Nejnovější zprávy: PLATO, unikátní galerii v bývalém hobbymarketu, čeká další rozvoj Neohrožený rys Bronislav přešel 30 km přes obce, silnice i železnice

Filmové návraty

Velkofilm Tanková brigáda aneb když se válčilo v ulicích Ostravy

​Magazín PATRIOT připravil seriál, který přiblíží proslulé i ty méně známé filmy a seriály, které se natáčely v Ostravě a v Moravskoslezském kraji.

Foto: Archiv Martina Jirouška

Přes tři tisíce statistů Československé lidové armády museli ubytovat v roce natáčení Tankové brigády v Ostravě. Městem a jeho okolím znovu, dekádu po skončení války, projely desítky tanků a byla nasazena unikátní bojová technika, jaká v dějnách naší, ale i světové kinematografie nemá obdoby.

V okolí Sýkorova mostu vybuchovala pyrotechnika, do vzduchu létaly desetimetrové gejzíry vody, ze střech padali statisté, kolem ASA rachotila těžká kavalérie.

Velkolepá podívaná, která dodneška dokáže strhnout, byla dílem nejenom prorežimního režiséra Ivo Tomana, ale také začínajícího režiséra a tehdy ještě dokumentaristy Františka Vláčila, který se v podstatě vracel do rodného kraje.

Doboví diváci přitom měli podlehnout více než pompézně aranžované bitevní pastvě pro oči mávání rudých šátků. Ještě dnes je z filmu cítit bizarně pokřivená sovětská a stalinská propaganda.

Tehdejší tisk se vyjádřil jasně: „Tanková brigáda je prvým filmovým dílem, které oslavilo hrdinné boje našich jednotek po boku Sovětské armády. A přestože jde o úplně novou thematickou oblast, v které náš film nemá žádné zkušenosti, vyšlo z rukou tvůrců tohoto filmu dílo dobré. Autoři zvolili formu široké historické fresky a tomuto záměru podřídili celkovou komposici díla. Mohli tak ukázat nejen hrdinství vojáků a jejich osudy, ale i celé politické pozadí bojů brigády, intriky londýnské vlády i boj Komunistické strany Československa za konečné vítězství nad fašismem na všech frontách. Vznikl tak film politicky úderný a umělecky přesvědčivý." (Filmový přehled 36/1955).

Politická údernost ve 21. století vyznívá sice směšně, ale v podstatě je klasickou ukázkou manipulace s davem, a tak to má v reklamní agitce ukázkově fungovat. Stačí se jenom podívat na úvodní záběry. Valící se oblaka černého dýmu dávají sama o sobě tušit výhružné gesto.

Kameraman Jan Čuřík patří k dalším vynikajícím tvůrcům české kameramanské školy a ne náhodou se podílel na prvních Vláčilových opusech. Stejně tak je možnost vidět dobovou hereckou elitu (Krejča, Vejražka, Sklenčka, Pántik, Růžek, Dítětová, Heverle atd). Ostravský Adolf Král bohužel ostrouhal, v úvodu se na chvilku mihne pouze jako řadový tankista.

Hned první věty komentáře jsou neméně pompézní. Dozvídáme se o tom, jak Sovětská armáda drtí ustupujícího nepřítele. Na celé šíři fronty, od Baltu až po Černé moře. Pompézní plenérové scény prvních pět minut nemají chybu, a dokáží strhnout i po více jak půl století od svého vzniku. Škoda, že netrvají déle, ale režie se k nim naštěstí opakovaně vrací.

Povinností jsou ideoologické proklamace, tedy vlastně reklama na aktuální režim, podobně jako dnes koukáme na reklamu o hamburgerech nebo cole, také tady se tankista ptá: „Ako to u nás bude vyzerat po vojne? Hovorí sa, že všetko u nás bude štátné, je to pravda?“

Otázka znárodnění hlodá i uvnitř ocelového pancíře. Všichni se přece těšíme na finále v Ostravě!

