Ultramaratonec zdolal za 45 hodin 300 km dlouhou trasu Lysá hora – Třebíč

Třicetiletý ultramaratonec Štěpán Dvořák zdolal další milník své kariéry. Tři sta kilometrů dlouhou trasu z Lysé hory do Třebíče zdolal za 45 hodin. Magazínu PATRIOT laskavě poskytl svou reportáž i fotografie z trasy.

Celou původní reportáž včetně více fotografií si můžete přečíst zde.

Páteční cesta na Lysou horu proběhla až na jednu kolonu před Olomoucí zcela bez problémů. Řidič i s autem nocoval u svých známých někde u Frýdku-Místku a já s taťkou na vrcholu Lysé hory.

Dle statistik zde bývá prý 37 bouřek za rok. My jsme hned jednu chytli při příjezdu a několik dalších přes celou noc. Takže kromě toho, že jsme pravděpodobně vyčerpali kvótu ročních bouřek, vůbec jsme se nevyspali. Běh začal ráno ve 4 hodiny naštěstí už bez deště.

U Frenštátu pod Radhoštěm se k nám přidal Karel s doprovodným vozidlem. Po hlavní silnici jsme se dostali do Rožnova pod Radhoštěm. Odtud po cyklostezce kolem Bečvy až do Valašského Meziříčí, kde jsme se u prodejny Lara Fusky setkali s ultracyklistou Sváťou Božákem.

Slunce začalo pálit, a tak jsem se začal chladit, kde to jen šlo. Tou dobou už se u mě vystřídalo několik běžců i cyklistů. V Hranicích na Moravě, kde jsem nebyl ani ve třetině, už mně bylo opravdu divně. Když to za Lipníkem nad Bečvou přešlo, začal jsem cítit výrazně namožená stehna hned nad koleny. Tento stav se už nezlepšil.

Po západu slunce jsme proběhli Olomoucí a vydali se vstříc noci a bouřkám. Ty nás zastihly hned v první vesnici. Díky třem borcům z Prostějova následujících 20 km uteklo doslova jako voda. Když za Vyškovem začalo svítat, přišlo na mě spaní a vůbec mně to neběželo, takže se omlouvám cyklistům, že jsem neměl moc náladu.

Když ráno taťkovi kvůli bahnu upadla přehazovačka na kole, nálada spadla ještě níže. K ukončení už moc nezbývalo. Naštěstí Brno bylo za rohem a s ním velké množství běžců a cyklistů, kteří dokázali náladu dokonale zlepšit. Protáhli mě celým Brnem a ještě pozvali na občerstvení.

Na tento úsek se přidal i taťka, aby nemusel sedět jen v autě. Do cíle už zbývalo kolem 80 km, takže jsem začínal tušit, že by to mohlo vyjít. Z Brna až do Ivančic to byla pěkná výheň. Naštěstí se u mě neustále někdo střídal, takže díky povídání jsem to teplo tolik nevnímal.

Za Ivančicemi se za námi přijel podívat bratr s přítelkyní a dovezli mamku, která zbývajících 50 km jela na kole. Když u Dukovan začalo zapadat slunce, vyskočil opět taťka z auta a běžel se mnou až do Třebíče. Čím blíže k Třebíči jsme byli, tím více mě bolely nohy a já musel častěji zastavovat, abych jim na chvíli ulevil.

Odhadovaný doběh ve večerních hodinách se protáhl do nočních hodin. GPS byla nastavená, že o půlnoci přestane zaznamenávat, takže můj doběh bohužel už nešel sledovat online. Před Třebíčí byla půlnoc a nikdo nevěděl, kde jsem, takže jsem opravdu nečekal, že někoho potkám.

Neuvěřitelně mě tedy překvapilo, když se ze tmy postupně vynořila moje kamarádka, a pak ještě další dvě ženy. Docela by mě zajímalo, jestli tuší, že mě jedna z nich kdysi učila matematiku na základní škole. A téměř před cílem ve městě se přidali další dva běžci, kteří už se mnou odpoledne běželi úsek k Dukovanům.

Náměstí jsme si společně dvaapůlkrát oběhli a v pondělí hodinu a pár minut po půlnoci jsme doběhli do cíle. Přesně 300 km za přesných 45 hodin. Následovalo vzájemné poděkování, fotky a odvoz domů.

Jen jsem nahrál závěrečnou fotku, osprchoval se a padl do postele. Okamžitě jsem usnul, takže jsem se vyhnul zimnicím a křečovým záchvatům, které běžně mívám. Před usnutím jsem se ještě zvážil a chyběla mi 4 kila, což je o 2 kila lepší, než když jsem běžel minulý měsíc ze Sněžky.

Tentokrát to ale byly pouze tekutiny, protože do třech dnů jsem byl na normálu. A to jsem pil víc než dostatečně. Za celý víkend jsem do sebe nalil celkem asi 40 l tekutin.

Druhý den ráno mě bolela hlava a měl jsem trochu problém chodit, proto jsem se musel pohybovat kolem zdí, o které jsem se opíral. Nohy sice bolely, ale tak nějak v normě, takže jsem jel na kole do města vyřídit pár věcí. Odpoledne jsem se zastavil na zahradě, kde jsem usnul. Úklid věcí, fotky i texty na mě čekaly na následující den.