Nejnovější zprávy: Ohlédnutí za plnoletými Colours: Hvězdami byli i patrioti jako Buty, Kryštof nebo Mirai ​10 tipů, aneb co si nenechat ujít v létě ve Velkých Karlovicích

Sport

Vítkovické století: Z kroužku nadšenců vyrostl korunní princ ostravského fotbalu

Magazín PATRIOT připravil společně s MFK Vítkovice seriál „Vítkovické století“, který je součástí letošních oslav 100. výročí od založení vítkovického fotbalového klubu. Prostřednictvím článků a rozhovorů si připomeneme některé klubové úspěchy, velké zápasy a významné osobnosti.

Vítkovice na prahu úspěšných 80. let, ambiciózní druholigový tým porazil v poháru Spartu 4:0 (Foto: archiv MFK Vítkovice)

V dnešním prvním díle se nejprve vrátíme k samotným kořenům, které se datují do roku 1919, kdy fotbaloví nadšenci Jan Krejčí, Václav Fischer, Arne Kahánek a Eduard Slezák založili SK Slavoj Vítkovice.

Než o fotbalový klub, jak jej v současné době vnímáme, se jednalo spíše o kroužek fotbalových průkopníků, kteří si sami vybudovali hřiště v Kunčičkách, dresy zakoupili z úspor předsedy Krejčího a kopačky si každý hráč koupil za vlastní.

„Záhy se ukázalo, že udržet fotbalový klub při životě je věc nadmíru odvážná a vzhledem k životním podmínkám tehdejší doby i nadále neudržitelná,“ psal známý sportovní novinář Josef Mikoláš v publikaci vydané ke klubovým osmdesátinám.

Původní SK Slavoj sice svoji činnost brzy ukončil, ale vítkovický fotbal našel svého pokračovatele, kterým se již v roce 1922 stal Sportovně společenský klub (SSK) Vítkovice.

Tehdy vznikla de facto rodina vítkovických klubů, jejímž tahounem byl od počátků fotbal. Například atletika se přidala v roce 1924, tenis v roce 1925 a hokej v roce 1928.

Vítkovičtí fotbalisté v prvních letech nastupovali k zápasům v rámci Slezské fotbalové župy a na jednom z jejích turnajů v roce 1926 poprvé porazili celek SK Slezská Ostrava.

Traduje se, že pak ve třicátých letech měl vítkovický klub největší členskou základnu na Ostravsku. Bylo to možné díky tomu, že se již tenkrát věnoval výchově mladých hráčů dorosteneckého věku.

V době před druhou světovou válkou se ve Vítkovicích zrodilo dlouhodobé spojení (nejen) fotbalu s Vítkovickými železárnami, které se do názvu klubu dostaly v roce 1937.

Když se o rok později, konkrétně 19. srpna 1938, podařilo otevřít moderní stadion, který v obměněné podobně slouží dodnes, bylo zřejmé, že vítkovický fotbal, a sport celkově, bude mít nejvyšší ambice.

Do první československé ligy se fotbalisté chtěli prodrat už ve 40. letech, kdy patřili ke špičce Moravskoslezské divize. Za sto let nakonec mezi elitou odehráli 16 sezón, z nichž většina spadá do nejúspěšnější éry v 80. letech.

„Vítkovicím se svého času začalo říkat korunní princ, protože vždycky skončily na druhém nebo třetím místě, postup do nejvyšší soutěže jim často velmi těsně unikl,“ vybavuje si klubový kronikář, věrný fanoušek a pamětník Miloš Pazdyka.

Na mysli má zejména „věčné“ druholigové období mezi lety 1953 a 1981, během kterého vítkovický tým skončil mezi druholigovými soupeři pětkrát druhý a pětkrát třetí.

Největší úspěch přišel v sezóně 1985/1986, když TJ Vítkovice získaly jediný mistrovský titul a následně hrály velké evropské zápasy proti Paris St. Germain nebo FC Porto.

Po sportovním úpadku, který přišel v 90. letech a byl způsoben hlavně změněnou ekonomickou situací mateřské fabriky, fotbal ve Vítkovicích v roce 2011 dokonce zanikl.

Záhy byl ale obnoven a teď prožívá opět druholigové časy, což je vzhledem k letošnímu stému jubileu status důstojný a vcelku odpovídající historické pozici.

„Stoleté výročí je pro náš klub velkým milníkem. Vítkovicemi za tu dobu prošly tisícovky malých i velkých fotbalistů. Kromě toho, že jsme získali titul, jsme také vychovali reprezentanty či trápili špičková mužstva v pohárové Evropě,“ říká Roman Galač, člen představenstva MFK Vítkovice.

Fotbalový klub a jeho bohatou historii si příště představíme prostřednictvím příběhu Josefa Bicana, legendy českého i evropského fotbalu, která za Vítkovice hrávala v letech 1949 až 1951.

Foto dne