Bělský les: dětský a vodní ráj i Hyde park. Co plánovali před půlstoletím architekti?

​Zástupci Ostravy a městské společnosti Ostravské městské lesy a zeleň otevřeli v pondělí v oblíbeném Bělském lese nové povalové chodníky, které propojily takzvané Starobělské Lurdy s kaplí Panny Marie Lurdské a studánku Matky Boží, součást Křížové cesty s Cestou vody, která nabízí poutníkům Priessnitzovy lázně s obnovenými studánkami. Do zvelebení Bělského lesa investovala Ostrava v uplynulých letech už víc jak 60 milionů korun.

Bělský les přitahuje jak výletníky, tak běžné Ostravany už staletí. V Archivu města Ostravy leží spousta informací o tomto největším zeleném území na území města, o čemž svědčí i historická sonda archivářky a historičky Šárky Glombíčkové.

Kdysi mu říkali Studňa. Nikdy v něm nechyběla voda

Největší zelená plocha v Ostravě, takzvaný Bělský les o rozloze 160 hektarů, se nachází na katastru Zábřehu, Staré Bělé a Výškovic. V 16. století se jednalo o les převážně jedlový, hojně prorostlý také listnatými stromy, zejména buky. „Tento lesní masiv, nenarušený a nerozdělený ještě pozdějšími silnicemi, lidé z Ostravy a okolních obcí nazývali historicky Studňa, protože byl velkou zásobárnou kvalitní pramenité vody pro okolní obce,“ říká Šárka Glombíčková, pracovnice Archivu města Ostravy.

O nedostatku vody podle ní neexistuje jediná zpráva. „Spíše slyšíme časté nářky na značné mokro, velké záplavy, kaluže vody stojící na polích apod. Les byl plný rojů divokých lesních včel. O užitek z nich se starali někteří poddaní z Bělé i Výškovic, zvaní obecně medaři. Ti odváděli předepsané dávky medu vrchnosti,“ popisuje archivářka.

Hodně stromů padlo v roce 1589 kvůli dluhům

Les se podle Šárky Glombíčkové využíval pochopitelně také jako zásobárna stavebního a palivového dříví. Platila zásada, že vykácené dřevo z lesa musely nahradit nové stromy, a to ještě ve větším množství. „Roku 1589 však nechal část lesa vykácet rod Zástřizlů kvůli úhradě svých četných dluhů. Les, stejně jako obec Stará Bělá, byl tehdy lénem olomouckých biskupů, od roku 1652 pak majetkem olomoucké kapituly.

Foto: se souhlasem Archivu města Ostravy

Už v roce 1871 se pokusila získat přístup k místním pramenům pro městský vodovod obec Moravská Ostrava, ale olomoucká kapitula tehdy její žádost zamítla. „Myšlenku se podařilo realizovat až po roce 1930, kdy obec od kapituly les odkoupila a o rok později začala budovat takzvaný II. moravskoostravský vodovod. Práce skončily v roce 1935. Na území Bělského lesa nechala Moravská Ostrava postavit tři jímací stanice, které čerpaly vodu z 36 studní,“ uvádí Šárka Glombíčková.

Díky tramvaji do lesa mířily tisíce lidí. Všude zbytky jídel

Bělský les sloužil vždy také jako výletní místo obyvatel z širokého okolí. Bylo jich stále více od roku 1929, kdy byla zahájena doprava na novém tramvajovém úseku Vítkovice – Zábřeh-Družstvo a dalo se tak dojet blíže k lesu. To s sebou neslo i některé negativní jevy, jak píše Evžen Sonntag v článku Obrázky o lidech a životě na Ostravsku a ve Slezsku: „Dnes, kdy je v provozu elektrická dráha skoro až k lesu, putuje do Bělského lesa tisíce lidí každou neděli, aby alespoň trochu se cítili v přírodě, zbavené ruchu a prachu města. Bělský les už pociťuje přítomnost městských lidí. Za každým stromem plno papírů, zbytky jídel, kostí, skořápek z vajec, plechové dosy různých konserv, to vše ,,zkrášluje“ toto přírodní výletní místo“

Dakota, bufety, cukrárna, stánek spolku nový život

Čilého návštěvnického ruchu v lese využila také řada podnikatelů v pohostinství. Již v roce 1902 otevřela Marie Pazderová nálevnu v zahradním domku č. p. 221 přestavěném v r. 1906 na restauraci, známou jako Waldquelle/Lesní pramen nebo U Pazderů. Ano, pozdější populární Dakotu.

