Tomáš Vocelka z Krnova fotí svět i Moravu – jeho snímky jsou mimořádně úspěšné

Začínal v krnovském týdeníku Region, později působil jako editor v Mladé frontě DNES. Novinařině se bude věnovat také ve svém dalším působišti, ale ať bude kdekoli, jednoho se zřejmě nevzdá - cestování a fotografování.

Rakouská hora Sonnenspitze poblíž Ehrwaldu. Je to úžasné místo, kde ráno i večer můžete vidět, jak první nebo poslední paprsky slunce osvěcují vrcholky hor. Fotka patří k sérii, kterou vybrali editoři serveru Behance (patří firmě Adobe, která vyrábí Photoshop), kteří každý týden představují nejzajímavější portfolia fotografů, výtvarníků a designérů, kteří prezentují na Behance své práce. Foto: Tomáš Vocelka

Jak dlouho se vlastně věnuješ focení?
Pár let už to je. Začal jsem v době, kdy jsem ještě chodil v Krnově na gymnázium, což bylo v první polovině osmdesátých let.

Tomáš Vocelka.
FOTO: MF DNES – NGUYEN PHUONG THAO

Můj táta je nadšený amatérský fotograf, takže první impuls přišel od něj. Hodně mi dalo i to, že jsem se stal členem krnovského fotoklubu Astra. A spoustu věcí jsem se naučil od skvělého českého fotodokumentaristy Gustava Aulehly. Jeho fotky z padesátých a šedesátých let se zapsaly do historie české fotografie.

Večerní pohled na Paříž ze střechy výškové budovy Motparnasse Tower. Pařížané říkají, že je to nejhezčí pohled na město, který existuje, protože je to jediné místo, odkud není vidět ošklivý mrakodrap, ze kterého je vyfoceno. Foto: Tomáš Vocelka

Proč jsi se nestal fotoreportérem, ale vždycky jsi byl jen redaktor a dlouho editor?
Já jsem vlastně fotoreportérem byl, úplně na začátku mé novinářské kariéry. Začínal jsem v týdenících Region, konkrétně v Krnovských novinách. A úplně na začátku jsem pro ně pracoval jako externí fotograf. Když jsem tam nastoupil jako novinář, psal jsem a zároveň i fotil, a to i pro ostatní členy redakce. Jenže pak mě život přesunul na jinou kolej. Šel jsem pracovat na ústředí Regionu v Opavě (tehdy jsme měli prodaný náklad 100 tisíc výtisků týdně) a měl jsem jako editor na starost část redakcí. Pak jsem odešel do Mladé fronty DNES, kde jsem nastoupil na místo editora ekonomického zpravodajství a pak jsem dlouhá léta dělal editora titulní strany. Takže se z focení stal koníček.

Riomaggiore je jedna z pěti vesnic v italské rezervaci Cinque Terre, spadající do světového dědictví UNESCO. Je to jedno z nejfotografovanějších míst v Evropě, ale když už tam jste, nemůžete si pomoci, abyste nepořídili další fotku. Foto: Tomáš Vocelka

Bílá tma v Krušných horách. Když jsem v husté mlze hledal už dříve vyhlédnutý strom, málem jsem ho nenašel. Šel jsem na místo s jasnou představou, jak by měla výsledná fotka vypadat a představu se mi podařilo naplnit, což se nepovede vždycky. Je to jedna z mých oblíbených. Foto: Tomáš Vocelka

Tvé fotky se v poslední době objevují v prestižních fotogaleriích – jaký byl tvůj první úspěch v tomto ohledu? Kdy si svět všiml, že existují fotky Tomáše Vocelky?
S těmi prestižními fotogaleriemi bych nepřeháněl. Ale občas se něco povede. Nějaké fotky si ode mě koupila španělská mutace časopisu National Geographic, měl jsem fotky v newsletteru firmy Topaz Labs, která vyrábí profesionální filtry pro Photoshop. Dostal jsem se i do výběru, který na internetu sestavují editoři firmy Adobe, což je výrobce Photoshopu. Občas se mi podaří uspět ve fotosoutěži. Přispívám také do fotobanky ČTK a pár mých fotek je i v nabídce tiskové agentury AP, což je jedna z nejrenomovanějších na světě. K tomu, aby si mých fotek někdo všiml, mi pomohl internet – konkrétně fotoserver 500px.com. Funguje jako fotobanka, ale kromě toho také jako nekonečná fotosoutěž. Každý den tam hlasy diváků vynesou některé z čerstvě nahraných snímků na vrchol žebříčku popularity. Dostat se mezi první je už docela velký úspěch, protože na serveru je registrováno přes šest milionů profesionálních i amatérských fotografů z celého světa. A mým fotkám se daří probojovat se na špičku poměrně často. Server sledují různé světové časopisy o fotografii, reklamní agentury a firmy, které se točí kolem focení. Občas si mých fotek někdo z nich všimne.

