Záhady, upíři i ufoni. V šenovském muzeu je k vidění sbírka záhadologa Vašíčka

​Spisovatel, scenárista, cestovatel a záhadolog Arnošt Vašíček miluje nevysvětlená a nevysvětlitelná tajemství. Nashromáždil spoustu předmětů a artefaktů, které o nich fanouškům záhad nabízejí takřka kompletní obrázek. A v jeho sbírce nemůže chybět ani výrazná česká stopa, vždyť i v našich zemích je záhad, mýtů a legend nepočítaně.

Když byl malý kluk, hltal Dänikena a Součka. Dnes hltají čtenáři jeho knihy a diváci seriály podle jeho námětů jako jsou Strážce duší, Ďáblova lest či Ztracená brána.

Společnost FOTO: Ostrava se bavila masopustem. Tentokrát s hornickou tradicí 14/02/2024

Přestože stálá sbírka populárního ostravského záhadologa nazvaná Tajuplný svět sídlí v sezoně už sedm let na zámku v jihomoravských Valticích, před třemi lety vytvořil také putovní výstavu Fantastické záhady, která v různých obměnách putuje Českou republikou. V současnosti je ji možno vidět, poprvé v zimním období, také ve Vašíčkově rodném Šenově ve dvou patrech Šenovského muzea. Od ledna sem přitahuje návštěvníky z širokého okolí.

Protáhlé lebky i nepolapitelná švédská lochneska

„Některé exponáty jsou originální, získal jsem je za ty desítky let na svých cestách od různých kmenů, například různé masky, fetiše nebo sošky. Jiné jsou replikami slavných nevysvětlitelných nálezů,“ říká Arnošt Vašíček.

A tak je možné vidět v Šenově protáhlé lebky, které inspirovaly čtvrtý film o archeologovi Indiana Jonesovi, kostry divných tvorů, odlitek stopy yettiho, masky démonů nebo hlavu mimozemšťana.

„V Šenově jsem vystavil prakticky vše, co jsem kdy různě zkoumal, nebo mne zajímalo. Od kryptozoologie, což je pátrání po neznámých druzích zvířat, o kterých vyprávějí domorodci nebo jiných živočišných fenoménech, přežívajících na odlehlých místech naší planety, až po různá svědectví o mimozemšťanech,“ provází Arnošt Vašíček svou sbírkou plnou příšer, zvláštních bytostí a tajemných předmětů.

A dodává, že vůbec první výpravou mladého záhadologa byla před lety cesta do Švédska k jezeru Storsjön, kde v posledních dvou set letech lidé mnohokrát pozorovali švédskou „lochnesku“. „Dokonce v jednu dobu švédský král nařídil polapení této jezerní obludy přezdívané Storsjöodjuret. Což se zatím nepodařilo, protože velká část okolí tohoto jezera je lidmi neobývaná,“ říká Arnošt Vašíček.

Trpaslíci nalezení v Peru mají šest prstů

Mezi exponáty, na které je zvlášť pyšný, je zdokumentování nálezu trpasličího tvora z Peru. „Byl jsem první, kdo jeho mumii natočil. A musel to být šok i pro dělníky, odkrývající přes tisíc roků starou mochickou hrobku na severním pobřeží Peru, když pohlédli do očí podivné trpasličí bytosti. Vypadalo to, že zemřela teprve včera. Její tělo neneslo sebemenší známky rozkladu,“ říká Arnošt Vašíček.

Musel to být podle něho vladařský hrob civilizace Mochiců. Bytost seděla částečně ponořená do jakési nádoby, umístěné na kamenném piedestalu, jako kdyby jí měla být prokazována zvláštní úcta a čest. Původ mumie se však vědcům nepodařilo odhalit. Sám Arnošt Vašíček se domnívá, že jde o jednoho z Menehune, kteří v tisících obývali Havajské ostrovy. Plachetnice Mochiců zde několikrát přistály a některá z nich zřejmě přivezla tohoto trpasličího tvora do Peru.

Sever Peru obývali v době od 1. do 8. století civilizace Mochiců. „Našly se od nich stovky důsledně realisticky ztvárněných sošek, malby na keramických nádobách a reliéfy na stěnách svatyní. Některé se ale vymykají realitě. Jsou to sošky trpasličích vousatých mužů. Přitom, jak známo, Indiánům vousy nerostou. Navíc i ruce a nohy těchto trpaslíků mají po šesti prstech,“ upozorňuje záhadolog, který sám absolvoval tři námořní expedice, odkud si přivezl řadu exponátů zpodobňující tajemné a legendární mořské tvory. Třeba křížence člověka a krokodýla.

