Co dělá úspěšná blogerka? Peče, píše a vydává „pěkně vypečenou“ kuchařku

Přiznává, že vaření zrovna nemusí, ale pečení je pro i díky vzpomínkám na dětství vášní, o kterou se ráda podělí s ostatními. Lucie Arichteva z Havířova je činorodou ženou mnoha podob. Mladá maminka, manželka muzikanta a úspěšná blogerka, která získala za svůj Pěkně vypečený blog ocenění nejlepší „Food blog roku 2015 v kategorii dezerty a pečení“ a nyní vydává svoji první kuchařku.

Začít můžeme aktuálně, už doma pečete vánoční cukroví?
Abych řekla pravdu, vánoční cukroví už pár týdnů peču, ale tohle upečené cukroví se svátků nedočká. Už druhým rokem připravuji na blog rodinné recepty právě na cukroví a pro čtenáře musím články chystat o malinko dřív. Doma pak mizí mrknutím oka a mě nezbývá, než v době adventu péci znovu. Ale nijak mě to netrápí, pečení cukroví nepovažuji za nic náročného, pokud se tedy peče v únosném množství, a každý rok si ho užívám.

Které z vánočních receptů jsou vaše nejoblíbenější?
Jeden recept bych asi vybrat nedokázala, a proto jsem ráda, že se ptáte v množném čísle. Mezi mé favority patří linecké cukroví mé prababičky, vánočka, vínové cukroví, marokánky, jetelinky a v neposlední řadě také medové perníčky.

V těchto dnech vám také vychází kniha, takže to vypadá i časově na „pěkně vypečený“ finiš roku, nebo ne?
Ano, v tyto dny začal předprodej mé Pěkně vypečené kuchařky a s jejím vydáním souvisí spousta povinností. Navíc chystám recepty na blog, druhým rokem peču s dětmi perníčky ve školce a zároveň se snažím mít to doma krásné, adventní. Prostě hřejivé tak, aby naši kluci v dospělosti nevzpomínali jen na uhoněnou mámu, ale aby si vybavili i hezké předvánoční okamžiky, třeba ty, jak spolu zdobíme dům nebo pečeme cukroví.

Proč vás vlastně tolik zaujalo právě pečení?
Jak už jsem se někde zmiňovala, tak celkem nerada vařím. Sice mě doma rodina chválí a já jsem ráda, že jim chutná, ale vaření je pro mě každodenní povinností a činností, kterou jednoduše dělat musím. Ale pečení? Pečení je radost, kterou si užívám, kterou relaxuji, a vlastně mi vůbec nevadí, že kvůli němu trávím tolik času v kuchyni. A možná to má zárodek právě v období mého dětství, kdy jsem se svou maminkou pekla cukroví a přesně si vzpomínám, jak moc mě to bavilo a jak jsem už tehdy byla nadšená, že z kousků syrového těsta vytahuje máma z trouby voňavé linecké nebo dokonalé rohlíčky.

Pečení má v oblibě spousta lidí, ale ne každý o tom chce psát, jak k tomu došlo ve vašem případě?
Já jsem nikdy neuvažovala o tom, že bych psala o pečení. Nápad se zrodil tak nějak postupně, kdy jsem prakticky kvůli svým přátelům a rodině chtěla zřídit stránky, na které bych vkládala recepty, o které si často říkali. Nakonec jsem šla s plánováním ještě dál. Chtěla jsem, aby stránky vypadaly hezky, čistě a aby už samotné fotky lákaly k přípravě dezertů, koláčů, buchet, a tak vznikly stránky Pěkně vypečeného blogu.

Pěkně vypečeného člověka si umím představit, co to ale znamená v případě vašeho blogu?
Určitě nic záludného. I když se název trochu dvojsmyslně tváří, a to se mi na něm právě trochu líbilo, že se týká pečení, ale zároveň je tvárný a dá se s ním pracovat, například se krásně hodil na název mé kuchařky. A tak pevně věřím, že recepty a fotky hovoří za vše a že jsou už napohled pěkně vypečené.

