Z domu Horník ve středu Ostravy se stává centrum skvělé zábavy

Zábavní centrum Horník vyrostlo v centru Ostravy již před čtyřmi a půl lety ještě pod názvem X Laser game. Právě laser game bylo první aktivitou, kterou představili svým příznivcům.

Postupem času přibyla virtuální realita s názvem X Virtuality a s novou hrou Archery game už se rozhodli sjednotit značku pod název Zábavní centrum Horník.

„Dům se původně jmenoval Bachner, později Horník a my jsme chtěli zanechat připomínku na dům, který tady má svou historii a usilujeme o jeho celkovou rekonstrukci,“ přibližuje vznik názvu s odkazem na historii starého obchodního domu zakladatel centra Jan Sopuch.

K nápadu s otevřením Laser game se inspiroval v Brně, kde studoval a velkou arénu tam založil jeho bratr s přáteli. „Pomáhal jsem jim to tam stavět a začal se v tom orientovat. Několikrát jsem si tam zahrál a bylo to super,“ vzpomíná Sopuch.

Do Ostravy se pak dostal náhodou a v jedné chvíli se pak rozmýšlel mezi třemi variantami podnikání, kterému by se mohl věnovat. Ve hře byla možnost dělat instruktora jízdy na lyžích a snowboardu, prodej zimního vybavení a poslední založení laser game.

„Pro to jsem se také nakonec rozhodl a hodně mi právě pomohl brácha a kamarádi z Brna, kteří už měli zkušenosti,“ váží si pomoci okolí, jelikož se do podnikání vhrnul ve čtyřiadvaceti letech, když ještě studoval školu v Olomouci.

„Rozhodnutí to nebylo jednoduché, pronajmout si místo v Ostravě a zavázat se k placení nájmu velkého prostoru v centru města. Ostrava je navíc problematická v tom, že si tady lidé dlouho zvykají na nové věci. V Brně máte během prvního měsíce plno, tady je spíše pomalu rostoucí tendence,“ říká s tím, že v Ostravě lidem trvá třeba rok až dva, než si uvědomí, že nová věc může být dobrá a vyzkouší ji.

Sopuch vybudoval centrum vlastníma rukama za pomoci známých a přátel a zpočátku v něm trávil až 18 hodin denně. „Stal se ze mě tak trochu workoholik, na začátku jsem tady dělal sám, později s jedním kamarádem a jsem tady už 4 a půl roku v podstatě každý den,“ netají se svým pracovním vytížením.

Zábavní centrum má otevřeno každý den v roce vyjma dvou dní. Více lidí jej navštěvuje odpoledne a večer, ale i během dopoledne je potřeba být na místě, vyřizovat objednávky, provozní věci, reklamu, a další.

Právě na reklamě a referencích si majitel centra zakládá a od toho se odvíjí také jeho přístup. „Už v začátcích jsme nerozdávali letáky na kvantitu, ale třeba jen 20 kusů denně a s lidmi jsme se bavili, představovali jim naši aktivitu a z toho všechny skupiny do měsíce přišly. Lidi poznají, když člověk mluví o něčem, čemu věří, co zná a věnuje tomu svůj čas a energii,“ vysvětluje svůj přístup a klade důraz právě na přátelskou atmosféru.

„Lidi od nás odcházejí nabití emocemi, říkají o tom svým známým, označují se na facebooku a šíří o nás dobré reference, a to je ta největší síla,“ dodává.

Z laser game se postupem času stala zavedená hra a Sopuch, který nemá rád stereotyp, začal přemýšlet o dalším rozšíření.

„Když člověk sám něco vytvoří a vidí výsledek, tak se mu to strašně zalíbí. Mě baví něco vymýšlet, představit si to a pak zrealizovat do praxe. Spousta lidí něco vymyslí, ale nedotáhne do konce. Mě to naopak baví a jsem v tom, myslím, nejsilnější. I proto jsme se pustili do dalších aktivit,“ vypráví o impulsu k vytvoření dalších možností zábavy.

Nejdříve se tedy centrum rozrostlo o virtuální realitu, o které už delší dobu přemýšleli, a které se dostávalo stále větší obliby. „Je to drahá technologie a také obsluha je daleko složitější, ale ten zážitek za to stojí. Lidé nečekají, že může být něco tak důvěryhodné, že si jen nasadí brýle a najednou nepoznají rozdíl mezi skutečností a virtuální realitou,“ nastiňuje podstatu aktivity, která podle něj funguje jako výborný relax a útěk od starostí všedního dne.

Teprve před měsícem přibyla do repertoáru Archery game, ve které se hraje s lukem a šípy s měkkou koncovkou a na výběr je z několika módů hry. „Hráči nestřílejí na terč, ale navzájem proti sobě, což je pocit k nezaplacení, když sami zrovna třeba nemůžete nabít. V dalších verzích si to pak můžete zahrát jako týmovou strategickou hru,“ představuje Sopuch.

Ve všech případech je pak prostor pro vývoj a rozvoj těchto her. Plánu do budoucna však má mladý podnikatel stále mnoho.

„Chystáme akce pro školy, které budou mít také vzdělávací složku, pořádáme turnaje pro školy i veřejnost, s virtuální realitou chceme navštívit domov důchodců a další. Chceme zkrátka dělat nejmodernější zábavu v historickém domě a v tom, co děláme, hledáme vyšší smysl a přesah,“ uzavírá Sopuch.

Martina Kotulová