André Niec: Skaut z Ostravy, který získal Stanley Cup!

Slavný hokejový Stanley Cup získala v minulé sezoně Florida. Byl u toho i André Niec, ostravský rodák, který u Panthers působí v roli skauta. Jeho životní i sportovní příběh je vskutku zajímavý. Mimochodem, teď je opět v zámoří a na slavnou trofej si možná sáhne znovu. Florida je totiž zase blízko vítězství!

Niec se narodil v Ostravě, jeho rodina ale v roce 1983 emigrovala. Nejdřív žili v Rakousku, pak v Německu, kde se André dostal k hokeji. „Jednou jsem se díval na film o hokeji, který mě hodně zaujal. Další den už jsem byl na zimáku. Byl malý a starý, ale já jsem byl nadšený. Přišel jsem domů a řekl jsem, že chci hrát hokej,“ zavzpomínal. Začal v deseti letech. Všichni mu říkali, že už je pozdě, on ale za půl roku dohnal děti, které hrály třeba i pět let.

Po nějakém čase se mu zalíbila brankářská výstroj, a tak se postavil mezi tři tyče. Pak se ale zase vrátil do pole. Hrál za Karvinou, s Havířovem a Porubou okusil první ligu. Do extraligy se nedostal, působil však ve Vídni, se kterou vyhrál nejvyšší rakouskou soutěž. „Bylo to zrovna v době, kdy probíhala stávka v NHL, takže liga měla velkou kvalitu,“ připomněl Niec, jenž nastupoval také v Anglii nebo ve Francii.

V průběhu ročníku 2015/16 zamířil do USA a začal hrát za Berlin River Drivers, kde se už brzy po svém příchodu stal hrajícím trenérem. Mělo to být dočasně, jenže André už v této roli vydržel až do konce sezony. „Když jsem nastoupil, byli jsme nejhorší. No a nakonec jsme došli až do finále,“ prozradil. V té době ho trápily problémy s třísly, měl za sebou několik otřesů mozku, a tak se rozhodl, že hokejové brusle pověsí na hřebík. V další sezoně přibral také roli generálního manažera. Další čtyři roky pak působil coby kouč a generální manažer v týmu Carolina Thunderbirds.

A pak dostal nabídku, která nešla odmítnout: „Seděl jsem v autobuse, když jsem dostal zprávu, jak to se mnou vypadá.“

Psal mu generální manažer Floridy Panthers. Niec mu odpověděl, že mu právě skončila sezona. Reakce? Kdy můžeš přiletět?! André brzy ráno dorazil domů, zabalil si a vydal se vstříc nové výzvě. Po příletu na Floridu už na něj čekal šofér, který ho zavezl na stadion. „Bylo to jako ve snu,“ svěřil se. Byla to zrovna doba covidu, vše ale nakonec proběhlo hladce. André ovládal angličtinu i němčinu. A také ruštinu. Aby si ho ale v klubu proklepli, tak si přizvali slavného ruského brankáře Sergeje Bobrovského. „Začal se mnou mluvit rusky, tekl ze mě pot, byl jsem nervózní. Ale prošel jsem a stal jsem se skautem Floridy Panthers. Byl to neskutečný zážitek,“ usmál se.

Foto: Vladimír Pryček

První kontakt Niece s NHL už ale proběhl dříve. Na mistrovství světa, které v roce 2015 hostila Praha a Ostrava, se měl starat o ruský tým. Nabídku ale nakonec odmítl a na starost dostal Američany. Už tehdy zaujal generální manažery ze zámoří, kteří se ho ptali, jestli by ho jednou práce skauta lákala. André neváhal: jasně, chtěl jsem to!

