Filmové návraty
01/02/2019 Martin Jiroušek

V Kotrmelci, první komedii o hornících, mizí stará Ostrava

​Magazín PATRIOT připravil seriál, který přiblíží proslulé i ty méně známé filmy a seriály, které se natáčely v Ostravě a v Moravskoslezském kraji.

V roce 1961 debutoval jinak nepříliš známý režisér Václav Sklenář snímkem Kotrmelec z hornické Ostravy.

Horníci a komedie? To už tady bylo, jenže černobílý Kotrmelec dělí od populární barevné Party Hic více než desetiletí. Triviálně odlehčený film ukazuje horníky na úrovni hádavých capartů a neohrabaných bernardýnů, i tady totiž platí, že zvířata a děti jsou osvědčenou rekvizitou. Nechybí ani žonglér a cirkusový vrhač nožů.

Parta horníků pod vedením předáka Bohuše Kohuta (Rudolf Deyl ml.), touží založit Brigádu socialistické práce. Nebýt toho, že snímek z počátku uvolněné doby 60. let ke své škodě překypuje dobovými klišé, zaujme zajímavými hereckými výkony a především vzácnými záběry na již zmizelou Ostravu, stejně jako na její čerstvě vybudované části.

Film těží z konfrontace tří rozdílných prostředí, ve kterých se pohybuje hlavní hrdina, problémový horník Ondračka (Ladislav Trojan), který se vymlouvá, že za všechno může jeho pes bernardýn Bojínek.

Ocitáme se střídavě ve staré hornické kolonii, kde Ondračka bydlí, v práci, zřejmě na dole Hlubina, a v nově vybudovaném sídlišti v Ostravě-Porubě, kde bydlí jeho kamarádi.

Přestože se jedná o odlehčený žánr, jeho tvůrci vědí, jak sáhnout do svědomí socialistického občana. Pryč z rozpadajících se domků v kolonii, nastěhovat se do bytů s teplou vodou, což byl známý dobový luxus.

Z dnešního diváckého hlediska je dobré oddělit dobovou agitku, která, podobně jako Parta Hic, má hodně vratké kořeny a není ani pořádně scénáristicky uchopena. Jsou tady svědomití havíři a jeden kazisvět, kterého musí ostatní napravit.

Máme před sebou komunistické schůze, zpěv pionýrů, základání Brigády socialistické práce, to vše z dnešního pohledu vyznívá nechtěně sebeparodicky, i když kdo ví - třeba měli soudruzi skuutečně až tak velký smysl pro sebeironii?

Příběh začíná odvážným záběrem na muže s lehkou ruční kamerou. Z úst reportéra na šachtě se dozvídáme, že se v Ostravě natáčí televizní reportáž o potřebě zakládání Brigád socialistické práce. Jaký to skok, když ještě před rokem jsme tady měli v Rychlíku do Ostravy Lubora Tokoše natáčejícího na staveništi NHKG reportáž rozhlasovou. Kupředu levá! I ve zpravodajské technice.

„Co vy si myslíte, že je potřeba k založení Brigády socialistické práce?“ útočí na dělníky či dělnice zpravodajec. Slyšíme samé nesrozumitelné, absudní či úsměvné odpovědi. Třeba: „Důležité je vést záznam a hlášení.“ A hlavně: „Na začátku musí být parta!“ jak je přesvědčen soudruh Kohut opravující auto zrovna na náměstí E. Beneše.

Jaká to náhoda, je to právě Kohut, kdo nakonec partu málem pokazí. Další situace ve filmu už nemají s reportáži pranic společného, od dokumentarismu Sklenář rychle odskakuje k levné frašce.

Nejzajímavější sekvence Kotrmelce se odehrávají ve staré kolonii v centru Ostravy poblíž dnešního parkoviště, vedle stále nedostavěného polyfunkčního domu. Tady je nádherně vidět, jak působivé prostředí dříve vytvářely dnes již zmizelé starobylké kolonky v charakteristickém slohu.

