Unikátní fotografie a vzpomínky připomínají srpen 1968 v Ostravě

Magazín PATRIOT přináší vzpomínky a fotografie členů facebookové skupiny Nezapomenutá Ostrava na srpen 1968 v ostravských ulicích.

Dne 21. 8. 1968 kolem druhé hodiny ranní byla Ostrava obsazena vojsky Varšavské smlouvy. Tuto skutečnost se Ostravané dozvěděli v ranních hodinách z Čs. rozhlasu. Vojska byla rozmístěna v ulicích a prostranstvích centra města a také došlo k narušení provozu městské hromadné dopravy.

"Velká část zaměstnanců průmyslových závodů, dolů, institucí ad. se zformovala v dlouhé průvody, které táhly centrem města a směřovaly k Nové radnici. Demonstranti nesli státní vlajky a transparenty žádající odchod okupačních vojsk, zpívala se státní hymna. Aby byl dav před Novou radnicí rozptýlen, použili sovětští vojáci dávek ze samopalu, tanky nebezpečně najížděly do lidí. Poté, co představitelé města dali osobní záruky za klid a pořádek ve městě, tanky z náměstí před Novou radnicí odtáhly. Toho dne dvakrát hrozilo vydání rozkazu k použití zbraní," popsal akci Archiv města Ostravy.

"V srpnu 1968 jsem již byla rok zaměstnaná v knihovně V centru naproti Elektry. Týden před srpnem 68 jsem byla s kamarádkou v Praze. Kamarádčini rodiče poslouchali asi Svobodnou Evropu. Volali nám, že musíme okamžitě přijet domů," vzpomíná Dana Gurecká.

"Vojáci RVHP měli společné cvičení v Polsku. Něco se dělo. Přiletěly jsme domů letadlem, let stál 90 korun. Rodiče nás chtěli mít doma. A asi za dva dny, v noci 21. srpna, nad námi létala celou noc těžká letadla."

Dana Gurecká dodnes bydlí pod letovou dráhou směřující na letiště Mošnov. "Potom nás vzbudil velký hukot od cesty z letiště, to už jely tanky, které přivezla ta letadla, do města. Někdy po půlnoci mě naši vzbudili, poslouchali jsme rozhlas z Prahy, že nás obsadila spojenecká vojska, protože bylo u nás velké nebezpečí kontrarevoluce! První, co mě napadlo, že začíná 3. světová válka," vzpomíná Dana Gurecká.

Ráno se oblékla celá do černého a brečela celou cestu do města. Tanky stály jeden za druhým po celé Ruské až k radnici v centru.

"Odpoledne jsem byla v té velké mele před novou radnicí. Nestřílelo se, tanky popojížděly, jedni řvali po druhých. Vyexponované nervy, lidé na obou stranách v afektu. Nepříjemný zážitek. Měla jsem 19. Nejhorší zážitek mého mládí. Nerada na to vzpomínám. Pak tady Rusové zůstali dlouhých 21 let."

"Fronty ruských tanků u vodárny v Hulvákách a v Ostravě u radnice si moc dobře pamatuji. Bylo mi šest let vůbec jsem nechápala, proč mamka s babičkou pláčou a děda s taťkou nadávají a jsou nervózní," vzpomíná Radomíra Pravečková.

"Bydlel jsem u radnice a měl jsem krásných 18 let. Nechápali jsme, co se vlastně stalo a všichni jsme protestovali. Našlo se pár pitomců, kteří okupaci schvalovali!" napsal Karel Varmuža.

Libor Durczak měl v srpnu 1968 necelých 11 let a byl se svými rodiči na dovolené nedaleko Rýmařova.

"V noci z 20. na 21. srpna se ozýval na hotelové chodbě hluk a maminka nás budila, že jsou tady vojáci. Taťka zareagoval slovy, že se jim něco zdálo, otočil se a spal dál. To už ale na chodbě plakaly ženy a slyšel jsem výkřiky: Pusťte si rádio!," vzpomíná Libor Durczak.

Ráno u snídaně sledoval s rodinou vysílání ČST, kde o všem dění informovala Kamila Moučková.

"Venku na hlavní silnici jsme viděli obrněné transportéry polské armády označené bílými pruhy. Maminka mě ještě upozorňovala, abych na ně nemával. V duchu jsem se zlobil, že přece vím, že to jsou okupanti!"

Doma v Ostravě zůstal starší bratr, kterého hlídala babička. "Protože jsme slyšeli, že mladí kluci v centru města si prý lehali před tanky, aby nemohly projet, tak jsme napsali pohlednici, ve které tatínek s maminkou bráchu varovali před neuváženými činy. Zajímavé bylo, že když jsme po několika dnech přijeli domů, tak byla na pohlednici adresa Ruská 129 škrtnutá a opravena na Dubčekovu 129. A skutečně na baráku byla nová modrobílá cedule s názvem Dubčekova tř."

Pochopitelně po několika měsících byla zpět cedule Ruská ul.

Bratr Libora Durczaka vzpomíná, že ráno 21. srpna se na křižovatce, kde bydleli (Ruská x Závodní) zastavil tank a zvedl hlaveň do oken v úrovni třetího patra. "Chudáci sousedé Odstrčilovi byli strachem bez sebe. Rusové si totiž spletli náš dům s Novým ředitelstvím VŽKG, které bylo o 200 metrů dál. Pak přijela motospojka a tank odjel před ředitelství."

V oknech ředitelství (a těch tam bylo docela hodně) byly vylepeny černobílé fotografie politiků: Svoboda, Dubček, Smrkovský, Černík. Taky bylo na okolních domech hodně nápisů. Ten u ředitelství zněl: "VÍTKOVICE STELL, RUSÁK BY VÁS CHTĚL".

Na ostatních domech: "Lenine vstávej, Brežněv se zbláznil!", "Dubčekovi slivovicu, Novotnému šibenicu", "Koldera a Bilaka pověsíme za pt....ka".

"Některé nápisy byly napsány malbytem. Ty šly dolů celkem dobře. Ale jiné byly napsány vápnem a ty odstranit nešly. Po několika měsících to pracovnice OPBH měly za úkol odstranit. Tak se to vyřešilo přetřením šedou barvou. Ale i po mnoha letech, když byl boční déšť, tak ty nápisy lezly ven jako tmavá silueta."