Kultura
14/09/2017 Jaroslav Baďura

Zlata Holušová ke kritice Colours: Na vrcholu holt někdy fouká

Letošní ročník festival Colours of Ostrava byl podle odborníků i laiků asi nejbombastičtější, největší v dosavadní historii. Podle mnohých byl i nejkritizovanější.

Magazín PATRIOT si do dalšího dílu seriálu rozhovorů se zajímavými osobnostmi do ostravské restaurace Bernie’s na Stodolní ulici pozval ředitelku festivalu Colours of Ostrava Zlatu Hološovou.

Řekněte mi, jak dál? Máte v hlavě jasno, kam festival po letošním ročníku plném hvězd i diváků budete posouvat?
Ne. Já mám většinou jasno, kam dál, v posledním dnu Coloursů. Letos ne, letos to bude chtít víc se zamyslet. Protože je to pomyslný Rubikon a zcela určitě hlavní úkol bude stabilizovat to, co je, hledat
spíše detaily, jak je dotvořit po všech stránkách, pro lidi lepší.

Zdá se mi to, nebo byl letošní festival nejkritizovanější v historii Colours? Cítila jste ten tlak?
To nevím, to se těžko dá říct. Když už jste na pomyslném vrcholu, na trůnu, tak na něj holt fouká. To je, si myslím, naše současná realita, festival v takových rozměrech a v takové šířce v České republice nikdy nebyl a není samozřejmě snadné to celé zvládnout v takovém obrovském rozsahu, jak my to děláme. Máme Festival v ulicích, kterým začínáme a který byl podle mě letos výjimečný, pak pokračujeme Cross Roads – mezinárodní konferencí o hudbě, pro hudbu a právě pro mladé začínající muzikanty, kterým se
věnovaly špičky v oboru z celého světa, manažeři, ředitelé jiných festivalů, nebo novináři. To je taková neviditelná práce pro veřejnost, ale ta přináší také velké ovoce, protože díky Cross Road se dostávají kapely také do zahraničí. Konkrétně teď na Cross Road se například podařilo dojednat velký výjezd českých kapel do Koreje. A jsou to věci, ze kterých máme my velkou radost, a následně pak máme od těchto zahraničních účastníků zpětné vazby, které jsou v letošním ročníku prostě fantastické. Protože samozřejmě v evropském kontextu víc vynikne síla Colours a na základě těchto odborníků máme zpětnou vazbu, která je pro nás velmi důležitá a výjimečná. Samozřejmě že když je něco příliš velké, tak se do toho dobře strefuje. Když lidi nevidí ty věci, které jsou ojedinělé a výjimečné, a najednou se stane módou kritizovat. Já bych řekla, že to je taková spíše specifická česká reakce.

Takže podle vás ty kritické hlasy letos nebyly výjimečné. Nemáte pocit, že by se více lidí do Colours strefovalo?
Na začátku byl jeden obtížný moment, kdy brány, kterých bylo 25 – což je samo o sobě obrovské číslo – nezvládaly to, že český fanoušek ještě není zvyklý přijít včas na koncerty, na které chce. Když vám naráz v jednu chvíli přijde 30 tisíc lidí, tak je to opravdu velmi obtížné zvládnout.

Já jsem na sociálních sítích četl vaše vyjádření, že jste otevřeli ty nejvytíženější brány, ale že jste to prý měli otevřít o půl hodiny dřív. Zaslechl jsem i názor, že jste to museli udělat. Že kdybyste to neudělali, tak se ten dav vtlačí dovnitř. Je to pravda?
To ne, to určitě ne. Ono to bylo pod kontrolou. A jsou samozřejmě i názory, že jsme to neměli udělat, protože ono už šlo o poslední část celého problému. To, bych řekla, byl jediný prvek, za který pochopíme, že lidé nebyli spokojení. Ale my uděláme svá opatření a budeme se snažit eliminovat tento problém, ale také lidi by měli vzít svůj díl na sebe a chodit podstatně dřív.

Část výtek se týkala toalet. Vy jste cestovatelka po festivalech, takže celkem obratně tyto výtky na Facebooku komentujete. Jak je to tedy jinde s toaletami?
Víte, to je absolutně nejabsurdnější. Protože Colours má 500 toalet, což rozhodně není málo, má samozřejmě vnitřní i vnější. Je jich tam spoustu. Je to zase o tom, že lidi neví, jak to chodí jinde, nemají
to srovnání a neví, že je to pořád open-air, který přirozeně má své věci. Rozhodně to jinde ve světě na jiném festivalu není lepší. Všude se chvilku na záchody čeká. Všude jsou místa, kde to je bezproblémové. Pak jsou zase zóny, kde ten problém je. Vy ty toalety nemůžete postavit jak na letišti. Vy je musíte postavit tak, aby byla schopna jezdit auta, která je vyprazdňují, aby to šlo neustále udržovat. A myslím si, že se nestalo, aby toalety byly přeplněné, že by nebyly dobře udržované. To, že v některých místech lidé museli čekat, to je úplně normální a s tím se asi nic moc lépe udělat nedá. 500 toalet je opravdu velké číslo.