Dělnická kolonie patří v roce Kotrmelce k přežitkům, a když dosluhuje, tak společně se starou hereckou gardou. Odnračkova dědu hraje slavný komik Eman Fiala.

Vidět legendárního herce z předválečné kinematografie coby svérázného dědka, co trhá pařezy v centru poválečné Ostravy pomoci střelného prachu, je neskutečná lahůdka. Zvláště, když mu za zády a za plotem jeho dvorku ční vysoká budova známého vítkovického kulturáku. Prostě z dnešního pohledu neuvěřitelná věc.

Z hornického prostředí zaujme několik záběrů z řetízkové šatny, jedna je ještě k vidění na Dole Michal. Konečně po desítkách let se na filmovém plátně objevuje i typická mužská nahota, horník se po šichtě musí svléct a jít nahý do sprchy.

Ondračku takto mlsně sledují dvě babky uklízečky. „Co se tak styděl?“ diví se jedna z nich. Vidíme jen jeho pozadí.

Na koupališti pak nechybí dámy v tehdejším módním hitu, ve dvoudílných plavkách. V menší roli tady vystupuje ještě nepříliš známý budoucí klasik české herecké školy Radek Brzobohatý.

Že je kolonie na spadnutí, o tom komunisté troubí v mnoha záběrech, zejména pak v uklízecí epizodě. Zato nová Poruba, slavná to sorela, kypí radostí a nadšením, také kamera ji dokáže zabrat impozantně - narozdíl od přikrčeného pohledu v kolonii, kdy je na výsost jasné, jak to má spočítané.

Raritou jsou i záběry na ostravské tramvaje, tehdy ještě s otevřenými dveřmi, kudy se naskakovalo nebo vyskakovalo i za jízdy.

Na pozadí uvidíme jedny z prvních záběrů na pověstné lanovky se zavěšenými vozíky uhlí na Slezské Ostravě. K vidění jsou i v Třech tunách prachu, ale tady vyniknou ještě více, protože jsou zabírány z vyššího místa, patrně někde od haldy Ema.

Tady má domek podnikový vrátný, kterého hraje ostravská herecká ikona Miroslav Holub. Na soudruhy je v práci jako pes a o volných chvilkách naopak diriguje svůj psí orchestr. „Hlas má, ale štěká jen když chce. Je naprosto skaženej, neukázněnej, individualista!" rozčiluje se v duchu parodie na dobovou realitu.

Opět se na plátně mihne další lokální patriot, legendární ochotník Adolf Král. Překvapivě, ke zklamání všech znalců filmové Ostravy, jen coby pouhopouhý řidič autobusu. Tato zcela marginální role dokumentuje smutný osud jeho jinak slibně nastrartované kariéry z doby Posledního výstřelu.

Také místní nářečí muselo ustoupit srozumitelnější obecné češtině. Kotmelec tak budí ve vystižení dobové Ostravy spíše rozpaky. Fenoménem je tady ale takzvaný Brusel, který ovládnul šatník některých hlavních postav, zejména pak byt svůdné tramvajačky Helenky Vlčové v podání pohledné, leč také málo známé Zdeny Grúberové.

Brusel, plavky, anebo punčochy se švem působí po těch tunách prachu jako zmrzlina v parném létě, konečně se na socialistickém plátně objevuje něco víc než pouhé formální polibky.

Mezi řádky v komedii Kotrmelec prosvítá tématika rodinného zázemí, podobně jako tomu už bylo v Třech tunách prachu. Mladík se uchází o dívku, o niž teprve dodatečně zjišťuje, že je rozvedená a s dítětem, což mu nejprve vadí, pak se ale dle scénáře přizpůsobí.

V prvém plánu jde ovšem o komedii a tak se divák může v oné dobové záplavě dramat, psychologických příběhů a budovatelských agitek cítit i značně osvěžen, protože odlehčený pohled na hornickou tématiku před Kotrmelcem rozhodně chyběl.

Autor je filmový kritik a historik

Sdílejte článek