Proměny kraje
25/11/2018 Jan Smekal

Unikátní kniha O lidech v Beskydech má třetí pokračování

​Petr Andrle společně se svými hosty pokřtil v sobotu v Čeladné třetí díl publikace O lidech v Beskydech a o pozoruhodných památkách a přírodních zajímavostech.

S trochou nadsázky by se dalo říct, že každý, kdo má rád Beskydy, nechyběl v sobotu 24. listopadu vpodvečer ve Společensko-kongresové hale restaurace Golf v Prosper Golf Resortu v Čeladné.

Petr Andrle tady se svými hosty pokřtil třetí díl své publikace nazvané O lidech v Beskydech a o pozoruhodných památkách a přírodních zajímavostech. O kulturní doprovod se postarala cimbálová muzika Ondřejníček, lašskou hymnu zazpíval sám král Lachů Zdeňa Viluš I. Hosté, kteří knihu křtili, ji přáli hlavně spoustu spokojených čtenářů a jejímu autorovi dostatek elánu do další tvorby.

„Třetí díl na předchozí dva tituly nenavazuje dějově, ale výběrem textů ano. Všechny knihy jsou o významných lidech nebo o takových, o kterých si myslíme, že by měli být významní, byť se o nich nepíše v běžném tisku,“ uvedl Petr Andrle.

„Jsou to ale lidé, kteří za sebou zanechali určitou pečeť. Ať už tvorbou či činností. Jsou to lékaři, kronikáři, léčitelé, kněží a spousta dalších takových lidí, takže kniha odpovídá svému titulu, že je o lidech v Beskydech a o zajímavých přírodních památkách a o pozoruhodných maličkostech,“ pokračoval. „Tímto jsme už toto téma vyčerpali. Sice by se jistě ještě našlo něco, o čem by se dalo psát, ale už by to nebylo ono,“ dodal autor.

Mnoho hostů se ho v sobotu v Čeladné zeptalo, jestli vyjde ještě nějaká další kniha. „Jedné paní jsem říkal, že je to moje čtyřiaosmdesátá kniha a že bych to rád dotáhl do stovky. Spíše mě k tomu přesvědčuje to, že když si člověk dá nějaký takový cíl, musí hlavně ještě dál žít, nesmí marodit a podobně,“ zamyslel se.

A co dalo Petru Andrlemu největší práci na jeho nejnovějším titulu? „Tentokrát nebylo nejsložitější knihu napsat. Je to tak rok práce,“ řekl s tím, že jeho knihy tiskne René Daubner z Bruntálu. „Tiskárnu ale nemá zařízenou na vazbu V8, na tvrdé desky. Vždycky to tak dělal v kooperaci s nějakou firmou ze Zlínska,“ vysvětlil Andrle.

„Týden předtím, než měl vést knihy na svázání, se tiskárna na Zlínsku přihlásila do konkurzu. A to je konec, protože najít na konci roku tiskárnu, která vám sváže dva tisíce kusů knih, bylo něco nemyslitelného,“ upozornil.

René Daubner je však velký kamarád Petra Andrleho. „Nakonec poslal jednoho kolegu na Ukrajinu, aby tam koupil šičku. Když ji však přivezl tady a vtáhli ji do tiskárny, zjistili, že nefunguje tak, jak má. Během rekordně krátké doby se tak musel naučit spoustu věcí a dneska o půl čtvrté mi knížky přivezl. Dva týdny jsem kvůli tomu nespal, protože jsem si říkal, že na křtu budeme mít tři sta lidí a jen jednu knížku,“ popsal Andrle peripetie, kterými si kniha prošla.

„Ukázalo se tak, že ještě existují lidé, kteří jsou schopní udělat hodně pro to, aby se dobrá věc podařila,“ uzavřel.

Sdílejte článek