Zaujala mě ještě jedna výtka. A to údajný nedostatek laviček.
To je zcela absurdní námitka. To může říct jen člověk, který v životě na žádném festivalu nebyl. Protože v Glastonbury nenajdete lavičku, na Primaveře taky nenajdete vůbec žádné místo na posezení, ani pivní stany s těmi sety. Protože na ty už prostě není místo. Koupíte si pivo a pořád stojíte, pořád a všude. To, co naši zahraniční účastníci oceňovali, byl tak pohodlný areál, který se jen tak ve světě nenajde. To jsou už opravdu legrace. Lavičky tam skutečně stavět nemůžeme a myslím si, že míst k sezení je tam v podstatě dost. Ale je to ukázka toho, že na Colours chodí širokospektrální publikum, od těch nejmenších až po ty nejstarší, lidi opravdu nemají to srovnání a zdá se jim to méně komfortní, ale stačilo by, kdyby vyjeli na jakýkoli festival nebo velký koncert ven, tak by zažili to samé, a jsou věci, které prostě nejdou udělat.

Jak dnes hodnotíte své rozhodnutí nepřiznávat, nebo nezveřejňovat počet návštěvníků? Není to alibismus? Ochrana před tím, kdyby vám někdo řekl, že jste to přehnali?
Podívejte se, loni byste mi řekl, jestli to není alibismus, že neříkáme čísla, kvůli tomu počasí byste měli určitě míň lidí. A ve chvíli, kdy bychom skutečný počet řekli, tak by někdo řekl, že si vymýšlíme. Není to kritérium toho festivalu. Ale většina novinářů to jako kritérium má. Mně připadá, že toto kritérium není adekvátní kvalitě festivalu a jeho programu.

Nebudete na tom nic měnit?
Ne, určitě na tom nebudu nic měnit.

A budete do budoucna měnit kapacitu areálu?
Ne. V dané chvíli ne, v dané chvíli chceme stabilizovat situaci, ve které festival nyní je – v situaci největšího československého (když to tak pojmu) festivalu, který nyní vůbec je – a eliminovat, co jsme schopni. To znamená třeba přeorganizovat ty vstupní brány apod. Rozhodně se moc toalet přidávat nedá.

Pokud se tedy areál v příštím roce nezvětší, budete dovnitř pouštět stejný počet lidí jako letos?
To vám nemůžu říct. My jsme teď na začátku analýzy letošního ročníku. Ale určitě ho příštím roce zvětšovat nebudeme.

Poslední a možná taková nejviditelnější výtka /díky akci některých aktivistů/ byla – velcí sponzoři. Jak tuto situaci vnímáte či cítíte?
Já cítím problém spíš v tom, že pár křiklounů – opravdu spíše pár – dokáže zmobilizovat novinářskou obec do takové nenávistné atmosféry. To spíš cítím jako problém. Zase nevidí a neocení tu kvalitu, kam se festival posunul v programu, v Meltingpotu, v tom všem, co děláme a co nemá obdoby ani nikde ve světě – s podobně širokým záběrem, jako máme my. Samozřejmě i tohle je směšné. Nikde na světě neexistuje festival, který by neměl partnery. A reakce na to, že partnery jsou největší firmy, které tady jsou, jsou absurdní. Jsem zvědavá, co by lidi dělali, kdyby ArcelorMittal zavřel brány a zůstalo dva až tři tisíce lidí na dlažbě, co by asi říkali. Stejně tak mi přijde absurdní je hnát do pozice proti nim, protože oni pomáhají kultuře na severní Moravě. Takže je to spíše smutné. Výtky z absolutní neznalosti toho, co festival potřebuje. A nevím, co by kritice říkali, kdybychom neměli žádné partnery a vstupenka stála 10 tisíc.

Jaký je váš postoj k politikům na festivalu? Někteří měli poblíž své kampaně, jiní se jen procházeli a fotili
s návštěvníky…
To je jejich soukromá věc, jestli přijdou na festival. Stejně tak je to jejich věc, jestli si rozloží stánek za hranice festivalu, kde my nemáme žádnou moc. My s tím nic dělat nemůžeme. Jestliže jsou tam jako
soukromé osoby, tak my s tím nic nezmůžeme, ani žádná jiná organizace. Samozřejmě, teď před volbami je to více viditelné. Ale politici na Colours – čistě z osobního zájmu – jezdili vždycky a nevidím důvod, proč z toho teď dělat nějakou velkou událost.

Je něco, o čem už víte, že v příštím roce uděláte jinak?
Pracovat více se vstupem do areálu, to určitě.