V 72. minutě filmu se dovídáme, že Moravská Ostrava je daleko ještě 83 km, naštěstí stačí sekunda, střih a jsme uvnitř. Vítá nás ostravské gestapo. Kolem Říšského mostu (dnešní Sýkorák) čile probíhají podminovací práce.

O tři minuty dále se do akce vydá i onen legendární Miloš či Emil Sýkora. V popředí sledujeme nácky a protože se díváme ze strany Slezské, v pozadí je vidět bývalou kavárnu Bellevue.

V dalším střihu vidíme v 50. letech, tedy v době vzniku filmu, ještě existující zahrádky na Zámostí, v pozadí se dokonce rýsuje silueta Nové radnice… V jiném záběru je ukázána zabarikádovaná cesta na Slezskou, stará budova Slezské radnice a přilehlé budovy.

U Sýkorů doma: „Zařizují vedení náloží tady do toho domku u řeky,“ vysvětluje Sýkora svému kumpánovi, snad otci (ale otec skutečného Emila Sýkory zemřel již v roce 1923), matka se obligátně vytratila. Pak přichází… a křičí: „Miloše nedám… Ty nejsi voják!“ Miloš odpovídá: „Nejsem, ale už je to půl roku, co mě přijali do strany.“

Snad se jedná o sklepní byt na Sadové ulici, kde se Miloš či vlastně Emil Sýkora u své matky skrýval.

K vidění jsou dokonce pověstné „Göring Werke“, jak se vítkovické ocelárny přejmenovaly za nacistické okupace. Efektní je střelbou poškozená budova pověstného ASA v centru a každého Ostravana potěší pohled na stojící tramvaj úzkokolejku, kdy dráha vedla ještě skrze most na Slezskou Ostravu.

V okolí Říšského mostu zatím zuří střelba mezi nacisty a spojenci. Dynamická režie pracuje s několika druhy záběrů z různých míst. Zaujmou zejména monumentální velké celky, které při promítání v kině působí skutečně impozantně.

Při pečlivém prozkoumání lze například vidět střelce padající ze střech, gejzíry fontán po výbuších v Ostravici v těsné blízkosti mostu, který se ale nachází až v pozadí v hloubce záběru.

Nechybí samozřejmě komunistická legenda - Sýkora v bahně náhodně postřelen, jak se napřahuje v posledním tažení s granátem v ruce, aby odpálil nálož pod vedením kabelů k podminovanému mostu. Bláto a zelená tráva vypadají zlověstně a připomenou skutečnost, že Tanková brigáda je patrně teprve druhým hraným filmem, který zachytil Ostravu v barvě.

Tank Jánošík i poslední zvolání: Kupředu, soudruzi! působí více než úsměvně, a překvapivě nezabral ani na dobovou kritiku, která Tomanovi vytýkala ideologickou nepřesvědčivost.

Tehdy udělali z londýnské vlády a komunistické opozice prvotřídní padouchy, dnes naopak můžeme obdivovat skvělou hereckou kreaci Martina Růžka v roli záškodnického kapitána. Apokalyptické scény na bitevním poli u Opavy nemají chybu.

Překvapí i vzácné záběry na staré Frýdlatské mosty s jámu Šalamoun.

Film je přitom plný historických nesrovnalostí, už jenom tím, že ve skutečnosti první tank vjel do Ostravy z druhé strany mostu, než je ukázáno. Přitom Miloš Sýkora s velkou pravděpodobností most nezachránil.

Mužskou část publika milující bitevní scény nepochybně zaujme nasazení autentické bojové techniky. V akci jsou například použity původní pušky MP44, tanky Panzer IV, StuG III.

Místy lze zahlédnout dokonce německý tank Panther, ale také pozoruhodné dobové uniformy, což má být ve válečné kinematografii unikát.

Autor je filmový kritik a historik

Fotogalerie

Foto dne