Byznys
16/08/2016 Tomáš Svoboda

Boží koláče z Antošovic: Nápad na voňavé podnikání přišel ve snu…

Atraktivní práci v nadnárodní korporaci vyměnila za sen, který si chce splnit navzdory nejrůznějším překážkám. Paní Beatrice Jadlovcová peče v ostravských Antošovicích domácí koláče podle rodinného receptu z 19. století. Jelikož chutnají božsky jako od babičky, není divu, že jsou hitem třeba na svatbách, a to nejen v našem regionu.

Jsou chvíle, kdy vám do zaběhnutého rytmu života vstoupí někdy těžko popsatelná vyšší moc a způsobí malou člověčí revoluci. Něco takového se přihodilo i v počátku příběhu „Božích koláčů“.

„Po jedné rodinné oslavě se mi zdál sen o tom, že jsem napekla strašně moc koláčů, které jsem nabízela cizím lidem, a všem moc chutnaly. Moje maminka mě v něm navíc pobídla, že to tak mám dělat. Říkám tomu aha moment, kdy si člověk uvědomí, že by měl něco v životě změnit,“ říká paní Beatrice.

Když se se svým snem svěřila rodině u snídaně, dostalo se jí reakce v podobě slov „a proč ne?“. Syn jí navíc dodal okamžitý postřeh pro originální název. Boží koláče nejen podle chuti, ale taky podle toho, že autorka receptu, babička paní Jadlovcové, jí prý říkávala „ty moje boží dítě“.

Startu pečení předcházel rok příprav

To se psal rok 2013 a hrdinka našeho vyprávění se ocitla před rozhodnutím, zda opustit lukrativní zázemí práce farmaceutického konzultanta v nadnárodní společnosti a začít po padesátce s podnikáním.

„Měla jsem nádhernou práci, ale nakonec v ní dala výpověď, což je pravý opak toho, co tam dělají všichni ostatní. V pečení podle rodinného receptu jsem viděla výzvu a vůbec nelituju. Chtěla jsem dělat něco, co je kvalitní a co si díky tomu najde své zákazníky,“ vysvětluje.

Nový život začala na podzim roku 2014, kdy už za sebou měla rok příprav včetně patentování receptu, který se dochoval v ručně psané podobě a odrážel pekařské postupy z 19. století. Tradice tak zůstala v rodině a začala se probouzet v kulisách současného světa.

„Moje babička pekla, přestože měli doma kuchařku. Maminka pokračovala, pekla pro rodinu, takže jsem v tom vyrůstala a motala se kolem. Kdysi to opravdu uměli. Nebyly ledničky, takže napekli v sobotu na celý týden a koláče byly pořád dobré. Když recepturu dodržíte, máte kvalitu i dneska,“ pokračuje paní Beatrice.

Ruční výroba a férový poměr – polovina těsta, polovina nádivky

Ve svojí výrobně spojené s prodejnou v ostravských Antošovicích koláče dělá ručním způsobem a z kvalitních surovin tak, jako tomu bylo kdysi. Jedinou výjimkou usnadňující výrobu je použití elektrického hnětače těsta. Poctivá pekařská práce je vidět v detailech, třeba ve zdobení koláčů, k čemuž je nutno udělat posypku v počtu pěti kousků na každou z „božích“ dobrot.

„Základem je podle původní receptury koláč tradiční. Na přání zákazníků jsme však do roka udělali střední velikost a teď i mini, která se hodí na svatební hostinu. Ve všech je polovina těsta a polovina nádivky,“ popisuje pokračovatelka rodinné tradice, jejímž základem byly koláče s nádivkou povidlovo-ořechovou, makovo-mandlovou a tvarohovo-rozinkovou.

„Asi před dvaceti lety jsem zkusila upéct koláče s náplní jablíčkovou, kterou jsme začali taky nabízet, i když má tedy o něco kratší tradici,“ usmívá se paní Beatrice.

Jak dále přiznává, Boží koláče pečou hlavně na rodinné oslavy, svatby, ale i na firemní akce. Jaké jsou ohlasy na výrobek, který už od pohledu láká k zakousnutí? „Lišíme se nejenom vizuálně, ale i chutí samozřejmě. To musí člověk ochutnat, pak lidi říkají, jednou zkusíš a už musíš. Jsou takoví, co k nám chodí pravidelně nebo si nás najdou třeba na farmářských trzích,“ objasňuje.

Na koláč je chuť vždycky

Zákazníci si podle ní také pochvalují, že domácí koláč je v konkurenci zákusků či dortů gurmánským pokušením, při kterém se necítí až tak hříšně. „Říkají, že není tak sladký, tím je zdravější. Koláč si tak mohou dát skoro vždy, kdežto dort jenom někdy,“ dává paní Beatrice nahlédnout do chuťových nálad konzumentů.

Při poctivém pečení narazíme navíc na další benefit, kterým je čerstvost či chcete-li trvanlivost v délce čtyř dnů při stejné chuti. Úplně čerstvé koláče se však neprodávají. „Jeden den je vyrobíme, druhý den se prodávají. Jak říkala maminka, čerstvé pečivo není dobré, ani chleba. Sníte ho totiž jednou tolik,“ upozorňuje na zrádnost okamžitého pochutnání naše hostitelka.

Lidé si pro její koláče jezdí přímo do prodejny, ale mohou si je objednat také přes eshop. Kromě lokálního prodeje se občas podaří i ten mezinárodní. Takže věhlas její značky už se pomalu šíří světem. „Už jsme koláče posílali na svatbu do Rakouska, kde byli lidé z celého světa a s nimi se rozjely koláčky do různých koutů jako výslužka. Pak psali, že to bylo to nejlepší z celé svatby,“ těší ostravskou podnikatelku.

Úspěšný člověk? Každý, kdo dělá na svém s radostí a láskou

Po necelých dvou letech provozu malé rodinné pekárny nyní zvažuje přesun do prostor více odpovídajících jejím současným potřebám. Rozvíjet chce dál hlavně kvalitu, stačí jí péct tři čtyři dny v týdnu. Zkrátka tak, aby měla možnost se během práce zastavit a přemýšlet, jak dál.

„Věřím, že vybudujeme tradici výrobku, který tady je už dvě stě let a dělá se pořád stejně. Hodnoty vytvořené našimi předky by se přece neměly ztratit. Proto jsem ráda, že náš recept je doložený a myslím si, že by si lidé měli více vážit a všímat toho, co sami mají doma,“ podotýká paní Beatrice.

I podnikatelský život je podle ní třeba si hlavně užít, nikoli jej pouze střemhlav proletět. Měřítka úspěchu totiž nemusejí být vždy nutně nastavena jen mírou vydělaných peněz, za kterými se spousta z nás žene.

„Hodnocení podle financí je důležité, ale jsou lidé, kteří se celý život věnují třeba malovýrobě. Stačí jim, že se mají dobře a dělají něco pro lidi. To je pro mě taky příklad úspěšného člověka. Dělá si na svém s radostí a láskou,“ zamýšlí se na závěr našeho povídání autorka konceptu Božích koláčů.

Sdílejte článek