„Tato restaurace byla v provozu nejprve pouze v letních měsících, ale po přestavbě celoročně. Kromě toho se mohli návštěvníci lesa v letní sezóně v neděle a svátky občerstvit u některého z bufetů, které provozovali většinou hokynáři jako přivýdělek v době, kdy museli mít své obchody uzavřeny,“ říká Šárka Glombíčková z Archivu města Ostravy.

Od počátku 30. let 20. století otevřel svůj malý stánek také spolek Nový život, jehož cílem byla péče o zdraví dětí, mládeže a příslušníků pracující třídy. Jeho zakladatelem a předsedou byl poslanec a pozdější starosta Moravské Ostravy Josef Chalupník. Od města Moravské Ostravy měl spolek pronajatu na dlouhodobý pacht část Bělského lesa, kde zřídil letovisko s kioskem, stoly a lavicemi, pískovištěm pro malé dětí a hřištěm pro ty odrostlejší, a to nedaleko dnešního minigolfu.

Foto: se souhlasem Archivu města Ostravy

V roce 1941 vystavěl moravskoostravský cukrář Vojtěch Šikuta v severní části lesa kousek od Plzeňské ulice dům s cukrárnou s venkovní půlkruhovou terasou.

Kaplička Panny Marie Lurdské v lesní strži

Dostupnost zdravého životního prostředí v sousedství průmyslových Vítkovic zaujala také ředitele vítkovické závodní nemocnice Maxmiliána Munka. Na jeho popud koupily Vítkovické železárny v roce 1899 čtyři hektary pole s kusem lesa od starobělské selky Jenovéfy Novákové a nechaly zde vystavět ozdravovnu pro doléčování pacientů, takzvaný rekonvalescent.

Tato budova na jižním okraji Bělského lesa sloužila zdravotnickým účelům až do roku 1999. Se sanatoriem je úzce spojena také existence kapličky Panny Marie Lurdské, která vznikla nad pramenem v lesní strži z iniciativy jednoho z pacientů těsně před první světovou válkou.

„V roce 1929 byla tato kaplička znovu postavena z vysokopecní strusky a získala dnešní podobu. Už 1. května téhož roku se u ní konala první Májová pobožnost, jejíž tradici přerušila až druhá světová válka. Po roce 1945 tradici církev znovu obnovila, avšak komunistický režim po svém nástupu různými úředními nařízeními omezoval,“ říká archivářka Archivu města Ostravy.

Do Bělského lesa jezdily zvláštní autobusy od Palace

Před druhou světovou válkou se v Bělském lese konalo také několik sportovních podniků. Od roku 1932 zde pořádal 12. okres Dělnických tělovýchovných jednot v Moravské Ostravě pravidelný lesní běh na trati dlouhé 3400 metrů. Startovním i cílovým místem byla silnice u restaurace U Pazderů.

Z téhož místa vyjížděli také účastníci pravidelného rychlostního motocyklového závodu Ostravský okruh, jehož 1. ročník se konal v roce 1929. Trasa vedla po okresních silnicích kolem Bělského lesa přes Zábřeh, Výškovice a Starou Bělou.

„Kromě tohoto závodu pořádal od roku 1931 ostravský Moto-Auto-Club společně s lyžařským odborem Klubu čsl. turistů a Družstvem Jízdárny v Moravské Ostravě v Bělském lese také zimní závody v motoskijöringu a od roku 1933 také v koňském skijöringu. Obecenstvo dovážely na místo konání zvláštní autobusy, které vyjížděly od hotelu Palace,“ popisuje Šárka Glombíčková.

V roce 1940 zabral wehrmacht severovýchodní část lesa k výstavbě kasáren pro posádku protivzdušné obrany, takzvaný Flak – Ersatzabteilung 25. A to mimo jiné i kvůli výhodné poloze nedaleko bývalého letiště v Hrabůvce. K vojenským účelům se tato německá kasárna využívala rovněž po válce. Do roku 1977 zde sídlil 62. radiotechnický prapor a do počátku 90. let vojenský útvar protivzdušné obrany. V části objektů měla opravárenské dílny společnost Tatra. Po odchodu vojska areál chátral a v roce 2005 začala jeho postupná demolice.