Uplynulo pár let a jeho sen se splnil. Začínal jako amatérský skaut, který měl na starost hráče zhruba od 16 do 19 let – zkrátka talenty před draftem NHL. Poté přešel do role profesionálního skauta a začal se soustředit na starší hráče: přímo pro NHL. Jeho prvním „úlovkem“ se stal lotyšský obránce Uvins Balinskis, který odešel na Floridu z extraligového Liberce. Loni k Panthers dostal Mikuláše Hovorku z Českých Budějovic a Slováka Olivera Okuliara z Hradce Králové. „Mým rajonem je Česko a Slovensko, létám taky do Německa, Švýcarska, Finska nebo Švédska. Objíždím rovněž reprezentační akce. Hledám něco výjimečného, co by mohlo pomoct našemu týmu. Každopádně je to velmi dlouhý proces, protože to, že jste nejlepší třeba v extralize, ještě neznamená, že zapadnete v NHL.“

Florida dříve patřila k nejslabším týmům celé NHL. Fanoušky příliš nezajímala, hráčům se k Panthers moc chodit nechtělo. To se ale v posledních letech začalo měnit. „Je tam 35 stupňů, palmy, navíc konkurence basketbalového Miami Heat nebo fotbalového Miami FC, za které hraje i Messi. Najednou ale vypukl hokejový boom, lidé sedí v barech v dresech, děti si hrají s hokejkami a z Panthers je žádaná adresa. Hráči mají skvělé zázemí, stejně jako manželky, pro které je to výborná lokalita,“ popsal Niec.

Vrchol nastal v loňském ročníku, v němž Florida vyhrála play-off a získala Stanley Cup. Ve finále s Edmontonem vedla už 3:0 na zápasy, nakonec ale zvítězila až v rozhodujícím sedmém duelu. „Hala byla narvaná, nejlevnější lístky stály 7000 dolarů, ale na černém trhu se prodávaly několikanásobně dráž. Asi 400 fanoušků Edmontonu si zaplatilo letadlo a přiletěli fandit. Bylo to neskutečné,“ zavzpomínal. Následně v aréně vypukly obrovské oslavy. „V šatně byla spousta lidí, šampus tekl proudem, pilo se pivo, kouřily se doutníky, pili jsme z poháru. Byl to krásný zážitek, slavilo se opravdu dlouho,“ připomněl.

Foto: Vladimír Pryček

Žádný český hokejista sice v minulé sezoně NHL Stanley Cup nad hlavu nezvedl, díky Niecovi měl ale úspěch Floridy nakonec i český rukopis. „Pohár váží něco přes 15 kilo, což není nic těžkého. Ale ty emoce… Když jsem ho měl nahoře, začal jsem se klepat. Tak moc je to silné. Viděl jsem na něm všechna ta jména, byl to výjimečný okamžik,“ popsal pocity, na které už nikdy nezapomene. Aby byla Florida i nadále tak silná, potřebuje mít poskládaný co nejsilnější tým. A to je i Niecova práce. „Během roku jsem zhruba 200 dní na cestách, pracuju pořád. Když vám zvoní telefon na dovolené, zvednete to. Když někdo chce něco probrat ve tři ráno, taky to zvednete. Pokud mě nějaký hráč zaujme, sleduju ho několikrát – stejně tak sleduju hráče, které vytipují naši další skauti. Ale to, že se nám líbí, ještě neznamená, že ho získáme. Zájem totiž mohou mít i další organizace. Je to neustálý boj,“ popsal ve stručnosti svoji pracovní náplň.

Za rok vidí i 250 zápasů a spoustu dalších videí. Během toho napíše pro Floridu třeba 900 reportů, často to bývají dlouhé slohovky. U hráčů musí sledovat i rodinné zázemí a jejich životy. Svým nadřízeným zkrátka musí dát co nejlepší obrázek o tom, jaký je daný hráč hokejista i člověk.

Zajímavou situaci zažil na loňském světovém šampionátu, který se hrál po devíti letech opět na české půdě. Niec byl znovu součástí amerického týmu. Byl týmovým konzultantem, nevynechal jediný trénink ani zápas. Osud tomu ale chtěl, že Amerika ve čtvrtfinále narazila na Čechy. „Takže jsem vlastně nemohl prohrát. Jsem patriot, fandil jsem však Čechům i Američanům. V tom zápase jsem měl emoce jako kámen,“ uvedl.

V hokejovém světě už toho André dokázal hodně. Až se nabízí otázka, zda by se nechtěl angažovat i v českém hokeji. „Určitě by mě to lákalo, ale zatím mě nikdo neoslovil. Každopádně, pokud by byla nějaká možnost, rád bych českému týmu pomohl,“ přiznal André, podle něhož má český hokej v zámoří stále silný zvuk.