Brněnská loutka z mamutoviny a opičí lidé

Legendy o pravěkých dracích a příšerách, z nichž podle domorodců někteří stále žijí, ho fascinují. Baví ho nalézat je i v našich zemích. „Tohle je třeba brněnský šaman. Je to pohyblivá loutka vyřezaná z mamutoviny. Možná sloužila k lapání duch nebo nemocí. Je to vůbec nejstarší známá loutka na světě. Originál se stejně jako Věstonická Venuše bývá vystavován jen výjimečně,“ říká záhadolog.

Přecházíme k dalším exponátům. Jsou tu zástupci všelijakých divných i divých lidí. Třeba na obelisku asyrského panovníka Salmanassara III. rozeznáváme živočichy s tělem Iva a lidskou hlavou a dlaněmi. Vojáci je však drží na krátkém řetězu. Museli tedy být, možná sice výjimečnou, ale přece jen reálnou součástí života tehdejší doby.

Je tu také opičí muž, který patří k nejtajemnějším obyvatelům Země, a lidé ho spatřují v mnoha zemích. Svým vzhledem se podobá člověku, ale řadí se spíše mezi lidoopy. Jeho domovem nejsou jen Himaláje a nevlídné končiny dalekého severu. Často je pozorován i jinde, důkazy o opičích lidech najdeme v Evropě a dokonce i u nás.

Výstava také ukazuje dva exponáty, které patří mezi nejzáhadnější předměty z doby starého Říma, ač na území Itálie nikdy nenašly. Přesto se jich asi 400 našlo v různých zemích Evropy. „Je to přitom římské a jsou to dvanáctistěny. Každá strana má otvor s různým průměrem, otvory jsou ale přitom protilehlé. Na každé líci je připevněn knoflík nebo kulička. K čemu sloužily, však není jasné. Byl to talisman, magická pomůcka třeba k věštění, měřicí přístroj nebo hrací kostka?“ krčí rameny záhadolog.

Kozí upír řádil v devadesátých letech v Mexiku

Jsou tu nebezpeční netvoři, na které upozorňovala stará čínská Kniha hor a moří už ve třetím století před naším letopočtem. Varuje, že ve vnitrozemských horách žijí lidé převtělení do zvířat a tvorové podivně zkřížení. Spolehlivou ochranu poskytuje zapálený bambus, který praskajícími plameny nestvůrám nahání strach a udržují je v bezpečné vzdálenosti.

Dovídáme se třeba také, že ve Spojených státech amerických dva prospektoři objevili v roce 1932 v jeskyni na svazích Pedro Mountains ve Wyomingu vysušenou postavičku. Rentgenový snímek dokázal, že kostra je plně vyvinutá a v žaludku tvora se nacházelo syrové maso. Bytost lidského vzhledu měřila na výšku maximálně 35 centimetrů a měla velmi krátké nohy. Zemřela násilně ve svých asi pětašedesáti letech. Podoba mumie prý odpovídá takzvaným Nimerigar - malým lidem, jedlíkům, o nichž vypráví legendy indiánského kmene Šošonů.

Jsou tu tajemná krvavá monstra Chupacabras, jejichž výskyt byl hlášen především z Portorika, Mexika, USA a některých států Střední a Jižní Ameriky. Je tu i takzvaný „kozí“ upír. V roce 1996 se ho obávali obyvatelé severomexického státu Sinaloa. Záhadné krvežíznivé monstrum za sebou zanechávalo stovky mrtvých koz, ovcí a krocanů. Zvířatům prokouslo hrdlo, ale těla zůstala netknuta. Kdo tuto zkázu způsobil, se nikdy nepodařilo odhalit.

Ostatně upíři a vlkodlaci tu rovněž nechybí. „Zajímavé je, že v 15. a 16. století byla v Evropě doslova epidemie těchto děsivých tvorů. Jeden italský vědec nedávno prošel spousty tehdejších soudních případů a zjistil, že na tom musí něco být. Ne že by existovali opravdoví vlkodlaci, ale možná to byla tehdy nějaká choroba, při níž lidé bažili po krvi nebo byli extrémně agresivní. A zřejmě to bylo i nakažlivé, a z toho vzniklo, že když vás upír kousne, tak se také stanete upírem,“ směje se.

Záhada z Landeku a sídlo předcházející založení Ostravy

Samozřejmě nechybí záhady od nás, z České republiky, ba přímo z Moravskoslezského kraje. Například archeologický průzkum ostravského kopce Landek odkryl velkou záhadu. Ve vrstvách z období před 23 000 lety našli archeologové dvě tajemné rudě zbarvené plochy o rozměrech 170 krát 120 centimetrů. V jejích hranicích se kupilo neobvyklé množství kamenných artefaktů. Kosterní zbytky se nenašly. Některá primitivní etnika potírají těla a kostry zesnulých červenou barvou. Symbol krve má zajistit obživnutí, popřípadě znovuzrození. Jinde červená barva slouží k zahnání zlých duchů. Co z toho platí pro Landek?

