Autotest: Hyundai Tucson. První česká kosmická loď

Nový Tucson mezigeneračně povyrostl, přináší nejmodernější technologie a je ve všem lepší než jeho superúspěšný předchůdce.

Od té doby, co z vedení importéra Hyundai odešel ten pán, který nás nutil říkat Hjondé a křečovitě se snažil okopávat kotníky sousedovi z Boleslavi, je Hyundai, kterému zase můžeme říkat Hjundaj, tak nějak sympatičtější. Nový Tucson z Nošovic je toho dokonalým příkladem.

Už z prvních prezentací bylo zřejmé, že novinka uteče svému předchůdci o světelné roky. První živé setkání ale předčilo všechna očekávání. Aby taky ne, když se na našem parkovišti jako duch zjevil červený vystajlovaný hybrid. Prostě přijel úplně tiše v elektrickém módu, aby nic nerušilo vizuální dojem. Moc dobrý dojem! Mají to PR zmáknuté, kluci a holky z Nošovic!

Tucson přivezl Petr Jirotka, který v Nošovicích pracuje v oddělení kvality a osobně se na jeho vývoji podílel. Nemohl jsem si přát nikoho povolanějšího. Během instruktáže z Petra jen tak mimoděk vypadne, že Tucson v rámci testování najezdil více než 1.400.000 km po českých silnicích, prošel tuhými mrazy ve Švédsku, tahal přívěs na Grossglockner a trápili ho na terénním polygonu v Kopřivnici. S tím polygonem jsem taky co do činění. A i za volantem čistokrevného offroadu jsem měl co dělat, abych si na těch krpálech neznečistil spodní prádlo. Všechna čest Tucsonu!

Petr dokazuje, že Hyundai v Nošovicích fakt není jen montovna. Nošovičtí se na vývoji Tucsonu podíleli velkým dílem, už v březnu 2018 předali Vývojovému centru Hyundai v Německu seznam parametrů, které by bylo dobré v další generaci Tucsonu vylepšit, a ještě lépe jej přizpůsobit vkusu a potřebám zákazníků. Chtělo to dost osobních návštěv v Německu i Koreji, aby celou řadu zlepšováků vývojáři z centrály implementovali do nové generace.

Když v roce 2019 nošovičtí kvalitáři vyrazili do korejského Namyangu a mohli řídit první prototypy Tucsonu na testovací dráze, musela být radost, že jejich návrhy padly na úrodnou půdu, úplně hmatatelná.

Každopádně i díky práci inženýrů z Nošovic se Tucson přiblížil ideálu evropského SUV. A tím bychom vlastně mohli test ukončit. Ale když už jsme s ním strávili týden, bylo by škoda se trochu nerozepsat. I v Nošovicích by asi byli trochu smutní, že jsme je takhle odbyli. A já bych mohl zapomenout na ten brutální karbonový Project C z jejich sportovní divize, který mi už dlouho nedá spát. Takže zpátky ke strojům!

Petr by mohl vyprávět dlouhé hodiny, já jsem tradičně netrpělivý a chci konečně vyrazit, takže zdvořile poprosím o informace do mailu, podepisuju nezbytné papíry, loučíme se a můžu vyjet.

Předání auta bylo vážně perfektně naplánované. Takhle nějak si představuju péči o novináře. Chyběly už jen chlebíčky a pár plechovek piva v kufru. Mimochodem, kufr, i v hybridní verzi je obrovský a spolkl by sportovní výbavu pro celou rodinu, kdyby teda byly zimní radovánky povoleny. Jen víko je pro mých 184 cm dost nebezpečně blízko hlavy. Naštěstí nenosím podpatky a letos ani lyžáky, takže se nepraštím, ale je to o fous.

Po vyčerpávající prezentaci při přebírání auta jsem nemusel číst návod. Hurá! Takže je možné, že míru otevření elektricky ovládaného víka kufru lze nějak nastavit. Hledat to ale nebudu. Ego a lenost tentokrát vítězí a raději budu prostě opatrnější.

Tucson je moderní a nabušený asistenty i digitálními technologiemi až po strop. Zároveň je jeho ovládání tak intuitivní, že jsem za celý týden ten návod vážně neotevřel, a přesto jsem jej dokázal využít naplno. I tady ti vývojáři fakt mákli a šli uživateli vstříc!