Co je tedy kritérium úspěšnosti, když to podle vás není počet lidí?
Určitě to je nárůst znalých zahraničních návštěvníků, kteří pak objevují Ostravu, tento region. Dále to je určitě obrovský ekonomický bonus pro region jako takový, vyprodané všechny hotely, prodej v nákupních centrech jako o Vánocích. Další přínos je určitě otevírání příležitostí pro mladé, protože během Colours zaměstnáváme tisíce lidí. Je to obrovská vzpruha, která region zvedá, což je podle mě větší měřítko. Pak samozřejmě také spokojenost lidí, kteří si festival užijí.

Jak se dá změřit spokojenost lidí?
Nedá se změřit. Stačí na tom festivalu být a vnímat ty lidi. Na festivalu vnímáte spíše zážitky lidí, to, co je obohatí, to, co vám sdělí, a to opravdu nejsou urážky nebo nadávky.

Kdo byl podle vás hvězdou letošních Colours?
To se nedá vůbec říct. Pro každého je to úplně někdo jiný.

A pro vás osobně?
Pro mě osobně asi Faada Freddy. A Justice.

Odborníci také říkali, že obsazení bylo hvězdné. Dá se podle vás ještě vygradovat v příštích letech? Pozvat ještě větší hvězdy?
To je těžko říct. Pro někoho je hvězda ten, kdo je pro Colours dostupný, pro někoho to je Coldplay, kteří v životě na Colours hrát nebudou.

Jak to?
Protože jsou nezaplatitelní v rámci ČR téměř kýmkoliv. Je to věc názoru. Musíme jim vždy být schopni zaplatit, ta hvězda musí být v možnostech festivalu. Někdy je velká hvězda i ten, kdo je relativně levný. A my také někdy vychytáme tak zajímavé interprety, že lidé odchází se zážitky z míst, odkud by je vůbec nečekali.

Je někdo, koho byste na Colours strašně moc chtěla mít, a nedaří se to?
Je jich celá řada.

Můžete jmenovat?
Ne. To se v našem byznysu nedělá, to zakřiknete.

Máte už teď v hlavě přípravy na další rok?
Jde to simultánně, jdou přípravy na další ročník, ale ještě tři měsíce dobíhá starý se vším vyúčtováním, s audity a se vším. Pokud někdo řekne, že máme nejasné vyúčtování, tak to opravdu může říct jen hlupák.

Copak vy musíte zveřejňovat všechny příjmy, které festival má?
Ne, to nemusíme. To vlastně nikdo na světě nemůže, protože to jsou informace, které jsou v dané soutěži tajné, a vy nemůžete nikdy říct, kolik jste dal za kterou kapelu – to je ve smlouvách označeno jako přísně tajné. Člověk má vědět, jaké máme státní dotace, ty jsou samozřejmě zveřejněné, a to podléhá auditům.

Je v posledních letech větší podpora festivalu ze strany města a státu?
Ne, je zhruba stejná. Podpora státu a města je asi na 6 % rozpočtu festivalu.

Můžete říct, kolik stojí festival?
Já to ani nevím. My to teď všechno budeme dopočítávat. I během festivalu vám narůstají náklady, o kterých nemáte dopředu ani tušení. Ale můžu vám říct, že je to hodně přes 100 milionů.

Jste schopna říct, který z ročníků byl komerčně nejúspěšnější?
Představte si, Colours nejsou až tak komerční záležitost. My to každý rok děláme úplně na doraz a žádný rok nevíme, jestli neproděláme. Takže nikdy to neděláme jako komerční záležitost. My do toho dáváme úplně všechno vždycky s tím pocitem, že by ten festival mohl být poslední. Jinak růst nemůžete udělat – musíte stále znova a znova riskovat.

Ozývají se vám kapely, že by chtěly na Colours hrát?
To záleží, na jaké jste úrovni zrovna na tom potravinovém řetězci. Samozřejmě že menší kapely se ozývají samy, střední také. A když jednáte s hvězdami, tak tam jste v přímé konkurenci s největšími evropskými festivaly a tam je to věc mnoha aspektů.

Takže je velká alchymie sestavování termínů.
Velká alchymie je také odhadnout honorář, to vám nikdo neřekne, kolik kapela stojí, to vy musíte věštit z křišťálové koule a dávat nabídky.

Takže Coldplay tady nebude opravdu nikdy. A kdo tady bude? Neprozradíte?
To nevím. Jsou nějaké věci rozjednané, ale rozhodně ruka v rukávě není nikde. I kdybych to věděla (jakože to opravdu nevím), tak bych vám to nemohla říct, protože s každou kapelou se zvlášť speciálně
jedná, kdy to můžeme ohlásit a zveřejnit.

Dobrý počin byl začít ve středu a skončit v sobotu. Bude to tak i příští rok?
Ano, bude. A termín už také je.

Sdílejte článek