Landecká Venuše, drobná figurka ženy vyřezaná z krevele, se svým štíhlým, až kubistickým tvarem se zcela odlišuje od běžných paleolitických venuší s plnými a oblými křivkami.

Na mapě kartografa Klaudia Ptolemaia z druhého století zase badatelé a historikové našli lokalitu nazvanou Arsónion. Podle propočtu některých badatelů se Arsónion nacházel na území pozdější Ostravy, někde v oblasti Svinova. To by ovšem podle Arnošta Vašíčka znamenalo, že rodný list Ostravy byl vypsán o více než tisíce let dříve, než se doposud soudilo.

„Ví se, že jantar z Polska se vozil až do Egypta už v dobách Tutanchamona. Ostravský muzejník David Majer se již dlouho zabývá historii jantarové stezky a přitom narazil i na překvapivou zmínku o sídle na Odře. Natočili jsme o tom spolu dokument pro cyklus Moravskoslezská mysteria. Kdyby se pravdivost informace potvrdila, byla by Ostrava mnohem starší než Praha,“ usmívá se záhadolog.

Soví král ze Sovince nebo elixír života z Kravař

Arnošt Vašíček zařadil do své putovní výstavy i moravskoslezská mysteria. Mezi ně patří třeba soví král, který žil podle legendy poblíž hradu Sovinec. Nebo legendu o elixíru života o vlastníku zámku v Kravařích, proslulém alchymistovi Michalu Sendivoji, který zázračně uzdravil umírajícího syna bohatého měšťana z Těšína a později prý úspěšně proměnil olovo ve zlato.

V Beskydech stojí zase takzvaný Čertův stůl, což je unikátní dolmen. Tvoří ho přes šest tun těžká kamenná deska, ležící na dvou pravidelných kamenných podstavcích. Vědci se nedokážou shodnout, zda jde o dílo přírody, nebo lidských rukou. Bylo to kultovní místo sloužící k uctívání nějakého božstva či dokonce samotného ďábla, jak naznačuje název?

Arnošt Vašíček si dělá ze své práce občas legraci a říká, že v jeho dětství moc knížek o záhadách nevycházelo, a tak si jich musel pár sám napsat. „Kupoval jsem ale jako kluk takové knížky v Polském kulturním centru v Praze, protože díky polské televizi jsme všichni v Ostravě uměli polsky a oni vydávali i zahraniční autory,“ vzpomíná Arnošt Vašíček.

UFO nad Tibetem se podařilo vyfotografovat

Část výstavy se také věnuje fenoménu UFO. Existenci mimozemšťanů připustil dokonce i Vatikán. Na skalním útvaru v Tassilii na území dnešního Alžírska se nachází velmi neobvyklá prehistorická kresba šest metrů vysoké postavy s hlavou v jakési kukle a tělem zahaleným v řasnatém šatu, připomínající oděv kosmonauta. Není jasné, proč bytost je jako jediná oblečená, zatímco domorodci jsou vesměs nazí. Z jakého důvodu je namalována bílou barvou, zatímco místní obyvatelé byli černí?

Je tu rytina stará čtyři a půl tisíce let, na níž poznáte vrtulník nebo rytiny s božím plavidlem, které vypadá jako moderní raketa. V prastarých rytinách lze najít brýle nebo roboti. Samozřejmě prodloužené lebky, kterými se některé královské rody chtěly podobat bohům z kosmu.

Nebo UFO nad Tibetem. Belgický jezuita Albert d'Orville spolu s Rakušanem Grueberem Jako první Evropané dorazili v roce 1661 do Lhasy. Jednoho dne pozorovali na obloze velké plavidlo.

„Když se ta věc přiblížila, viděl jsem, že má tvar dvojitého čínského klobouku - stále se otáčela a pohybovala se neslyšně kupředu, jakoby nesena na neviditelných perutích větru. Láma z nedalekého kláštera vysvětlil, že jde o bytosti z jiných světů, které již od nepaměti brázdí oceány vesmíru a prvním lidem přinesli duchovní osvícení. V době druhé světové války se jedno z těchto plavidel dokonce podařilo vyfotografovat,“ vypráví záhadolog.

Možná mimozemšťané vůbec poprvé navštívili před miliony let Česko

Sám Arnošt Vašíček nepochybuje, že mimozemšťané u nás byli. „Těch podivných stop je opravdu spousta, ale oproti Erichu von Dänikenovi, za nimi nevidím vždy a jen mimozemšťany. Musíme připustit, že na Zemi existovaly vyspělé lidské civilizace, o kterých dnes nic nevíme,“ říká záhadolog.