V interiéru jeden dotykový displej vládne všem. A dělá to moc dobře. Funguje spolehlivě, nezasekává se, mohu si jej přizpůsobit svému vkusu a potřebám a základní funkce: výhřev a větrání sedaček, vyhřívání volantu, kamery a parkovací senzory se zapínají hezky tlačítkem pod obrovskou dotykovou plochou.

Foto: Radim Kolibík

Stejně tak asistenční systémy, adaptivní tempomat, hlasitost skvěle hrajícího příplatkového audia a palubní počítač můžu pohodlně ovládat klasickými tlačítky na designovém volantu. To je vážně příjemné.

Vyjíždím stylově v čistě elektrickém módu. Ten sice nedokážu ručně vynutit, ale Tucson sám vyhodnotí, kdy si vystačí s jízdou na baterky a kdy už je třeba spálit pár Přesliček a Plavuní. Když se nad tím zamyslím, za celý týden jsem snad ani jednou necouval na benzín a velkou část poskakování po městě absolvoval čistě na elektřinu, abych baterky zase dobil rekuperací při svižnější jízdě mimo kolony. Ve městě tak nikomu zbytečně nečoudím do oken. To dává smysl!

Nasněžilo a já mám čtyřkolku. I tahle stránka PR nošovickým vyšla. Přece mi nepůjčí SUV v nějakém nudném suchém letním týdnu. Než se s Tucsonem pořádně seznámíme, jedu zasněženou Ostravou fakt defenzivně, a tak po dvaceti minutách svítí na displeji spotřeba okolo čtyř litrů benzínu. Příjemný pohled.

Později, když se vydám dát autu do těla na tradiční testovací okresky, stoupne jeho apetit někam k osmi litrům. Nutno dodat, že stejnou trasu se mnou kdysi absolvoval Tucson N-Line předchozí generace a ten si úplně neskromně řekl o litrů dvanáct. A to jeho dynamika a jízdní jistota nebyla zdaleka tak suverénní, jako u tohohle hybridu.

Výlet na okresky ukázal, že nový Tucson je výrazně tišší, očividně se hodně pracovalo na potlačení hluku od kol a celkově na vyladění podvozku. V běžném provozu je mimořádně komfortní, když navolím režim sport, podvozek ztuhne a přiostří se reakce plynového pedálu. Jasně, od téhle rodinné čtyřkolky nemůžu čekat, že budu projíždět kruháče dveřmi napřed, ale auto je jisté, nezáludné, celkem hezky a včas dává najevo, že bych se měl uklidnit, přestat si hrát na ten polozávodní Project C a vrátit se zpátky na zem do tatínkovského módu. Je třeba přiznat, že na to, jak je to velká futuristicky tvarovaná rodinná krabice, je to krabice v zatáčkách dost obratná. A díky trakci pohonu všech kol a pomoci hybridního ústrojí taky velmi svižná.

Foto: Radim Kolibík

Automatická převodovka hybridu má šest stupňů. Funguje dobře, nemůžu říct křivého slova, ani jednou se mi nepodařilo dostat ji do úzkých. A to jsem se fakt snažil! Jenže já bych prostě v autě za milion chtěl stupňů sedm nebo osm. Už jen pro ten pocit, že za své těžce vydělané peníze dostávám to nejlepší.

Když přestanu Tucson týrat na okreskách, je čas na prohlídku interiéru. Palubní deska je nižší, než je ve třídě zvykem, velmi precizně zpracovaná a nikde z ní netrčí žádný nepatřičný tablet. Mám tak výborný výhled ven z vozu. Mohutný dotykový středový panel je nakloněn k řidiči, a přesto netrpím nedostatkem prostoru. Kožená sedačka je velkorysá a pohodlná. Když se přesunu dozadu, zjišťuji, že podobně dobře je na tom i druhá řada. V obou řadách je dostatek místa ve všech směrech. Dokonce si zezadu můžu posunout nebo sklopit přední sedačku spolujezdce. Ne že by to byl papalášmobil a nikdo asi nečeká, že sedák bude ze zadní řady štelovat Miloš, když si bude chtít přehodit dřevěnou nohu přes druhou, ale třeba při instalaci dětské sedačky je to výborná věc.

Foto: Radim Kolibík

Na děti a jejich rodiče konstruktéři očividně hodně mysleli. Sedáky mají mé oblíbené tunýlky pro snadné ukotvení Isofixu, v zadních oknech jsou integrovaná stínítka, na kterých sice není obrázek Krtečka, ale zase se nedají vytratit někde na dálničním odpočivadle. Praktické. Pasažéři vzadu si mohou nastavit teplotu klimatizace, dopřát si vyhřívaní sedačky a najdou tam i USB porty. To se bude hodit, aby si potomstvo mohlo dobít tablety a zapomnělo na to Krtečkovo ztracené stínítko.