Práce skauta jej baví a naplňuje, zároveň se ale netají vyššími ambicemi. Lákal by ho i návrat k trénování. „V Americe jsem trénoval šest let, v týmu jsem měl Čechy, Slováky, Kanaďany, Američany, Rusy, Japonce i Ukrajince, dodnes s nimi mám skvělé vztahy. Skvělá by byla i pozice asistenta nebo poradce generálního manažera, to už ale musíte mít nějakou historii. Jako Evropan to totiž v zámoří máte těžké,“ zdůraznil.

Každopádně v Carolině, kde trénoval, si Niec už dobré jméno udělal. „Když jsem dělal trenéra u Thunder­birds, tak tam všichni mluvili o nějakém legendárním kouči. Že také vyhrál ligu, že trénuji podobně jak on, že jsem stejně impulzivní, že do toho dávám stejnou energii jako on a mám podobné úspěchy. Já jsem to bral s nadhledem, pořád jsem je provokoval, kdo je lepší, jestli on nebo já. Nakonec se ukázalo, že tím legendárním trenérem je Rick Dudley, který je bývalým trenérem a bývalým hráčem Caroliny Thunder­birds a dnes spolu pracujeme pro Floridu. Dokonce za mnou jezdí do Ostravy. Rick je v NHL už pětačtyřicet let a dnes je mým mentorem. Když jsme se seznámili, tak jsem ho pozlobil: Ty jsi Rick Dudley? Ten druhý nejlepší trenér z Caroliny Thunderbirds? A on: Jak druhý?“ zavzpomínal André.

Foto: Vladimír Pryček

Štace v Carolině mu dala hrozně moc, po pracovní i životní stránce. A taky spoustu zážitků: „Měli jsme zápasy i 24. prosince, takže hráči na Vánoce nejezdili domů, a tak jsme je slavili spolu. Oni milovali české Vánoce, vždy se chtěli dívat na „Pelyšky“. Mastili jsme karty, jedli jsme bramborový salát, naučil jsem je jíst i českou dětskou krupičku, kterou jsem znal od mámy. Všichni ji říkali „mamma krupička“.

Ještě předtím, než se usadil v Carolině, působil v Berlině ve státě Massachusetts. Tam už to tak veselé ale nebylo. „Když jsem tam přijel v říjnu, bylo tam po pás sněhu. A když jsem odjížděl domů prvního května, tak tam stále bylo po pás sněhu. Žili jsme v národním parku, špajzku nám pořád vybírali medvědi, musel jsem klukům říkat, ať zavírají okna, kudy k nám lezli. Jednou jsme přišli domů a v celém baráku byli utáboření mývalové, všechno nám rozebrali. Jindy jsem zase ráno přišel, odhrnul závěsy a tam seděla puma! Nebo se nám zase zasekl ve sněhu autobus. Toto industriální město mi moc k srdci nepřirostlo. Všechen průmysl tam skončil, panovala tam docela bída a největším sponzorem našeho hokejového týmu byla místní věznice…“ zavzpomínal Niec.

Foto: Vladimír Pryček

André ovšem vytrval a postupnými krůčky se vydrápal až ke Stanley Cupu. „Žiju hokejový sen – a žiju i svůj dětský sen. Vždycky jsem si jako dítě přál dostat se do NHL. A to se mi povedlo, i když jako skaut,“ řekl hrdě. Mimochodem, české skauty mají i ostatní zámořské organizace v NHL. „Dnes je téměř ve všech klubech jeden Čech. Známe se, máme i svou skupinu na WhatssAppu, pomáháme si. Jen si neříkáme žádné informace ohledně hráčů, které sledujeme. To je tabu. Když se někoho z nich zeptáte, kterého hráče z Česka sleduje, tak zaručeně odpoví, že jednoho Honzu tam vzadu,“ odhalil Niec zákulisí české spolupráce.

Ostravský rodák tráví většinu roku na cestách, rád se ale vrací i domů. Tam na něj pokaždé čeká jeho jezevčík William a partnerka. „Má rád pivo. Když s ním jdu třeba na Lysou horu a už se mu moc nechce, tak mu vždy slíbím, že nahoře bude pivo. A funguje to!“

Foto: se souhlasem André Niece