Alfa Romeo Stelvio Veloce. Italské SUV zraje tak, jak to umí jen italské krásky

Doba se mění, pro Alfy se už teď v Ostravě chodí na Rudnou, do showroomu CENTRUM Moravia Sever, ale některé jistoty zůstávají. Nebe je modré, voda je mokrá a Alfa Romeo je láska. Bellezza!

Než se tam vydáš, je třeba se trochu zamyslet. Musíme si přiznat, že na Alfu jen tak někdo nemá. A tím nemyslím škváru, prachy, love, soldi, ale srdce. Cuore. Cuore sportivo. Když ho nemáš, pro svoje dobro jdi raději jinam.

Alfu prostě musíš milovat se všemi jejími přednostmi i vrtochy. Musíš mít koule, jinak tě semele. Máš je? Tak seber odvahu a jdi do toho! Nikdy se nebudeš nudit, to je jisté. Váš vztah možná bude někdy trochu Itálie, občas tě vytočí, ale ty dny, kdy nebe bude modré jako tehdy na tvé první svatební cestě okolo Lago di Garda, ty ti to vše tisícinásobně vynahradí. Alfa Romeo totiž není auto, Alfa je životní styl!

Stelvio Veloce v ikonické zelené rozhodně nesedne každému, ale všichni jej budou obdivovat, to můžu po společném týdnu potvrdit. A je jedno, jestli to je perfektně oblečený manažer, který vedle tebe zrovna tankuje naftu do svého západoněmeckého sedanu nebo kluci na skejtech před základní školou. Všichni by ji chtěli mít, ale jen některým se přání splní.

Stelvio mi předává pan Adamczyk, zkušený prodejce, který hned pozná, jak se na Alfu těším. Tak vyřídíme formality, a pak si už za volantem rychle ukážeme, kde vypnout akustické varování při překročení rychlosti, aktivní držení v pruhu a samozřejmě start-stop. Alfa Romeo vždy byla o vztahu řidiče a jeho stroje, do kterého si nenecháme kecat žádnými povinnými hlídači.

Foto: Mára Dušek

Sedím za volantem a koukám přes tu dlouhou kapotu, která znamená, že tady je motor uložený tím jediným správným způsobem. Podélně. Ještě než jsem odjel, Petr Adamczyk mi prozradil, že v dubnu a květnu bude zase možno objednat si dvakrát přeplňovaný šestiválec Quadrifoglio! Motor, který dělá z kluků chlapy a který mám na svém seznamu přání. Jeho čas ještě přijde, ale musím uznat, že přeplňovaný benzínový čtyřválec, který má moje zelené Stelvio pod kapotou, je skvělým společníkem pro takovéto domácí ježdění.

Dlouho jsme se s Alfou neviděli a já zapomněl, že my alfisti se zdravíme. Kluk ve vymazlené stopadesátšestce mi to máváním z okýnka na křižovatce hezky po italsku připomněl. Tak už zase blikám, mávnu, kdykoliv potkám Alfu a normálně cítím tu kmenovou příslušnost. My podobně postižení blázni si prostě rozumíme.

Hned po pár kilometrech poznám, že Alfu definují jízdní vlastnosti. A že vymakaný podvozek Stelvia je absurdně drahý. Žádný příčetný německý účetní by tohle patentované komplikované a sofistikované řešení nikdy nedovolil. Normálně by mu z toho vybuchl excel. V Turíně naštěstí mají místo účetních inženýry a testovací jezdce. A tak my redaktoři prestižního magazínu i po deseti letech od uvedení na trh můžeme žasnout nad tím, jak tohle SUV jezdí.

Čtyřkolka s preferencí zadní nápravy, turbo a téměř tři sta koní. K tomu samosvorný zadní diferenciál a výztuha mezi předními tlumiči. Veloce. To znamená rychlost. A ta tady rozhodně je! Velmi v pořádku. Řízení je přímé, a je třeba si na tu jeho ostrost chvíli zvykat, ať s posádkou na zadních sedadlech zbytečně moc neházíš. Odměnou ti je chirurgická přesnost v zatáčkách, kdy i na limitu pořád víš, co se děje pod koly a kam míříš. Preference zadní nápravy přidává trochu té žádoucí přetáčivosti a teprve až to fakt pořádně poděláš, zasáhne stabilizace, tebe polije studený pot, ale jsi z toho venku. Italové dokazují, že i SUV může být zábavné.

Na kvalitním povrchu Stelvio jen těžko hledá konkurenci. Když dojde na typické jarní výmoly, ukáže podvozek, kde má limity, a trochu si bouchne. Ale upřímně řečeno, čekal jsem to, a odpustil bych tomuhle krásnému kusu auta i mnohem obhroublejší chování. Alfa. Když ji miluješ, není co řešit.

