěkného počasí v létě zaplněno trampy, turisty, cyklisty a dalšími výletníky.

Na jaře je většinou opuštěné a sousedící občerstvení zavřené. Kousek od památného místa, když se vrátíme zpět na silnici, vyměníme zelenou turistickou značku za modrou a pokračujeme mírným stoupáním po ochozu nad klikatící se Odrou. Ale žádné obavy, cesta je udržovaná a schůdná ve všech ročních obdobích.

Pohybujeme se na hranici Vojenského újezdu Libavá, jak nás místy upozorňují rezivějící cedule a chátrající baráky. Snad pozůstatky armádních aktivit.

Po pár kilometrech dojdeme k rekreačnímu středisku Hadinka. Dobu své největší slávy a davů návštěvníků má lokalita evidentně za sebou, což dokládá například pohled na areál bývalého bazénu a související infrastruktury. Ale stále dýchá. Poklidně, v menším měřítku než v minulosti, ale dýchá.

A při mrazivém jarním ránu má místo své nesporné kouzlo. Působí tajuplně, až mysteriózně. Tady to pulzovalo a teď si zpomaleně žije. V létě místo občas ožije většími akcemi.

U Hadinky se do Odry vlévá Budišovka. Ta nás bude provázet po celý zbytek cesty. Jsme v samotném srdci romantické krajiny břidlice a stopy minulé i současné těžby jsou patrné všude kolem. To nám dokládá za prvé naučná Břidlicová stezka, která se na naši trasu napojí (s příslušnými informačními panely), za druhé vystupující břidlice, kterou uvidíme v různých fázích naší cesty, za třetí bývalé břidlicové doly a pozůstatky těžby.

Budišovka během jarního tání a zvýšeného stavu vody živě teče údolím, které je z jedné strany omezeno skalními srázy, z druhé strany se otevírá do šířky a přináší pocit malebnosti, ale také opuštěnosti a jiného plynutí času, než jsme zvyklí během každodenního shonu. Údolí řeky je – krásné.

Na několik bývalých břidlicových dolů narazíme například u Čermenského mlýna. Jde o lokalitu mimořádně zajímavou s mnoha připomínkami historické těžby břidlice. Zaujme určitě budova bývalého mlýna používaná jako správní budova místních dolů, což symbolizují hornický mlátek a kladívko na čele budovy. Zajímavé je také chatoviště stojící na mohutném masivu břidlicové haldy.

Z rozcestí vystoupáme a následně klesneme podél chatoviště, pokračujeme proti proudu Budišovky, mineme činný břidlicový Důl Radim a značka nás dovede na silnici před Budišov nad Budišovkou. Zpátky do Vítkova nás jednoduše doveze vlak.

Centrum Budišova o víkendu působí rozporuplně. Nefunguje zde žádná restaurace, kde byste se mohli najíst (pivo si dáte celkem bez problémů, ne, že ne). Zavřené podniky ukazují (a autor textu si to velmi dobře pamatuje), že v minulosti tomu bylo jinak.

Otevřeno je ale několik večerek a nad tím vším bdí monumentální kostel Nanebevzetí Panny Marie z poloviny 18. století s věžemi, které byly dobudovány teprve na začátku století dvacátého. Kostel má sedm oltářů. Dovnitř se mimo časy bohoslužeb bohužel není možné dostat. Důvody jsou zřejmé a - smutné.

Foto dne