Napadlo vás někdy, že byste mohla přenést obsah blogu na papír a vydat vlastní knihu?
Vydat knihu jsem vlastně nijak neplánovala a mě samotnou ani v těch nejodvážnějších snech nenapadlo, že bych někdy mohla v rukou držet svou vlastní knihu. Jenomže osudové setkání vše změnilo…

Povídejte…
Když blog fungoval sotva pár měsíců, seznámila jsem se s Janou, která se mi po krátké chvíli našeho rozhovoru svěřila, že se jí můj blog líbí a že by mi jednou ráda vydala kuchařku. Vzpomínám si, jak mi v místnosti plné lidí zněla v uších ta tři neuvěřitelná slova: vydám ti knihu! Celou věc jsem měla jednodušší v tom, že jsem obsah kuchařky sbírala postupně v rámci mého blogu a do finální podoby mi knihu pomohlo dokončit Best Taste Publishing. Kniha obsahuje více než sedmdesát sezónních receptů ve dvanácti kapitolách seřazených od ledna do prosince. Jde převážně o recepty na sladké dezerty, kdy je každá kapitola zakončena slanou tečkou.

Letos jste získala také ocenění Foodbloger roku, jakou to má pro vás hodnotu?
Na tohle ocenění jsem velmi pyšná. Na začátku blogování jsem neměla žádné ambice. Neodvážila bych se ani pomyslet, že bych někdy tou oceněnou mohla být právě já a můj blog. V tak velké konkurenci a obrovské záplavě kvalitních blogů je to opravdu úžasný úspěch.

Z čeho má bloger největší radost?
Bavím se samotným pečením, aranžováním před focením, nakupováním talířků, mističek, utěrek… A raduji se z každého pozitivního ohlasu čtenářů, jsem vděčná za jejich zpětnou vazbu, když dostávám zprávy a fotky jejich výtvorů. Tohle všechno ve mě vyvolává příjemný pocit a vím, že práce na blogu vážně má smysl.

Zmínila jste, že blogů je velké množství, jak se podle vás poznají ty dobré?
Nejsem velká odbornice přes blogy, ale líbí se mi, když je blog čistý, přehledný a když je na první pohled jasné, na co je zaměřený. Určitě je dobré, když má i něco navíc. Ať už to jsou originální fotky, styl psaní, zajímavé recepty. Prostě ještě nějaká přidaná hodnota, osobitost, díky které se odliší od ostatních.

Vás kromě tuzemských receptů inspiruje i bulharská kuchyně díky původu vašeho muže. V čem je její kouzlo?
Manželovi rodiče výborně vaří a právě od nich jsem měla možnost ochutnat spoustu skvělých bulharských jídel, která jsem si ihned zamilovala. Většině jídel korunovalo bulharské koření čubrica a taky spousta rajčat a zeleniny. Kouzlo této kuchyně považuji právě v tom, že prakticky v každém jídle je dobré koření a nějaký druh zeleniny. Můj tchán říká, že když je v jídle červená paprika, cibule a rajče, tak bude chutnat vždycky skvěle.

Je pečení a blogování vaším koníčkem, či obživou, a jaké máte aktuální cíle?
Blogování i pečení jsou mým koníčkem, kterým si občas přivydělávám. Nabídky přicházejí prakticky každý den, avšak většinou nejsou z těch, které bych s radostí přijala. Ale čas od času se objeví i seriózní nabídka, která se neodmítá. Maličko mi celou situaci komplikuje fakt, že bydlím čtyři sta kilometrů od Prahy a tím jsou mé možnosti dost omezené. Co se týče cílů, ráda bych se zdokonalila v cukrařině. Jsem samouk, a tak mám jisté mezery a touhy umět dezerty, na které si sama netroufám.