Foto: Mára Dušek

Interiér je esencí všeho, co jsme na autech měli tak rádi. Kvalita, ergonomie a žádné absurdní upatlané obrazovky. Designéři v Alfě se nenechali vycukat, v klidu dopili espresso hořké jako sám život, naposled potáhli z cigarety, té klasické, žádné digitální náhražky jim přece nebudou kazit image, a ten tablet ostentativně hodili z okna. Dole na parkovišti na něj ještě pro jistotu pořádně šlápli podpatkem vyleštěné polobotky. Úplně to vidím! V barvách italské trikolory, samozřejmě.

Takže tu nic netrčí, styl má přednost před marketingovými frázemi o úhlopříčkách. Na ty totiž auto nejezdí. Líbí se mi tu. Na všechno je tlačítko nebo kolečko, jako za starých dobrých časů. Už jsem tomu trochu odvyknul, ale rychle jsem zpátky a znovu zjišťuji, že když chceš cokoliv štelovat za jízdy, tlačítka poráží tablety na celé čáře.

Je tu dokonce i přiznaná dvanácti voltová zdířka přímo na palubní desce, do které lze dát klasický cigaretový zapalovač! Boží! To jsem v autě neviděl už kolik let.

Volič osmistupňové automatické převodovky má klasický elegantní tvar, bez samoúčelných kudrlinek. To se mi líbí! Pod volantem jsou mohutná pádla manuálního řazení. Opravdu mohutná. Prvních pár městských kilometrů mi trochu překážela, když jsem chtěl nahmatat páčku směrovek, ale pak jsme si na sebe zvykli a po průletu oblíbenou klikatou okreskou přísahám, že ergonomicky lepší pádla zatím nikdo nevymyslel. Koho ruční řazení nebaví, pro toho je tady kouzelný přepínač DNA. Otočíš do dynamického módu a osmistupňová převodovka nechá otáčky motoru stoupat až k červenému poli a sype tam kvalty s kadencí řeči průměrné obyvatelky Sicílie.

Jasně, konkurence možná umí trochu prostornější interiér, ale je ta unifikovaná nuda to, co opravdu chceš? Ve Stelviu se nikdo tísnit nebude, sedačky jsou pohodlné a dobře tě podrží v zatáčkách. Kvalita zpracování a ergonomie, včetně ikonického startovacího tlačítka na volantu jsou perfektní, a ještě u toho vypadají skvěle. Šeď, nudu a racionalitu z tabulek necháme jiným.

Když na semaforu blikne zelená, auto pípne, abych se nekochal jarním sluncem, které mi prosvítá otevřeným střešním oknem, ale abych vyrazil. Logicky. Loudat se z křižovatky je v Itálii hřích, který se trestá pořádnou dávkou decibelů klaksonu aut za tebou. Díky tomu i v Ostravě tak půjdeš příkladem a konečně všem ukážeš, že zelená znamená, že už jsi v křižovatce, ne že po pěti minutách stání na červené u vodárny teprve zjišťuješ, jak se řadí jednička, aby za tebou křižovatkou už nikdo další nestihl projet.

Foto: Mára Dušek

I když je Stelvio taková uhrančivá dáma v nejlepším věku, vzal jsem ji trochu se ušpinit. Tyhle kontrasty mě baví. Něco jako když si dáváš nejlepší pizzu v životě na plastovém stolku kdesi ve špinavé Neapoli zasypané odpadky, protože městské služby letos už počtvrté stávkují.

Když jsem tam manévroval, aby měl fotograf co nejlepší kompozici, musel jsem uznat, že výhled dozadu šikmo není nic moc, ale stejně jsem to Stelviu odpustil. Jak říká Tamara, která naší redakci dodává italské obleky, pro krásu se musí trochu trpět.

Jinak tady fakt strádat nebudeš. Alfa je skvěle vybavená, dynamická a tak, jak skvěle vypadá, tak i jezdí. A o tom to celé přece je!

Technické údaje - Alfa Romeo Stelvio Veloce 2,0 Turbo AWD

Typ motoru: řadový zážehový přeplňovaný čtyřválec
Objem válců: 1995 cm³
Nejvyšší výkon: 206 kW
Max. točivý moment: 400 Nm
Zrychlení 0-100 km/h: 5,7 s
Max. točivý moment: 400 Nm
Nejvyšší rychlost: 230 km/h
Zavazadelník: 525 l
Vnější rozměry: délka (4687 mm), šířka (1903 mm), výška (1632 mm), rozvor (2818 mm)
Akční cena tohoto modelu: 1.550.000 Kč včetně DPH

Foto: Mára Dušek