Pohled ze stolové hory Lilienstein v saském Švýcarsku. Různá pole fotím rád, zvláště když se podaří najít zajímavý pohled, který se blíží dojmu, který vytvářejí abstraktní obrazy. Foto: Tomáš Vocelka

Krušné hory v mlze. Vzpomínám si, že byla tehdy ohromná zima, kolem -10 stupňů, a přitom byla mlha, která okamžitě namrzala na čemkoliv. Po nějaké době focení jsem měl fotoaparát pokrytý bílou vrstvou námrazy, která se nakonec začala vytvářet i na čočce objektivu. Foto: Tomáš Vocelka

Které fotografie považuješ zatím za nejzdařilejší? Které byly nejúspěšnější?
Úplně nejúspěšnější, nebo spíše nejpopulárnější, jsou asi moje fotky levandulových polí z francouzské Provence a pak obrázky z „moravského Toskánska,“ což je nádherná zvlněná krajina kolem Kyjova. A které fotky já osobně považuji za nejzdařilejší? Asi sérii „pět hodin v Los Angeles“, kterou jsem vystavoval v kavárně Národní technické knihovny v Praze. Je to takový pokus zachytit atmosféru města, ovšem během krátkých pěti hodin, které jsem tam měl (jsou to snímky architektury a lidí). Nebo reportáž „Milovníci veteránů“, která získala ocenění na mezinárodní fotosoutěži Photo Annual Awards 2014 (http://www.photoannualawards.com/hm-tomas-vocelka.html). Je to o lidech, kteří se točí kolem starých aut.

Titulní fotografie souboru Pět hodin v Los Angeles, který jsem měl možnost vystavit v kavárně Národní technické knihovny v Praze. Foto: Tomáš Vocelka

Snímek Tmavomodrý svět je další ze série Pět hodin v Los Angeles. Zachycuje
detail koncetrní haly Walta Disneye, což je úžasná stavba, kterou navrhl architekt Frank Gehry, jehož práce se mi hodně líbí. Foto: Tomáš Vocelka

Snímek Okna v oknech také patří k sérii z Los Angeles. Byl pořízen ve finanční čtvrti, kde vedle sebe stojí mnoho mrakodrapů. Foto: Tomáš Vocelka

Sama se svým mobilem. Opět fotka z Los Angeles. Zaujal mě způsob, jakým architektura zarámovala postavu dívky, která zřejmě někomu psala esemesku. Foto: Tomáš Vocelka

Myslel jsem, že fotografuješ hlavně krajinu?
V podstatě to tak je, ale když jsem začínal, fotil jsem hlavně reportáže a běžný život v ulicích měst. Rád se k tomu vracím. V poslední době znovu začínám fotit i takzvanou street photography, tedy ty záběry z ulic. Chystám právě nějaký větší soubor z Paříže, ale ještě jednou tam chci zajet, než to dokončím.

Jižní Morava. Zvlněná krajina kolem Kyjova láká fotografy z celého světa. Pole tam někdy vypadají, jako by je navrhl abstraktní malíř. Foto: Tomáš Vocelka

Cesta v polích, opět z jižní Moravy. Foto: Tomáš Vocelka

Jaro přichází. Tento snímek z jižní Moravy, patří k fotkám, které získaly velkou oblibu na sociálních sítích a staly se tzv. virálními. Foto: Tomáš Vocelka

Nostalgie. Snímek z dokumentární série Milovníci veteránů, která uspěla v mezinárodní soutěži Photo Annual Awards 2014. Fotka má zajímavý příběh, je na ní starý pán, který pro svou historickou škodovku hledal nového hodného majitele, který by se auta ujal, až on už tady nebude. Foto: Tomáš Vocelka

Poklona. Opět snímek ze série Milovníci veteránů. Foto: Tomáš Vocelka

V jakých zemích už jsi fotografoval? Máš nějakou oblíbenou destinaci?
Moc rád mám jižní Francii a speciálně Provence. Hodně se mi líbí taky v Itálii, ať už v horách, nebo u moře. Moc hezky je u polského Baltu. Ale fotil jsem už v mnoha evropských zemích a pár fotek jsem udělal i v USA. Ale popravdě, krásné fotky uděláte i u nás doma, nemusí se kvůli nim jezdit nikam daleko. Příkladem mohou být Krušné hory, které mi úplně učarovaly – mám je relativně blízko, protože teď bydlím na Kladně.

Fotografoval jsi krajinu i na Moravě a ve Slezsku, máš nějaké zajímavé fotky i odsud?
Hodně fotek mám z jižní Moravy, hlavně z oblasti kolem Kyjova. Je to místo, které je z fotografického pohledu naprosto úchvatné a jezdí tam i spousta fotografů z Polska, Ruska, i třeba z jižní Koreje. Chystám se nafotit Jeseníky, které mám moc rád, ale zatím jsem se k tomu nedostal.

Uvažoval jsi, že by ses fotografováním živil – je to v současných podmínkách reálné?
Uvažoval jsem o tom, pro spoustu lidí to reálné je, i když je to velice těžké živobytí. Ale jsem zároveň i novinář, a spojení novinařiny jako profese a focení jako koníčka mi zatím připadá ideální. A tak jako fotograf působím na poloprofesionální bázi. Mám živnost, něco si tím vydělám, ale po pravdě, nepokryje to náklady na nákup techniky a na cestování. Je to prostě hezké hobby. Teď jsem byl třeba fotit na Tour de France, a dostal jsem se až do zákulisí týmu Etixx-Quickstep, za který jezdí Čech Petr Vakoč. Už jen to je perfektní.

Dva stíny. Fotka z Prahy, pořízená na vltavské náplavce. Patří do cyklu snímků z pražských ulic, na kterém už delší dobu pracuji. Foto: Tomáš Vocelka

Co plánuješ, kam se chystáš?
Momentálně chystám přestup do nové práce, která by mi mohla umožnit více se věnovat fotografii a mému dalšímu koníčku, kterým je cyklistika. Když to vyjde, povedu tým, který bude o těchto věcech psát. A pokud jde o focení, mám těch plánů spoustu. Chtěl bych dokončit sérii z Paříže, rád bych se vydal fotit na sever Francie, chtěl bych znovu k polskému Baltu – hrozně rád totiž fotím moře. Ale jsou to sny, které jdou plnit jen postupně, tak jako to čas a peníze dovolí.