Kvůli studii Bělského lesa projel parky v celé Evropě

Ve druhé polovině 60. let se začalo uvažovat o úpravě Bělského lesa na lesopark. Studii na rekonstrukci lesa vypracoval tým Stavoprojektu pod vedením Edvarda Galuszky a katedra zahradnictví Vysoké školy zemědělské Brno v Lednici pod vedením Bohdana Wagnera.

Foto: se souhlasem Archivu města Ostravy

Podle návrhu týmu prof. Wagnera se měl Bělský les proměnit v moderní lesopark evropského střihu. Při přípravě Bohdan Wagner osobně navštívil řadu městských parků v Evropě, například Villu Borghese v Římě, parky v Bologni, Florencii, Janově, Vídni, Berlíně, Budapešti, Bukurešti a Paříži, tam konkrétně parky Bois de Bulogne, Bois de Vincennse, Jardin de Plantes.

Promenáda s pergolami, kolonádou, vázami, plastikami

V severní části v místě vojenských objektů a jejich okolí měla být zábavní a herní plocha, kterou by od zbytku lesoparku přirozeně oddělovala promenádní trasa propojující východní část se západní. Počítalo se tam i s omezenou automobilovou dopravou. „Promenádní provoz měl být soustředěn do dvou hlukově izolovaných cest paralelních s vozovkou. Promenáda měla mít pergoly, umělecky řešenou kolonádou, vázy, plastiky a jiné architektonické prvky, jako například květinové pavilonky s výstavkami květin, spojenými s propagací bytové květinové kultury a prodejem.

Spojujícím výtvarným prvkem herní plochy se měly stát kruhy o třech průměrech v různých kontrastních barvách. Průlezky a sportovní nářadí neměly mít konkrétní tvary, aby se mohla rozvíjet dětská fantazie. „Samotný terén měl svou úpravou nutit děti k tělesné námaze, ať už to měly být menší stupňovitě upravené svahy porostlé trávou nebo obložené kamenem, štěrkem či dřevem. Nebo cesty mezi nářadím, na jejichž povrch měly být položeny kameny v nestejné vzdálenosti, které měly děti nutit k poskakování. Součástí byla také výstavba vodního hřiště, které měly tvořit mělké kruhové bazény s rovnými i sestupnými dny a hloubkou podle stáří dětí,“ popisuje archivářka.

Vodní hřiště s vodotrysky, závodní dráha, zookoutek

Ve vodním hřišti měly být rovněž kruhové kaskády, jejichž sklon a tekoucí voda měla umožňovat klouzání dětí z výše položených kruhů na nižší. V okolí bazénů měly být vodotrysky a mlžící trysky, pergoly a jiné prvky skýtající stín a také větší plochy kamenů vhodné k posezení a slunění.

„Děti měly mít k dispozici také závodní dráhu pro koloběžky a trojkolky, zookoutek a jezdeckou dráhu pro pony doplněnou okružní trasou pro jízdu na speciálním kočárku taženém koníkem nebo oslem, která měla křižovat učební dráhu pro silniční dopravu. Plánována byla také výstavba Robinsonova ostrova tvořeného dvěma kruhy, mezi nimiž měla protékat voda, se stylizovaným vorem nebo symbolem ztroskotané lodi a dřevěným srubem z bambusových tyčí. Počítalo se rovněž s minigolfem a zahradní šachovnicí,“ ohromuje vizí pro Bělský les Šárka Glombíčková.

Ostravský Hyde park měl zvát k slunění na dece

Velká rekreační louka, která z jihu navazovala na promenádu, měla mít charakter Hyde parku. Měla umožnit slunění na dece a kvalitní trávník měl lákat také k ležení přímo na něm. Osvěžení v parných dnech měly na okrajích louky nabízet volné sprchy.

Foto: se souhlasem Archivu města Ostravy

Součástí louky měl být také pavilon s občerstvením s polorestauračním provozem, aby si mohli návštěvníci sníst i přinesené jídlo. Počítalo se proto také se zřízením ohřívárny a chladírny, kde by si podobně jako v automatu na úschovu zavazadel mohl každý jídlo uschovat nebo ohřát. V pavilonu měly být také teplé sprchy, WC, půjčovna židlí, lehátek, slunečníků aj. V hustých okrajových partiích měli mít návštěvníci k dispozici hrací stolky pro karetní hry a šachy, ruské kuželky a podobně.