V Hyundai mysleli samozřejmě i na řidiče. Třeba u toho, jak chytře navrhli bezdrátové nabíjení mobilního telefonu. Telefon leží skloněn dopředu, takže nevidím na jeho displej a nic mě nerozptyluje při řízení. Ale vidím kontrolku, která indikuje nabíjení. Navíc se mobil z místa nepohne ani při prudké změně směru. A ještě zůstala volná přihrádka pro peněženku. Párování telefonu přes Bluetooth i Apple CarPlay funguje na jedničku, nic tak nebrání proměně auta v komfortní telefonní ústřednu.

Každý den jsem ocenil elektronickou parkovací brzdu s funkcí auto hold. Mám rád, když nemusím na křižovatce stát na pedálu brzdy a svítit do obličeje řidičům za mnou. I když zadní světla vypadají moc dobře a nechat si je vypálit do sítnice by mohl být zajímavý zážitek. Přední matrix-led světla, která jsou integrovaná v mohutné masce, dávají autu jedinečný styl. Sice nedisponují žádnými chytrými funkcemi, krom automatického přepínání dálkových světel, ale noc dokážou ozářit výborně. To se muselo při testování za polárním kruhem líbit.

Chytré je dálkové ovládání auta. Aktivuju ho klíčkem, kola se srovnají a mohu autem popojet, aniž bych nasedal dovnitř. Třeba abych si usnadnil nástup dovnitř, protože se na moje dveře na setmělém sídlištním parkovišti nalepil zoufalý soused, aby urval poslední poloviční parkovací místo. Ne. Nikoho to nepřejede. Ani nepovedeného sněhuláka! Vyzkoušeno za vás.

Nejvyšší výbava Style je bohatá, s akčním paketem Premium snad až vyčerpávající. Nabízí ventilaci sedaček i jejich paměť. Paměť je super, hlavně u auta, které využívá více členů domácnosti. Už žádné rozčilování nad totálně rozhašenou sedačkou! Číslo jedna nechám samozřejmě ženě, protože o tom, kdo je tady jednička se nediskutuje, ale když dovolí, dvojka bude moje. Pak jen stačí navolit své číslo a sedačka je zpátky tam, kde má být a malý vnitřní autista je spokojen.

Paket Premium zahrnuje taky sledování mrtvého úhlu pomocí kamer, jejichž obraz se zobrazuje na digitálním přístrojovém štítu. Jakmile dám blinkr, vidím nejen mrtvý úhel, ale i třeba krajnici nebo obrubník. To je boží a silně návykové!

Testovaný Tucson se prsil taky příplatkovou střechou v černé barvě, která opravdu moc pěkně kontrastovala s červeným lakem karoserie. Já bych tenhle příplatek asi vynechal a za dvacet tisíc si koupil třeba sadu zimních kol. Jenže jak jsem zjistil, kola kupovat nemusím, protože je aktuálně dostanu u každého prodejce zdarma. Tak si nechám tu frajerskou střechu!

Musím říct, že Tucson se povedl. Z každého detailu je zřejmé, že je pro nošovickou automobilku mimořádně důležitý a že si na něm vývojáři dali opravdu záležet. Prostorností interiéru i zavazadelníku je na špici třídy a jízdně dokázal příjemně překvapit – zejména komfortem. Široká řada asistentů a dalších moderních funkcí funguje na výbornou. Jednoduchý hybridní pohon přináší v městském provozu znatelnou úsporu paliva a plynulé rozjezdy z křižovatek i suverénní dynamiku mimo město.

Jo, tohle auto bych si dokázal představit v rodinné i firemní garáži. Bude skvělým parťákem.

Hyundai Tucson 1,6 T-GDI HEV 169 kW 4×4

Technické údaje

Typ motoru: Řadový zážehový přeplňovaný čtyřválec + elektromotor
Nejvyšší kombinovaný výkon: 169 kW
Celkový točivý moment: 235 Nm
Nejvyšší rychlost: 193 km/h
Kombinovaná spotřeba: 5,4 l/100 km
Emise CO₂: 124 g/km

Zavazadelník: 616 l

Vnější rozměry

Délka: 4500 mm
Šířka: 1865 mm
Výška: 1650 mm
Rozvor: 2680 mm

Cena testovaného vozu: 1.017.890 Kč včetně DPH