Ale dodává, že pokud mimozemšťané na Zemi přistáli, bylo by možná české území první, které by navštívili. Ve školním muzeu Báňské akademie v německém Freibergu je totiž uložena unikátní uhelná lebka, o níž se traduje, že byla vykutána počátkem 18. století v některém z dolů na severu Čech.

„Pochází z Duchcova. Profesor Otto Stutzer ji v roce 1923 identifikoval jako pravou zkamenělinu. Byl to představitel nám dosud neznámé lidské rasy, který brázdil povrch naší planety před desítkami miliónů roků? Nebo jde možná o důkaz přítomnosti mimozemské civilizace, která před vznikem uhelných vrstev zavítala na Zemi? Protože ta lebka by musela být stará přes dvacet milionů let. Nakonec řekli, že je to nesmysl, že v té lebce není žádná kost. Jenomže v kostech dinosaurů už také nejsou žádné kosti. Jsou zkamenělé,“ upozorňuje Arnošt Vašíček.

Mražený mimozemšťan. Neklepat, nerušit, nehlučet!

Na některé repliky podivných objevů čeká záhadolog i několik let. Jsou často velmi věrné a dosahují muzejních kvalit. A právě k tomu přidává historku o replice mimozemšťana, kterou má jeho sezónní stálá expozice ve Valticích.

„Mám tam velkou repliku mimozemšťana. Vyráběla ji jedna firma, která dělá pro filmaře. Poslali tu repliku lodí v dřevěné bedně. A najednou mi volala nějaká paní z kanceláře z Prahy, kam tu repliku umístili, než si pro ni přijede od nás auto. Byla úplně vyplašená a ptala se mne, jestli toho mimozemšťana nemůže probrat k životu třeba varná konvice nebo zvonění mobilu! Lidé z té firmy si totiž udělali legraci a poslali tu věrně vypadající bytost i s varovnými nápisy na obalu: Mimozemšťan v hibernaci. Neklepat, nerušit, nehlučet. Možnost ožití,“ směje se Arnošt Vašíček.

Budou jednou nové civilizace uctívat DVD Haliny Pawlowské?

K mnoha překvapivým a pro nás nevysvětlitelným záhadám má populární záhadolog vlastní, někdy veselé teorie. „Veškerý kosmický výzkum a evropské rakety startují z území Francouzské Guyany v Jižní Americe. Ta je pokrytá tropický pralesem s velmi řídkým osídlením. Dodnes zde žijí velmi primitivní kmeny. Může se stát, že naše civilizace najednou skončí, protože my ve městech budeme třeba bez elektřiny vyřízení. Ale oni v tom pralese přežijí. A jednou staří domorodci z toho kmene budou mladým vyprávět, že nedaleko od nich létala k nebesům záhadná plavidla, ze kterých šlehaly plameny,“ usmívá se.

„Nebo až skončíme, tak nějaká další nová pozemská civilizace, co nebude vědět nic o naší dnešní technice, najde DVD Haliny Pawlowské Banánové rybičky s její fotkou na obale. A budou přemítat: Je to bohyně rybolovu? Je to nějaký amulet na krk, když to má uprostřed dírku? Nebo kosmetická pomůcka na holení nebo zrcátko na vytrhávání vousů. Nebo si tou blýskavou věcí lidé posílali signály. A budou to DVD uctívat jako kult,“ směje se Arnošt Vašíček.

Mozek Einsteina byl menší než běžný lidský mozek

Na výstavě Fantastické záhady Arnošta Vašíčka si přijdou na své především početní fanoušci všech možných záhad a někteří na ní možná objeví i nějaké nové. Bavit však bude určitě hloubavé děti. Vždyť třeba jeden z nejchytřejších lidí v historii a stvořitel teorie relativity Albert Einstein je pro některé vědce stále záhadou.

„Mozek Alberta Einsteina byl totiž menší než běžné lidské mozky, jak se ukázalo po jeho smrti. Avšak teprve nedávno vědci zjistili, že jeho dodnes uchovaný mozek je sice malý, ale výjimečně zbytnělý v horní části, kde podle současné vědy sídlí centra abstraktního uvažování, matematických schopností. Einstein měl prý až o šedesát procent větší tuto část mozku, než bývá zvykem,“ upozorňuje Arnošt Vašíček.

Výstavu plnou záhad, upírů, pravěkých monster a neuvěřitelných bytostí lze vidět v Šenovském muzeu v šenovské knihovně až do 29. února.

Foto: Petr Broulík