Vyhlídková věž s terasami, údolí s jezírkem

Na nejvyšším místě lesa plánovali architekti vyhlídkovou věž s kavárnou, která by se otáčela, taneční vinárnou a restaurací, odkud by se otevíral pohled na celé město. „Celý prostor měl vytvářet kompozici rozvolněných vyhlídkových teras, které by tvořily ploché bloky betonu s povrchovou úpravou, naskládané jako nepravidelné schody. Některé bloky měly tvořit ploché vodní nádrže s oblázkovým dnem.

„Celek měl působit jako skalní masiv. Některé terasy měly být průchozí, jiné měly sloužit jako malé galerie, na některých místech se měla dát terasa podejít, takže by se návštěvníkům naskytl pohled do údolí s jezírkem přes vodní clonu. Vodní pramen měl končit vodopádem v jezírku. V terasách měla být zabudována také cukrárna s hudebním pavilonkem,“ popisuje Šárka Glombíčková.

Čínský čajový pavilon a amfiteátr

Na břehu jezírka architekti plánovali výstavbu vyhlídkového čajového pavilonu v duchu čínské architektury. Hladinu jezírka měla kromě vodopádu čeřit také fontána s efektním večerním osvětlením. Součástí měl být i menší amfiteátr a zahradní čítárna obklopená růžovou zahradou.

„K posezení u četby měla lákat soustava pergol porostlých popínavými růžemi a prosklených stěn se zahradním nábytkem. Čítárna měla mít i vlastní půjčovnu knih a časopisů ve formě proskleného pavilonku. Dále měly navazovat rozvolněné prvky architektonické zahrady s velkými odpočivadly v prosluněném prostoru. Měl to být vlastně jakýsi výukový prostor s výsadbou širokého sortimentu trvalek, léčivých rostlin, růží, zakrslých dřevin a letniček,“ líčí vizi pro Bělský les archivářka.

Tvůrci chtěli přeměnit pochmurnou scenerii lesa

Kompozice lesoparku měla na návštěvníky psychologicky působit, neboť podle autorů studie stav porostů a nepříznivý poměr světla a stínu vytvářel pochmurnou scenerii a vyvolával u lidí melancholické stavy. „Předkládaná úprava však měla poměr světla a stínu citlivě upravovat. Střídaly by se díky ní klidová místa i rušné prostory, stinné partie i prosluněné louky, cesty by vedly stínem i na slunci, rovněž tak odpočinková místa,“ popisuje Šárka Glombíčková.

Celou rekonstrukci Bělského lesa její tvůrci rozdělili do dvou etap a měla skončit v roce 1973. Náklady se odhadovaly na 45 a 50 milionů Kčs. „Není zřejmé, která studie byla nakonec k realizaci vybrána. K uskutečnění záměru v celém rozsahu však nikdy nedošlo,“ říká archivářka.

Na přeměně Bělského lesa pracovali i občané a školáci

V první etapě, jejíž první část byla veřejnosti zpřístupněna v květnu 1973 a druhá pak na konci roku 1974, byla upravena severní část lesa s minigolfem a dětským hřištěm bezprostředně navazující na bytovou výstavbu. Ve druhé etapě byl v letech 1975 až 1979 vybudován v jihozápadním výběžku lesa v sousedství Výškovic podle návrhu Edmunda Galuszky takzvaný Areál zdraví s pilinovou běžeckou dráhou a dřevěnými cvičebními prvky.

Na výstavbě a následné péči o lesopark se brigádnicky podíleli také občané města a žáci a studenti okolních škol. V roce 1981 se počítalo ještě se zřízením botanické naučné stezky a hudebního pavilónu. Součástí revitalizace lesa na lesopark bylo také postupné nahrazování smrkových monokultur původními dřevinami, tedy buky, habry, duby, jasany, lípy, jedle, borovice či modříny.

Stejně jako v minulosti se stal lesopark v 70. a 80. letech dějištěm nejrůznějších sportovních akcí. První prázdninový den se zde konal běh pro děti nazvaný Rumcajsova stezka, na jaře pak například Běh Ostravského večerníku, Běh Mladé fronty nebo závody branné výchovy.